Taxidermia

Inu, příznivci filmových úletů, intelektuálních experimentů a depresivní dekadence mohou jásat, já jen krčím rameny a říkám: z větší části jde Taxidermia kolem mě. Snímek je rozčleněn do tří částí a jen prostřední by v mých očích obstála i samostatně jako bizarní satira na sportovní přípravu sportovců podřizujících svému úspěch opravdu vše. Přestože Pálfi si dal opravdu záležet, aby provokoval a vyždímal z estetiky hnusu maximum, neubránil jsem se v některých fázích nudě a jako celek mě film po obsahové stránce zklamal - příliš samoúčelná, manýristická záležitost... Celkový dojem: 40 %. (20.02.2013)

Tohle se těžko hodnotí, protože to opravdu může být kdekoli mezi odpadem a plným počtem. Je to další kousek plný zvrácenosti, živočišnosti a všech možných prasáren. Mrkněte do galerie, která vám malinko napoví, ale není to ani zdaleka všecko. Dávám 4*, protože to přece jen něco do sebe mělo, když jsem to dokoukal, ale ...... určitě už si to nikdy nepustím, nedej bože to někomu doporučovat, takže dát plný počet, styděl bych se. (21.10.2012)

„Pojmenovali po mně techniku zvracení“ – touto větou se může pochlubit jeden z hrdinů trojgenerační maďarské výpovědi o době a lidech. Tři období, tři lidé, tři pohledy do nejzazších zákoutí jejich nitra (někdy doslova). Děda – válka, sebeukájení. Otec – hluboký socialismus, obžerství. Syn – současnost, vycpávání. V sérii nechutných výjevů souvisejících se zálibami těchto tří jedinců se zrcadlí dobové poměry, nálada společnosti i způsob nahlížení na určitá tabuizovaná témata. Taxidermia totiž bez okolků všechna možná tabu bourá a logicky je mnohými označována za samoúčelnou nechutnost, která chce pouze rozpoutat vášnivou diskuzi. Logicky možná, ale oprávněně? Opravdu mě několik scén přimělo vyloudit na tváři lehce pokřivený úsměv coby obranný mechanismus proti zvracení. Vyloženě vtipných scén zde přitom není mnoho, pokud jsem se smál, pak asi stejně, jako když se smějete při něčím pádu do septiku a zároveň se vám dělá nevolno při představě, že byste byli na jeho místě. Přesto jsem se prapodivně dekadentním způsobem bavil a zvráceně se těšil na každou další “na blití“ scénu, doufaje, že my zase o chlup objasní podstatu díla. Což se skutečně dělo. Není to hloupý film, jenom k určitým tématům přistupuje s větší odvahou, než na jakou byli dosavadní filmoví diváci zvyklí. Jestli si György Pálfi zaslouží uznání za “posunutí možností kinematografie“ ukáže teprve čas, ale ať už budeme mít k obsahové stránce jakékoliv výhrady, formální zpracování zaslouží jednoznačný obdiv. O jasnou špičku jde nejenom na východoevropské poměry. Stejně jako se Taxidermia tématicky netýká pouze zemí bývalého východního bloku a má jasně patrné nadčasové tendence. Tohle se odvažuji tvrdit již dnes a za dalších deset let…? Uvidíme. Čtyři hvězdičky přitom nedávám jenom za to, že snímek celkem natvrdo říká, kým ve skutečnosti byli téměř všichni komunističtí funkcionáři. :) 85% Zajímavé komentáře: Douglas, Dadel, Exkvizitor, tragos (28.03.2007)

Toto je dokonalé filmové a príbehové šialenstvo, ktoré by za pozmenení čolen jednej nitky dejovej línie mohlo dopadnúť ako úplné fiasko. 'Taxidermia' je však dôkazom, že i šialené môže byť niekedy geniálne. Je už len na divákovi, či medzi tým dokáže nájsť tú správnu hranicu a užívať si tak tento svojský film. 85%. (11.03.2010)

Taxidermia je panoptikum bizarností, nechutný spektákl pro silné žaludky, procházka světem absurdit a odporností... Nebýt toho výborného zpracování a několika skvělých nápadů, zřejmě bych ten film nedokončil - já totiž v násilném posouvání hranic vkusu nevidím žádný přínos. Nicméně tento snímek má jistou originalitu a za vším tím zvracením, klováním do penisu a znásilňováním vykuchaného prasete se dá při troše fantazie najít jakési vysmívání se extrémům živočišných pudů. Bojím se však, že jedno zhlédnutí mi bohatě stačilo. (19.02.2007)