Offside
Obsahy(1)
Co je to za divného mladíka, krčícího se v rohu autobusu plného hlučných fanoušků směřujících na fotbalový zápas? Především to není mladík, ale převlečená dívka. V Íránu totiž ženy nesmějí na sportovní stadiony. Hrdinka sportovní tragikomedie Jafara Panahiho ovšem není jedinou íránskou dívkou, která by ráda viděla, jak dopadne kvalifikační zápas na mistrovství světa mezi Íránem a Bahrajnem. A není ani jedinou íránskou ženou, která se v mužských šatech pokouší proniknout mezi diváky a je kvůli tomu zatčena… I když jde především o vyprávění o jedné mladé ženě, a nikoli o příběh politické aktivistky, dotýká se Panahiho snímek boje za ta nejzákladnější ženská práva v náboženskými předsudky tísněné íránské společnosti. Přestože Panahi si jako hrdinky svých předchozích filmů často volil ženy, nikdy k nim nepřistupoval s takovou uvolněností a spontaneitou jako nyní. Atmosféra fotbalového stadionu ho strhla k bezmála dokumentárnímu pohledu na realitu (v němž hraje důležitou roli ruční digitální kamera i neherečky v hlavních rolích). Příběh, který by v realitě určitě neměl komediální ladění, tak získává svěží, silné vyznění. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (33)
Panahi opět o právech žen v Íránu, jenže tentokrát odlehčeně. A ono mu to opět funguje - postavy jsou sympatické, nejsou černobílé (odsud by si nejeden český režisér měl vzít poučení), příběh je banální, ale dobře vystavený a chytře promyšlený, stejně jako dialogy. Navíc má velmi podmanivou atmosféru. A jestli zdejší herečky nejsou ve skutečnosti žádné herečky (kontroloval jsem si to - nejsou), tak fakt obdivuju jejich výkon, jejich role a chování jsem jim věřil tolik, jako málokterému herci. Taky tu je dost úsměvných situací, které zde jsou ale podány tak, aniž by narušovali vážnost sdělení. Je to taková tragikomedie - ale sakra povedená. A s překvapivě optimistickým závěrem, ve kterém všichni zahodí ta stupidní nařízení a SPOILER slaví postup Íránu na mistrovství světa ve fotbale KONEC SPOILERU. Líbilo se mi to, hodně se mi to líbilo a začínám mít pocit, že kdyby Panahi natočil třeba i třicet filmů na stejné téma, každý by byl jiný a každý by měl něco do sebe. On je opravdu nedoceněný klenot světové kinematografie - minimálně pro mě. 5* ()
Tak tomu sa povie iránsky realizmus. Jafar Panahi si zobral na pretras veľmi zaujímavý námet zo športovo-spoločenského prostredia. Zopár dievčat to risklo a chcelo si vychutnať futbalovú atmosféru na vlastnej koži, hoci tým riskovali zadržanie mravnostnou hliadkou. Dôvod prečo nemôžu sledovať zápas priamo z tribún je viac než alibistický. Ústredná téma skvelá, len dejový rámec dosť nevyhovujúco uzavretý do ohrady za tribúnou. Potenciál to malo vyšší, stačilo trochu väčší záber ako len dialógové nezhody medzi dievčatami a policajtmi, mimochodom stále o tom istom. Aj preto, len 3*. ()
Dobre natocene drama na pozadi fotbaloveho utkani o postup na MS. Zajimavy nametem i pro evropske publikum, dobre herecke vykony. ()
Iránská mentalita a fanoušství, co víc si přát... ()
Takové "Hoří, má panenko" po íránsku. Absurdní snaha policistů udržet pořádek během fotbalového zápasu Bahrajn - Írán, tedy nevpustit na stadion žádnou ženu a ty už zadržené udržet odděleně od ostatních fanoušků, je předem odsouzena k zániku (a podobá se tak neméně absurdní snaze vesnických hasičů zorganizovat hasičský bál a nenechat si při tom rozkrást tombolu). Tak jako nejde věrohodně vysvětlit, proč íránské ženy na stadion nemohou, kdežto ty japonské ano, tak stejně není jednoduché umožnit těmto dívkám vykonat potřebu, protože na stadionu, kam nemohou ženy, těžko najdete dámské záchody. Cestou na policejní stanici jsou pak všichni naši snaživí ochránci pořádku vytažení slavícím davem z dodávky a celá jejich urputná snaha přichází vniveč. Panahí natočil výborný film, pro všechny dívky byl tento film jejich prvním a jejich bezprostřednost je úžasná. Všichni si proto zaslouží plný počet *. ()
Neskutečně uřvanej film. Já v těch zemích byl a natočit film na 90 minut o tom, jak chtěj holky na fotbal, tak to pro mě fakt není nic převratného. ()
Přeju Iráncům, aby se tomuto filmu mohli jednou v budoucnu s chutí zasmát a poklepat si na čelo při vzpomínce na nesmyslnost islámských zákonů a nařízení. ()
H. - Sima Mobarak Shahi (první dívka); Safar Samandar (voják z Azari); Shayesteh Irani (kouřící dívka); Ida Sadeghi (fotbalová dívka); M. Kheyrabadi (voják z Mashadi); Golnaz Farmani (dívka s Tschadorem); Mahnaz Zabihi (dívka voják); Nazanin Sedighzadeh (mladá dívka); M. Kheymed Kabood (voják z Teheranu); Mohsen Tanabandeh (prodavač vstupenek); Reza Farhadi (starý muž); M.R. Gharadaghi (chlapec s dýmovnicema) ()
To nejlepší ze současného nezávislého filmu a navíc ze země, kde svoboda není samozřejmostí. Práce s neherci, výborné dialogy na hranici trapnosti, natáčení skrytou kamerou na autentických místech a výborný humor, i když ve vzduchu visí kriminál. Mimochodem režisér od voleb v roce 2009 sedí, protože natáčel povolební nepokoje. ()
Ženy v offsidu.. ()
Když sem tam zaslechnete zprávy z Íránu, dobře víte, co je to za zemi. Proto, i když je to z velké části komedie, moc jsem se nesmál. Kvalitní nezávislá jednohubka pro fanoušky jakéhokoliv sportu, které nevyznávají rozdíly v pohlaví, v kultuře, či v barvě pleti. ()
Nemnoho íránských filmů se do našich luhů a hájů zatoulá, ale většinou jsou to extra pecky. Věděli jste, že ženy v této domovině mají přísně zakázáno chodit na fotbal? A víte proč? Aby neslyšeli muže při fandění mluvit sprostě. O této absurditě je tato výborná komedie, která mě stylem vyprávění připomínala Formanovo Hoří, má panenko, kde hasiče nahradili vojáci dbající na pořádek na stadionu. Ač neoblibuji filmy ze sportovního prostředí, tady jsem se dobře bavil. ()
Za mě offside především pro film samotný - mám rád asijskou filmařinu, hlavně tyhle "malé" filmy o každodenních tématech. Ale Offside pro mě moc nefungoval - jednozačně zajímavá sonda do kultury, kde ženské nesmějí ani na fotbal, na druhou stranu na 90 minutový film je to příběhově opravdu málo. Také nijaký konec. Zklamání, 40%. ()