Jsem

Pokud bych se rozepsal, bylo by to v podstatě stejné jako tady. Takže jen krátce, opět nesmírně kvalitní dětští herci, především představitel hlavní role, výborná kamera, neméně dobrý hudební motiv a pomalu se odvíjející příběh s mnoha silnými momenty. Tleskám. (06.10.2008)

Tak toto som potrebovala! Precítiť totálnu osamelosť dieťaťa, ktoré má matku - a vlastne nemá matku..... Myslela som, že ma tá bolesť zadusí. Zmietali sa vo mne dva silné pocity: neskutočná bolesť a ľútosť nad takým bezútešným životom, a na druhej strane neskutočná vďaka za to, že v podobnom prípade môžem byť aspoň druhou mamou, ktorá sa bude snažiť ešte viac chápať a hlavne - ešte viac milovať.... (28.07.2014)

Ťažké rozhodovanie. Dejová linka spolu s dramatizáciou jednotlivých scénok a udalostí okolo toho nešťastného chlapca na nadpriemer určite nemá. Prišlo mi to až moc silené, dokonca miestami už trocha pritiahnuté za vlasy, a to všetko iba z jediného dôvodu - aby sa dosiahol výsledný emocionálny efekt u diváka. No neviem, na mňa takáto silená snaha funguje skôr opačne. Ale štýl réžie a audiovizuálna stránka boli úchvatné, to treba uznať. Až tak, že ten slabší nadpriemer si film hádam aj zaslúži. 70/100 (10.02.2017)

Hudba. Je moc hezká. Co by ne. Ono to rytmuje, ono to člověka věčně neponižuje. Hudba ve filmu Jestem byla velmi silná. Málem jsem z ní praskl vzteky. Herecké výkony hlavního hrdiny byly výborné. Kdykoliv vytnul na plátno něco nezměrného umu, podryla vše ovšem hudba snažící se city ne ždímat, ale požadovat za ně přímo výkupné. Bože, ale scénická hudba je přeci pro filmy, které city postrádají. Tento film city nepostrádal, zato si je nechal zneupřimnět a zumělet právě fidláním. K příběhu samotnému : Deflorovat se dá jednou, pak už to jde ztuha. Kde je již protrženo, nezbývá na protrhávání ani kousek prostoru. Příběh, který už byl viděn. A jen proto, že je z Polska, že v něm není až tolik sladkosti jako v Americké produkci, z něj nedělá film dobrý. Při záběru na tak láskyplnou babičku v retrospektivě tak miloučce natočenou, jsem se málem zadávil chrčením nelibosti. Při filmu jsem myslel na Hřebejka, na toho já myslím velmi nerad. (09.04.2011)

Polská režisérka Dorota Kedzierzawská natočila film, jehož krásná, poetická kamera je v příkrém rozporu s necitelným světem, ve kterém se pohybuje náš malý bezejmenný hrdina. Dětský bezdomovec, jehož po útěku ze sirotčince nečeká otevřená náruč ani u jeho vlastní opilé matky, která se stará jen o své potřeby. Teprve až se chlapec zabydlí ve staré rezavé lodi, svitne mu v životě paprsek tepla a naděje, když se seznámí s dívenkou Kuleczkou, která má také problémy a vznikne mezi nimi nesmělé pouto první lásky. A jsou to v tomto snímku právě děti, které nejvíce vnímají věci, které mnohdy unikají zkušenějším dospělým, často tak lhostejným k jejich utrpení. Dojemné drama o osamělosti a naději, které zdobí výborní herci, zejména v dětských rolích. (28.05.2013)