Red Road

Takový typický film Andrey Arnold. Dvě věci ona umí naprosto dokonale - vybudovat podmanivou atmosféru a v úvodu vše skvěle rozehrát a dostatečně představit postavy. To se jí povedlo nejen ve Fish Tanku a v American Honey, ale i tady a právě už jenom tohle mě dokázalo upoutat vlastně po celý čas. Jak mě ale bere forma jejích filmů, tak se scénáři mám naopak zase vždycky nějaký problém. U Fish Tanku mi přišla hlavní hrdinka nedostatečně vykreslená a bez hlubší psychologie, v American Honey má vše slušný rozjezd, ale v druhé polovině se vše solidně budované rozplizne v cosi vyloženě o sexu a co se Red Road týče, tak má z těchto problémů vždycky od každého něco. Ono to totiž začne opravdu solidně a taky se to pak dokope k silnému závěru, který vše viděné chytře propojí a naštěstí odhalí i vše, co až do samotného konce zůstávalo záhadou (což sice až tak mysteriózní nebylo, dalo se to odhadnout docela rychle, ale co už), jenže v tom prostředku je problém. Celá ta část trvá zbytečně dlouho, postavy Stevieho a April nemají v příběhu hlubší opodstatnění, když už se jim to tak věnuje a co se týče chování Jackie, navzdory tomu, že většinu času ten film docela psychologický je, její motivace v přesně takhle vypadajícím "boji" proti Clydovi jsem vůbec nepochopil. SPOILER Dostat ho zpátky do vězení mohla jakkoli, nemusela ho rovnou balit. Ano, chyběl jí sex, byla zoufalá a sama, ok, ale fakt by někdo byl schopný se takhle rozvášnit nad vrahem, který vám zabil manžela a syna? KONEC SPOILERU Ten film celou tuhle část vykresluje podle mě dost podivně a nedostatečně. Dost mi to ubralo dojmy ze závěru, které sice silné celkem byly, ale ne až takové, jaké mohly být. A tohle všechno mi brání k čtvrté hvězdě, protože ta propracovanost je nakonec mnohem menší, než sliboval úvod. I Averyho do toho šlo víc zapojit, takhle je to jen další zbytečná postava, jejíž opodstatnění šlo úplně jednoduše říct tím šmírováním přes kamery. Rád bych tomu ty čtyři hvězdy dal, ale něco mi tam na ně prostě chybí. Silné 3* (19.11.2022)

Dogma 95 sa rozhodla dogmatickymi dokumentarnymi pravidlami zrusit vsetko filmove co na filme je. Este ze odvtedy uz preslo dost rokov na to, aby sa na to zabudlo a nove dogmaticke filmy nedodrziavaju vsetky dogmaticke pravidla. Bohuzial, aj tak to nestaci, surova dokumenmtarna kamera lepiaca sa na paty hlavnemu hrinova, spinaovst amatrskeho zaznamu, ziadne filmove premyslanie, jedine co zostalo je ako tak zaujimavy scenar Anders Thomas Jensen-a, ale staci porovnat s inymi takmer dogmatickymi filmami podla Jensana, napr. akutalnymi filmami Susanne Bier a hned vieme, ze cesta dogmy cez Glasgow nevedie. (12.04.2007)

Vím, že jsem na ni v hodnoceních tvrdá, ale taky vím proč. Od jejího prvního filmu (Vosa), ví, co chce natočit, ví, jaké budou její fascinace tématické, motivické i nástrojové, a hlavně z toho opravdu křičí talent rozené filmařky. Její nesmírná, lačná chuť naštvaně a surově pracovat s ruční kamerou, krutým, až brutálním střihem, sevřeným rámováním a ne-kompozicí, až to chvílemi málem vypadá jako nešikovnost. Je tím až roztomilá, dojemná, jako kousavé kotě, jako její hrdinky, ale pořád je to zatím tak, že ona sama ještě nedospěla, nesmířila se a nevyrovnala, a její jediné téma, s nímž se pasuje od prvního záběru v prvním filmu, zatím pořád beznadějně pohlcuje ji. Je patetická, sama příliš touží po katarzi, než aby ji mohla filmem poskytnout druhým. Zatím je to ještě volání o pomoc. Ale přijde čas, a ona se oprostí, vyzraje a vyzraje nad vším - viděla jsem už, co dokázala dál, takže vím, o čem mluvím. Tady je to ještě pískle, zranitelná cácorka. Ale pere se s tím a získá navrch. Tahle režisérka a vůbec ženská je vážně třída. *~~ (12.10.2016)

Tento Film s velkým F, natočený, aspoň občas, šmíráckou kamerou přišroubovanou k nějakému nároží nebo semaforu, tedy elektronicky, bez nutnosti filmpásu, je 100x silnějším sociálním dramatem a výpovědí o dnešku než všechny oscarové srágory dohromady (režisérka snad jednoho holohlavého panáka má taky, jak jsem pochopil, a pokud jsem se dočetl, vyjádřila se o té ceně jako o psích gonádách, "koulantně" řečeno). Bravo. Jestli pozoruju nějaké tvůrčí navázání na hnutí Dogmatiků, pak je to tady. Možná to ještě nevíme, ale tenhle elektrofilmek už vstoupil do historie. A je o to sympatičtější, že stál pouhý pakatel. Zážitek. Kdo se odváží na to kouknout, nechť se obrní trpělivostí. Vyplatí se. (25.01.2008)

Film plný tajomna, kde sa hlavná pointa odhaľuje v poslednej štvrťhodine, dovtedy divák sleduje podivné rozhodnutia ústrednej postavy, ktoré na prvý pohľad nedávajú žiadny zmysel. Tajomná Jackie a jej tajomná strata divácky funguje, k čomu sa pridáva aj "chladné herectvo" Kate Dickie. Tempo je pomalé a záujem Jackie o neznámo-známeho muža vystrieda posadnutosť. Tu niekde sa vytratilo moje dychtivé zaangažovanie do deja a puto k hlavnej hrdinke oslablo na 50 percent. Aj keď je záver dynamickejší a pointa má ľudský rozmer, až tak to mnou nepohlo. (14.11.2011)