Once

Toto je příběh, jako by ho napsal sám život. Já dokonce věřím, že ho z větší části, až na některé "roztomilé" detaily a značnou idealizaci, i život napsal. Nebo nějaký podobný. Život mnohdy píše tuctové příběhy. V našich končinách skoro pořád. Proto chodíme do kina. Na věci, které život nenapsal. Příběh Once, bych si asi užil a procítil, jen kdybych si s Irglovou či Hansardem byl blízký. Ale upřímně - jsou to cizí lidé, třebaže působí sympaticky. Nic zlého jim nepřeju, ale tenhle film mě úspaval. Ani písně, které v něm zazněly, nejsou můj styl. A herci mi před kamerou připadali napjatí, neuvolnění. Pak se těžko hodnotí kladně. (25.08.2008)

Češka za tento film dostala Oskara, jenže je film tak dobrý jako muzika samotná? No, rozhodně je slabší, průměrnější a lidštější. Muzika ho jen nenápadně vyvyšuje o rázný bod kupředu. Jinak je to nudná fikce v životě dvouch lidí, kteří se potkali a ještě se od sebe neodloučili. No a to jejich setkání dokonce ocenili Oskarem. Řekl bych, že právem. Hudba je to opravdu hezká, taková klasická anglická, jen ještě taková silnější a s chytlavým hlasem Glena Hansarda. Nedokážu pochopit, jak je možný, že kdykoliv vidim na filmovém plátně Ira, má smysl pro humor, je zábavný a celkově příjemný i když ujetý člověk. Asi na tom všem něco bude, že Irové jsou zvláštní národ. Každopádně film si u mě zájem nezískal. To jediné, co tam stojí za řeč je právě hudba a vlastně taky to, že Irglová je Češka, což je nečekaný, ale k tomu tam taky občas mluví česky a je to docela příjemné slyšet češtinu v anglicky mluvícím filmu. Každopádně průměr, ale rozhodně příjemný. --- Falling slowly... (01.05.2008)

Osm let po premiéře jsem konečně našel čas, abych shlédl zatím poslední ukované české oscarové želízko. Kdybych měl hodnotit čistě jen příběh, musel bych napsat, že tohle už tady bylo v různých variantách nejméně stokrát (chce mě, nechce mě, řekne mi to, neřekne mi to, odjede, zůstane?...). Kdybych měl hodnotit čistě jen herecké výkony, kameru a střih, musel bych napsat, že to místy sklouzávalo (chtěně?) až k amatérsky natočenému videu (špatně nazvučená čeština, občasné letmé pohledy statistů směrem ke kameře stylem "fakt budu v kině vidět na plátně?"...). Kdybych měl hodnotit čistě jen hudbu, je to za pět a půl - tvorba Glena Hansarda se mi líbila vždycky, už dáááávno před Once, viděl jsem ho 3x naživo (2x s The Frames, jednou sólo, kdy mu nesměle a krátce asistovala i tehdy sotva 16letá Markéta Irglová) a jeho písně mě vždycky fascinovaly - zdánlivě jednoduché a přece dokázaly tolik sdělit... Ano, jsem rád, že film Once dostal za titulní píseň Oscara, ale klidně ho mohl dostat i za celý soundtrack, resp. za hudbu. A Glen Hansard je hudební génius, to mi nikdo nevymluví. (30.07.2014)

Pozor, spoilerovitý komentář: Geniální soundtrack prezentovaný homevideem, ve kterém se setkají dva lidé, kteří se předtím nikdy neviděli, ale po jednom dni, kdy si dvakrát zazpívají, se už najednou milují, přestože ona je vdaná a on miluje jinou. Vděčný chléb pro lidi, kteří si ještě neujasnili, jak vypadá pravá láska. Osobně si nemyslím, že by byla skryta v nulovém poznání a jednom piánu. (08.06.2008)

Skromný, tichý film, plný skvělé (a ne zvlášť tiché) muziky hrané od srdce, který mě lecčím překvapil. Něčím příjemně (kukuč Markéty Irglové, píseň, kdy se ve filmu Glen a Markéta poprvé potkají, etc), něčím méně příjemně (filmová matka, která byla zcela evidentně neherečka s velkým N), ale pozitivní dojmy rozhodně převážily. Vidět to v době, kdy vrcholilo rozhlasové "Falling Slowly" šílenství, asi bych byl kritičtější, teď (červenec 2009) je to vážně milý film, který si zaslouží svých 80%...a možná i nějakého toho Oscara:) (07.07.2009)