Bez slitování

Zajímavý film. Nemůžu sice říct, že by to bylo přesně moje kafe, ale jistou sílu to mělo. Jde prostě o jiné vyjádření lásky. Občas jsem se musela smát, protože hlavně ze začátku tu bylo několik nenásilně vtipných momentů a výborné byly taky myšlenky hlavního hrdiny. Ha Kyun Shin je pro podobné role asi stvořený, ale už bych ho taky ráda viděla v něčem normálnějším. 3*, ale průměr to není. (30.04.2014)

Dva mrštní a sympatičtí hitmani, osudová žena, dítě, všudypřítomné melancholično a zážitek, při kterém jsem seděl od začátku do konce v křesle jako zařezaný, zároveň se pobavil u několika skvěle vypointovaných scén a přitom nepokrytě fandil nemluvnému Shin Ha-kyunovi ve výtečně zvládnuté roli zabijáka z rodu Renova Leona. Stylovka, pocitově mi tolik připomínající jeden z nejsilnějších filmů loňského roku, One Nite in Mongkok . (05.01.2007)

Typické korejské drama, které nemá s divákem žádné slitování. Mlčenlivý zabiják mi obrazně vrazil nůž přímo do srdce, budu na něj a na jeho melancholickou pouť obtížně zapomínat. Osobně mne nejvíce zaujalo časté prolínání žánrů, od akčního thrilleru přes komediální prvky až k romantickému melodramatu, skutečně považuji za umění všechny tyto styly zkombinovat tak, aby se filmař nedostál na hranici nechtěné parodie. Hodnotím ale jen slabšími čtyřmi hvězdičkami, jelikož nesmím zatajit, že existují filmy s podobným motivem, také korejské (např. Parkova trilogie o pomstě), které "예의 없는 것들" předčí ve všech možných ohledech. 70% (23.04.2013)

Tohle opravdu umí jen Jihokorejci - vezmou hrdinu, co vypadá jako jojo, obohatí ho bizarními a směšnými kamarády, přidají prvky absurdity, milostnou linku, flashbacky a na závěr z toho vykřešou syrové a dojímavé drama, kde každý prvek této žánrové koláže padne přesně na své místo...O audiovizuální stránce mluvit netřeba... (06.02.2011)

Němý hrdina hovoří zásadně hlasem vypravěče a opakovaně je při tom zabíraný spíše v celcích a méně v detailech, jako by nadhled, který nad sebou jako glosátor sama sebe drží, přiblížení znemožňoval. Pouze v momentě, kdy čte prostitutka jeho báseň a přebírá tak hlas vypravěče, nám kamera může poskytnout hrdinovu tvář zblízka, a tím i pohnutky, které se v ní odrážejí. Aby tedy mohl film vyjádřit hlubší duševní rozpoložení němého, musí nejprve přepnout na jinou postavu. (14.05.2009)