Bez dcerky neodejdu

Téměř všichni ostatní komentátoři tento film vnímají jako smutnou zprávu o střetu kultur či o jednom zpackaném manželství, které je za střet kultur nemístně vydáváno (třeba uznat, že nejedno snědé děvče zažilo podobné útrapy ze švarným bílým jinochem z nějaké evropské země a asi bysme moc nejásali nad, dejme tomu senegalským, filmem, který nás Evropany kvůli tomu zobrazuje jako bezcitné, zdegenerované a rasistické zrůdy). Avšak podle mého to celé vůbec není osobní příběhem, nýbrž docela průhlednou analogií k náhlé proměně americko-íránských vztahů po islámské revoluci. _________________________Stejně jako je Betty spolu s divákem šokována náhlou a nečekanou proměnou Moodyho, byla americká diplomacie vedle z toho, že íránský šáh Pahlaví, kterého na trůn posadila CIA, byl náhle sesazen a nahrazen zuřivě protiamerickým náboženským radikálem Chomejním. Jenže mi právě nepřijde vůbec šťastné, když je proměna státního aparátu zobrazena jako proměna celého lidu, dokonce i toho žijícího v diaspoře. Film nám v podstatě tvrdí, že Íránci jsou apriori zaostalé, primitivní polopice, jež byly jakž takž civilizované pouze ve chvíli, kdy měli hlavy pohodlně zastrčené mezi půlkami Strýčka Sama. Však si také všimněte, že míra lidskosti filmových Íránců bez výjimky koreluje s úrovní jejich angličtiny. _________________________ Takové zvrácené poselství zamrzí o to víc, že jej tvůrci do filmu možná zanesli omylem. Jasně že filmový obraz Íránu je přepálený a najdeme tam několik do oči bijících nesrovnalostí (opakované záběry špatně prováděné muslimské modlitby, ši'íté mluví o záznamech Prorokovy tradice jako o "hádísech" a nikoli "achbárech", je také krajně nepravděpodobné, že by taková fundamentalistická rodina, jako je - alespoň ve filmu - ta Moodyho, měla v domě obrazy a slavila Vánoce), ale v porovnání s většinou hollywoodské produkce o zemích Blízkého východu je míra manipulace až překvapivě malá. To třeba oscarový Půlnoční expres zkresluje reálie Turecka daleko více, než se to Bez dcerky neodejdu "daří" v případě Íránu. Autoři se dokonce i trochu snažili přiblížit se perské architektuře, ač bylo natáčení realizováno v Izraeli a průměrný americký divák má jistě celý orient v jednom pytli a rozdíly mezi kulturou jednotlivých zemí nerozpozná. (26.03.2011)

Hlavní předností filmu je silný, emocionálně vypjatý příběh, který má svým námětem šanci strhnout zejména ženské publikum - a pochopitelně mně, nenapravitelného citlivku. Nařčení z citové manipulace tentokrát není na místě, protože scénář věrně odráží knižní předlohu a ta zase kulturní propast mezi západní modernitou a prostředím utvářeným islámským právem - šaríou a místními tradicemi. V onom světě patří děti po rozchodu rodičů automaticky otci...Popsaný příběh vůbec není vyjímečný, naopak odráží zkušenost řady žen, které se provdaly do oblastí ovládaných konzervativní islámskou ideologií. Filmové zpracování i herecké výkony jsou standartní, tedy nevybočující z průměru. Celkový dojem 70 %. (18.05.2007)

Velmi slabá adaptace stejnojmenné knižní předlohy. Důležité detaily každodenního života v Íránu jsou ignorovány či změněny, film je zkrácený a postrádá emoce. Třetí hvězdičku dávám jenom proto, že ten příběh mám ráda a velmi obdivuju autorku Betty Mahmoodyovou, která se všemožně snaží upozornit na tuto problematiku ostatní ženy a dívky a částečně se podílela i na vzniku tohoto filmu. (26.02.2012)

Takové to ženské drama o ženě v cizí zemi, která právě zde poznává pravou tvář svého manžela, který se pod tíhou své rodiny a tradic mění v surového násilníka. Útěk před ním se zdá být těžký a útěk společně se svou dcerou, skoro nemožný. Film nijak nepřekvapí, Sally Field předvádí naprostý standard a film po celou dobu nevybočí z průměru. (04.04.2016)

Film se téměř stoprocentně drží knihy, což bych ráda ocenila. Je to skvělé, napínavé a bolestné svědectví o tom, co se stát může - a taky se bohužel děje. Na druhé straně je to svým způsobem protináboženská záležitost a s tím rozhodně nemohu souhlasit, protože každá mince má dvě strany. Stejně jako každý muslim není terorista, tak každý muslim nebije svoji ženu a to, že postavení žen v muslimské společnosti je diametrálně odlišné než v Evropě, neznamená, že je absolutně špatné. Proto je třeba si při sledování tohoto snímku stále připomínat, že jde o čistě subjektivní záležitost. (03.06.2007)