Taxidermia

Poněkud dekadentní, bez použití eufemismů bych to nazval "kentáč jako svině." György Pálfi je zajímavý režisér, ale stejně formu neovládl úplně dokonale, jelikož první třetina o chronickém onanistovi, za druhými dvěma poněkud zaostává. Já osobně mám nejraději prostřední část o přeborníkovi ve sportovním žraní. Nejvíc z celého filmu se mi ale líbila hudba, originální, zajímavá. (08.03.2007)

Nie som fanúšik explicitných scén v kvázi nezávislých snímkach, pretože často si nie som istý ich posolstvom a zaváňajú samoúčelnosťou. Taxidermia je výnimka. inteligentná a zároveň obrazovo brutálna a šokujúca. Toto sa vidí málokedy a naši filmári by si mali vziať od našich južných susedov príklad, ako sa točí euróske umenie. Pre mňa sa obsah vyrovnáva forme. Ale je to určite v tomto prípade subjektívne. (07.03.2009)

"A povedzte mi, Kefalín, čo vy si predstavujete pod takým slovom absurdný?" Já mám představu celkem jasnou. Tři absurdní příběhy o třech absurdních postavičkách a jejich absurdních cílech mi ji ujasnily víc, než cokoliv jiného. Perverzní myšlenky, posměch sexualitě, obžérství a blbosti (individuální i masové ve formě komunistického zřízení- zase ta absurdita) jsou zábavné i nakažlivě chytlavé a zároveň vedou k hlubokomyslným úvahám, myšlenkám a pokrokovým teoriím. Jak vlastním tak těm v Taxidermii nahlas vyřčeným. Třeba, že: "kunda se netočí kolem světa, nýbrž svět kolem kundy!". Naturalistické, objevné, bizarní, ideově bohaté a hlavně neskutečně zábavné dílko:) (08.01.2014)

Majkí, začínám mít dojem, že si mi tyhle krávoviny do maratonu vybral naschvál :-D a teď k debilitě (filmu) pokud se Vám líbí chlap co olizuje svíčku, honí si péro a šuká mrtvé prase tak Vás chytne první příběh. Pokud máte rádi tlusté lidi co žerou a blejou tak Vás chytne druhej příběh a pokud máte rádi debilitu, tak Vás chytne třetí příběh. Pokud jste normální, tak Vás z tohohle nechytne nic (zlatej LIVINGDEAD a T2, jsou normální) . Hororového na tom není nic, nechutný jen pokud vám vadí blití ale rozhodně je to nehorázná píčovina. (25.09.2015)

aneb jak György Pálfi vyzvracel svou bujnou fantazii a imaginativnost na filmové plátno. Nápadů tolik, že by v normálním případě vystačily na tři celovečeráky. Zde jsou však zhuštěny do neuvěřitelné, nechutně originální a režijně nesmírně invenční mozaiky. Příběhy tří generací odehrávající se ve fikčním světě, v němž by empiricky založený jedinec chtěl těžko žít svůj život. Suma sumárum současná maďarská kinematografie se jeví jako značně progresivní udávajíce trend, kam by mohla ta celoevropská (nechutně) artová směřovat. (01.03.2008)