Rinda Rinda Rinda!

Spontánní, přirozené, kamarádské, minimalistické, líbilo se mi. Dívčí rocková skupina, která hledá, nachází a posléze zacvičuje novou zpěvačku a po nocích se učí nové songy na školní koncert. Nesouhlasím s názory, že v tom filmu nic není, ale budu muset vidět podruhé, abych se k tomu dokázal lépe vyjádřit :). ■ Nedá se porovnávat s Swing Girls nebo s Nanou. ■ Líbilo se mi, jak se nová zpěvačka seznamuje se skladbami v karaoke baru. ■ A je zajímavé vidět Du-nu Bae sedm let před Atlasem mraků nebo As One. ■ Dialog: "Miluji tě." "Aha. Ok." (03.04.2013)

I asijská srdce bijí v rockovém rytmu. Co slečny středoškolačky postrádají v hlasovém rejstříku a čistotě tónů, hravě dožene přirozená rozvernost a energie, která v osvěžujících gejzírech prýští na diváka ze všech stran. V hudebním snímku o slastech a strastech dospívání září podivně introvertní Korejka Bae Du-Na. To jméno si musím zapamatovat. A doufám, že ji uvidím ve filmu Woodyho Allena, Akiho Kaurismakiho nebo Jima Jarmusche. (09.09.2007)

Mám rád filmy zo školského prostredia. Hudba, baby, rock ´n ´roll a daždivé počasie. To je moje. Jamašita mi po dlhej dobe ulahodil. Netlačí na pílu. Je civilný. Nemá potrebuje byť prehnane umelecký alebo vtipný. Je len pozorovateľom. Ústredná štvorica bojuje o možnosť vystúpiť na školskom umeleckom festivale a hoci to nemá doslovné myšlienky, tak vo filme môžeme badať akýsi smútok súvisiaci z odchodom zo školy, ktorý je nevyhnutný. Taká tá spomienka na prvé lásky, neisté vyznania, konflikty medzi spolužiakmi, priateľstvo, rebéliu a túžbu niečo dosiahnuť sa tu v rôznych aspektoch zobrazuje. Niekedy silnejšie. Inokedy slabšie. Nie dokonalé, ale rozhodne príjemné. (16.03.2018)

Mám velice rád japonské filmy s výrazným hudebním podbarvením, ať už se jedná třeba o rozverné Swing Girls, melancholickou Nanu či hloubavá dramata od Toshiaki Toyody. Také mám rád sličné asijské středoškolačky v krátkých sukýnkách a s podkolenkami :-) A Linda Linda Linda! je svěží japonsko-korejský hudební kousek s dívčím kvartetem ve školních uniformách v ústřední roli. Holky jsou velké sympaťačky, kterým jsem z plna srdce držel palce, ať se sehrají a na školní japonsko-korejské kulturní exhibici to se zápalem pěkně zostra rozbalí v tradičně skvělém finále, jež mi připravilo nečekanou erupci emocí. A ze snímku přímo čiší křehkost a pohoda, že mi nezbylo, než si spolu s hrdinkami zvesela zařvat: "Like a rat, I want to be beautiful. Because there's a beauty, that can't be photographed. Linda Linda! Linda Linda Linda!", a druhý den si dát repete :-) Slečny zpívají asi falešně, ale poslouchá se to skvěle. Poté, co jsem měl díky Febiofestu možnost Lindu zhlédnout v kině a každou skladbu z třípísničkového soundtracku slyšel snad stokrát, musím hodnocení tohoto půvabného a citlivého filmečku zvýšit opět na plný počet. A hýbat s ním už nebudu. Kei, Son, Kyoko a Nozomi si to ode mne zaslouží. 9/10 (15.11.2006)

Největší chybou jsou špatně vybrané herečky. Ani jedna mi moc neseděla a Du-na mi je bohužel vyloženě nesympatická. Obzvlášť při hudebních scénách sebou tak prapodivně trhala. Dějově téměř nulové a atmosféra mě vlastně také nenadchla. U mě zatím nejhůře hodnocený film, na kterém se podílela Korea. 2*. (16.11.2011)