Bez dcerky neodejdu

Kvalitně natočený film, ale knize, kterou jsem četl se to nevyrovná. Ale to platí prakticky o všech filmech, které jsou natočené podle knižní předlohy. Islám není náboženství, islám je ideologie, za kterou se skrývají pedofilové a násilníci. Žena nemá v islámu prakticky žádná práva. Muslimové jsou vždy věrnými spojenci ideologií, které si neváží lidských životů, ať je to fašismus nebo komunismus( tedy budování komunismu). (13.09.2012)

Silný příběh o vztahu dvou lidí napříč národnostními rozdíly. Člověk vychovaný s islámskými tradicemi, vystudovaný v Americe se ožení s Američankou a narodí se jim dcera. Film jsem viděla dávno tomu, ale i teď mě mrazí, když si na něj vzpomenu. Já věděla, že si s žádným muslimem nemám nikdy nic začínat a příležitost určitě byla ... Dost možná bych skončila jako Betty. Je až neuvěřitelné jak se člověk ve druhém může mýlit. Roky a roky spolu žijete, manžel je spořádaný občan, vysokoškolsky vzdělaný lékař, všechno klape do té doby, než se jeho rodina rozhodne, že je mají poctít svou návštěvou. Neskutečná odhodlanost matky zachránit sebe a své dítě ze spárů fanatických muslimů a jejich zákonů. Je třeba sebrat veškerou svou odvahu a sílu k útěku ze země, kde je žena míň než vzduch, ze země, kde nikoho nezná a ze země, kde nemůže nikomu věřit. (05.10.2013)

Asi si přečtu knihu. a to zejména proto, že námět snímku mě docela zaujal. Zpracování však celý dojem dost pokazilo. Dost předvídatelné, trochu kýčovité (americká vlajka - to bylo na zabití autora), příšerně jednostranné. Chápu, že se takové věci dějí a věřím tomu, ale chtěl bych to slyšet (číst) z úst (pera) člověka, který to skutečně zažil a ne od holywoodských všeumělců, kteří si podle mého se závažným tématem neporadili správným způsobem. Takže kniha je jasná volba a po jejím přečtení možná hodnocení doplním. (03.09.2012)

Při hodnocení tohoto filmu máte na výběr - buď jej přijmete jako názornou "učební" pomůcku pro slečny, které ve víru hormonálního ohňostroje jménem zamilovanost úplně vypnou mozek a uvěří, že láska nejen přenáší hory, ale také mizíkuje tisícileté kulturní standardy (pro nás odlišnosti), které byly jejich děsně milovaným očarujúcim princom s uhrančivýma očima vštěpovány na každém kroku už od nejútlejšího dětství, a pak se děsně diví... Z tohoto hlediska je Bez Dcerky Neodejdu vynikajícím snímkem, neboť je vyprávěn právě z pohledu té "oklamané a zklamané" západní ženy. Druhá možnost je vnímat tento filmový počin jako odporné xenofobní dílo napadající hodnoty, které jsou pro "druhou stranu" stejně důležité jako dýchání. A to je něco, s čím se nelze ztotožnit, když jsme přece tak hrozně demokratičtí a tolerantní ;) I s tímto pohledem je třeba souhlasit, protože příběh skutečně je vyprávěn jen a pouze z pohledu západní ženy, která navíc něčemu jako náboženství moc nedala ani ve své rodné zemi, a tak nemůže pochopit, co "to" všechno pro rodinu jejího (milovaného) muže znamená. I vzhledem k současné situaci ve světě by přesně takovémuhle tématu slušela forma dvojfilmu, jehož jednu část by vyprávěla Ona, a druhou On. Něco podobného se spáchalo tuším ve Francii v šedesátých letech ohledně rozvodu manželství a práva rodičů na styk s dětmi, bohužel si ani za zlaté nečisté zvíře nemůžu vzpomenout, kdo byl autorem a jak se to jmenovalo:P Každopádně jakožto právnický začátečník, zajímající se velmi, velmi, velmi, především o rodinné právo, zhodnotím Not Without My Daughter z prvního z výše uvedených pohledů - proto dávám 80%, ačkoliv žádných excelentních hereckých výkonů se tu divák nedočká. (10.05.2009)

Film příliš nepřispívá k bourání předsudků či strachu z jiných kultur a hodnot, kterým nerozumíme, ale tak to někdy bývá, když stavíme pouze na své konkrétní a špatné zkušenosti. Kdo by se ale rád ocitl v situaci, kdy všechna ochrana, na kterou se doposud spoléhal, zmizela jako mávnutím kouzelného proutku (myšleno i spolehnutí na manžela)??A to Sally Fieldová v roli Betty skvěle prezentuje a těžko jí nefandit. Ostatně je jedno jestli si člověk vezme Iránce-Iránčanku, Němce-Němku nebo Itala-Italku, prostě každý by si měl předem spočítat, zda si je vědom právních důsledků takové situace. Viz nedávné "únosy" dětí z mezinárodních manželství. Hlavní postava příběhu tvrdě doplatila na to, že si plně neuvědomila svoje právní postavení v zemi svého manžela. Alfred Molina nemá dost prostoru a tak je jeho úhel pohledu naznačen jen zkratkovitě a můžeme si ho spíš jen představit než z příběhu pochopit. Silné rodinné vazby, které ho přirozeně táhnou domů a předsudky se kterými bojuje na cestě za americkým snem a také chlapská ješitnost, kdy chce zpátky doma ukázat ostatním ze své rodiny, že si dokáže udělat pořádek ve své domácnosti. Jeho postoj není nepochopitelný, když se na to díváme z pohledu jeho kultury a v případě, že by si vzal ženu zvyklou na danou kulturu, byl by pravděpodobně velkorysý a laskavý manžel, který by na ženu nevztáhl ruku. Tato pro oba manžele bezvýchodná situace dohnala oba k meznímu chování. Příběh se mi velmi líbi a jeho emotivnost je podána vcelku vkusně, méně se mi líbí prezentace Ameriky jako vůči východním kulturám kontrastní oázy svobody. (17.11.2007)