Sněhový dort

Nic, co bychom jinde už neviděli, ale díky skvělému Rickmanovi (tedy, kdy on není dokonalý, že :) tento příběh o vině a odpuštění neprošumí vaší hlavou tak rychle, jak by se mohlo zdát a dokonce je jeho chuťový ocas i pár hodin po projekci nečekaně silný... Sigourney Weaver není také vůbec špatná, autistku ji kromě pár přehmatů věříte, čili ano, pokud na film v té jedné kopii, která republiku obíhá, narazíte, návštěvou rozhodně neprohloupíte... (02.10.2007)

Konečně Hollywood zase vyplodil film, který stojí za to a není na jedno brdo, jako mnohé další bývají. Zase pro změnu film, který opravdu zahřeje na duši, při jehož sledování máte hezký pocit. Také je to film, jenž má velice kvalitní obsazení. Sigourney je bez debat, ale Alan Rickman mě překvapil (vím, že je kvalitní herec, ale znám ho hlavně jako Snapea z Harryho Pottera), stejně tak jako Carrie-Ann Moss, kterou mám zaškatulkovanou převážně jako akční hrdinku Matrixu. Sněhový dort je film, který je o něčem, má hlubší myšlenku a není to jen plytké vyprávění. Mně osobně se to líbilo, nenudí a dívá se na to opravdu skvěle. Prostě takových filmů o obyčejných lidech a jejich mnohdy neobyčejných problémech by mělo být více. (17.06.2013)

Marc EVANS chtěl bezesporu natočit film o těžkém životě člověka trpícího autismem, ale též o lidech, kteří s tímto člověkem musí nebo mohou žít, o pochopení této nemoci, o trpělivosti všech okolo něho a samozřejmě i o lásce k blížnímu svému. Jestli se to podařilo nevím. Vím jenom, že ocenění za vedlejší roli dostala Carrie-Anne Moss ( jejíž výkon nebyl pro mě nijak výrazný a vůbec mě neuchvátil ), zatím co výkon Sigourney WEAVER (coby autismem postižené ženy) byl úžasný, řekla jsem si, že musela být někde v ústavu, aby pozorovala chování takto postižených lidi, protože byla naprosto přesvědčivá. Takže uvažování komise, která dává ceny je pro mě nepochopitelné. Příhoda s autonehodou byla naprosto zástupná, měla uvést diváka do děje, takže rozebírat chyby celé causy autonehody nemá pro tento film žádný smysl. Nedávám 5* jenom proto, že film podle mě neměl odpovídající závěr, opět si divák může myslet co chce, když se dívá na Lindu, která se cpe zmrzlým sněhovým dortem uplacaného Alexem z přírodního sněhu. (A co zdraví Lindy ?) (29.12.2008)

Pokud si potrpíte na vizuálně podmanivá, herecky hřejivá a strukturou nekomplikovaná dramata, potěší vás Sněhový dort stejně jako mě. Marc Evans se zcela vzdálil konceptům i žánrům svých předchozích filmů a hraje na dojemnější strunu divákova srdce. Sněhový dort přitom prochází několika-žánrovou změnou, což častokrát mělo v jiných případech na svědomí klinickou smrt filmu. Evans však v každém motivu tolik netlačí na pilu a zbytečně jí nezaplácává drahocenný čas. Proto jen s lehkým úsměvem na tváři můžeme sledovat počáteční konfrontaci rozverné stopařky a britsky suchého, bývalého kriminálníka, jež probíhá v rámci žánru road-movie. Sám o sobě by potenciál obou charakterů vystačil na samostatný film, ale kdeže. Evans má jiné plány, a tak je tato line doslova (nikoliv obrazně) přetnuta tragickou událostí, jež je natočena s takovou pomíjivostí a nádechem reality, že vyrazí dech. Dál už pak příběh probíhá v prolínající se melancholické náladě dramatu a komedie, která neopustí zdi domu stopařčiny matky, pokud ovšem Alex nezaskočí k atraktivní sousedce. Příběh nechává Evans plynout s jemností a neosudovou civilností, kdy se postupně projevují a následně redefinují vlastnosti a povahy jednotlivých postav, obzvláště Alexe. Postava autismem stižené Lindy Freemové není důležitým středem pozornosti. Stejně jako ona pozoruje okolní svět, ale jde vlastně úplně mimo, tak Evans ji sleduje, ale nikterak její situaci neřeší. Tvoří pouze protipól Alexově postavě, který jí pomáhá proto, že ve smrti Lindiny dcery vidí podobnost se svým životem a ve spojitosti s její bezbranností a otevřeností je uchvácen její povahou. Ta ho mění. Ta pookřeje jeho ledovou duši jako teplé sluneční paprsky sněhový dort. Spolu s kameramanem Stevem Cosensem pak mají cit pro kompozici záběrů, kterým neobyčejný feeling dodává využití digitální kamery, díky níž nejsou některé záběry sentimentálně běloskvoucí, ale začmouzeně nepřívětivé. Navíc nepamatuji se, kdy byl padající noční sníh zachycen tak magicky tajemně. (18.10.2007)

Komentář bude velmi zmatený, nepromyšlený a stylisticky příšerný. Sigourney Weaver nehrála autistku, ona jí byla. Pročetl jsem si tu mnoho zejména negativních komentářů a docela často v nich byl skloňován Rain Man, asi nejslavnější film na téma autismu. Zároveň však dílo, které dalo světu velmi kýčovitý a zcela falešný obrázek o tomto postižení. S hořkým pousmáním a zadostiučiněním smekám před Marcem Evansem, Angelou Pell ( scenáristka) a zřejmě i týmem odborných poradců, kteří dokázali do snímku nejen o autismu vložit odkazy na ten skutečný a opravdový život s autismem a autistou. Od jediného možného způsobu vyrovnání se, tedy akceptace, od věčně nechápajícího okolí, které přesto dokáže autistovi na malém městě poskytnout bezpečí, a to od ignorantské sousedky, která "viděla TEN FILM a ví tedy o autismu všechno" až po kostelnici posedlou nevyžadovanou charitou, od nevyzpytatelnosti, na kterou se není možné připravit, ale stále se jí musíte přizpůsobovat až po v neposlední řadě de facto dokonalý lidský charakter autisty, který není schopen přetvářky či lstivosti. Sněhový dort byl navíc poset vločkami jemného a laskavého humoru, který dodal celému příběhu charakter obyčejného lidství. Pro někoho to bude vždycky málo, pro mě to nejdůležitější. Velmi patetický a kýčovitý závěr komentáře k filmu, který takový rozhodně nebyl. Což mi připomnělo, abych TOMU FILMU zase ubral. (28.07.2015)