Mairiel

Můj film číslo jedna, který jsem viděla asi pětkrát a ani potom mi nepřipadal nechutný. Jen je možná trochu zvrácený, když ukazuje lidské touhy a potřeby pokřiveným způsobem. Film je vlastně dost masochistický, protože věci, které normálně považujeme za utrpení, jsou pro postavy filmu naplňující. Jen takovou zajímavosti je, že i když se v oficiálních textech uvádí, že hlavní hrdinové epizod jsou děd, otec a syn, jejich příbuzenství je podle informací podaných filmem víc než sporné.

Ach, nevím, co na to říct. Jenom si tak pro sebe můžu napsat pár věcí, kvůli kterým se mi film líbil. Dlouhé statické záběry s dokonalou kompozicí. Pomalý pohyb kamery. Rozklad zachycený time-lapse záznamem. (Chvíli jsem skoro doufala, že dojde i na lidi.) Obraz nesouvisející se zvukem. Celková absurdita. Tak asi tak. Mimochodem, všiml si ještě někdo, že v záběru, kdy Milo vchází do ohrady, je na pozadí svítící ZOO nápis, který se sice tváří jako zrcadlově obrácený, ale ve skutečnosti je Zet napsáno normálně? Vzniká tak velké OOZ (hm, možná to souvisí s ooze, možná ne, kdo ví...)

"Otevřené srdce uvítá otevřené dílo."

(2022) O třináct let později přehodnocuji, ve stavu emočního rozkladu po zhlédnutí Final cut verze Apokalypsu považuju za absolutní vrchol filmového umění.  ********* (2009) Uznávám, že mé hodnocení je naprosto subjektivní, a je dost možné, že po nějakém příštím zhlédnutí ho ještě změním, ale můj první divácký zážitek rozhodně na pět hvězdiček nebyl. Nesehnala jsem titulky a občas (i když to nebylo v těch nejdůležitějších scénách) nebylo vůbec hercům rozumět. Scéna s Francouzi byla divná a moc se tam nehodila. Jako poslední scéna se mi do paměti vrylo zabíjení krávy, to není moc příjemné před spaním. Ale jinak chápu, proč je to takový kultovní film.