Chybný pohyb

Chybné kroky, Zmatené bloudění, nějak tak a já nevím jak ještě by se to mělo překládat, ale ne takhle toporně... Nastassja je k nakousnutí, byť pod jiným jménem (ale se svýma jedničkama!), ani jsem ji nepoznal, jenom mi někoho připomínala, byla tak mladá... Zato Hanna Schygulla se svým unylým projevem a svou protivně slovanskou tváří dokonale iritovala, ostatně jako kdekoli jinde... Možná to tak mělo být... Literárnější film je těžké si představit, byl tam ten Goethe, tj Vilém Meister, a pak ta citovaná díla, Eichendorffův Darmošlap a Flaubertova Výchova... Kdo to dneska ještě čte??!! A scénář psal Handke... Silné momenty, ale jak to začalo šustit papírem (zašmodrchaným ve staré remingtonce -- nebo v consulu?), měl jsem chuť zdrhnout... Ale vytrval jsem, a dobře jsem udělal, ó ano... Vždyť nastojte -- může diváka tenhle film ochudit? NIKDY! Leda znudit, to jo, ale to zas tolik nebolí, facka se mi zahojí... A to by bylo, aby se v hlavní roli leckterý z nás pražských inťošů nepoznal... Což ovšem neubírá na trapnosti, že pan Vogler byl na tu roli trestuhodně STAREJ!!! Vždyť tomu klukovi mělo bejt pod dvacet... (01.01.2009)

Film o jednom chlapovi, který tak nějak neví co se životem, štvou ho lidi a tak se rozhodne vydat někam na cestu, aby si konečně uvědomil, co tak nějak chce. Tak sedne na vlak, postupem času potká zvláštní skupinu lidí, debatují o umění a všem možném, pak od nich odjíždí pryč a pořád neví co chce a nakonec odjíždí na nejvyšší horu Německa, kde si konečně uvědomí, že i když lidi moc nemusí, tak mu v té samotě vlastně chybí. Objeví se zde pár zajímavých myšlenek, ale jinak mě tenhle Wendersův film bůhvíproč minul. Moc mě to nezaujalo, a i když tu byly hezké záběry, chyběla mi zdě ta Wendersova klasická poetičnost. Jeden z těch slabších Wendersových filmů, ale nijak zvlášť mi to nevadí, když vím, jak skvělé filmy dokázal natočit. Ale tak nějak skrytě jsem doufal, že se mu povede přerušit tu moji sérii tříhvězdičkových filmů, jelikož jsem jich teďka viděl už 6 za sebou, ale tak pořád lepší, než kdybych je hodnotil níže. 3* (29.03.2020)

Zvláštní film. Dle individuálního vyladění diváckých preferencí ho lze hodnotit v podstatě libovolně - někomu to může přijít jako nesnesitelná nuda, jiný v tom bude vidět geniální film. Osobně jsem rád, že jsem ho viděl - s Wendersovou tvorbou se seznamuji pomalu a "Chybný pohyb" je teprve třetím filmem, který jsem od něj viděl. Až od něj budu znát více filmů, zřejmě můj názor časem více vykrystalizuje - zatím se mi Wendersovy filmy jeví jako pozoruhodné, leč poněkud nudné a podivínské experimenty, kterým jsem ne zcela přišel na chuť. Mimochodem příjemně mě zde překvapila přítomnost Hanny Schygully, německé herečky, která mě již před časem zaujala svými rolemi ve filmech mého velkého oblíbence Fassbindera. UPDATE 9.2.2019 - Napodruhé se mi to hodně líbilo - když se člověk dokáže naladit na Wendersovu poetiku a pomalý rytmus a nikam nespěchá, naskýtá se zde nevšední zážitek. Ve filmu zazní hodně zajímavých myšlenek a je plný specifické krásy, která s časem zraje jako víno - a navíc zde Nastassja Kinski (v závěrečných titulcích uvedena jako Nastassja Nakszynski) ukáže prsa (ve 14 letech!). Myslím, že se o tom filmu dá dlouho přemýšlet a rozvalovat ho v hlavě, a přijde mi škoda, že na to v dnešní době není moc čas. (11.03.2012)

Film, kde se nikdo ničemu nediví a divák by taky neměl – podstata sdělení tu leží jinde než ve vnějškové pochopitelnosti, víc než kdekoli jinde u Wenderse se hraje na symboly a vršení emocionálně působících motivů, hlavně těch iritujících (jako je postupné přibližování výstřelů během procházky nad řekou). Mírou sebestřednosti, latentního násilí a nakonec i otevřené agresivity mi to připomnělo tenhle Jakubiskův opus, který mi dodnes leží v žaludku (až tak, že si začínám říkat, že by možná bylo dobré se na něj někdy podívat znovu, jestli náhodou nezměním názor), barvičky jsou jak od Almodóvara, nejasně motivovaný děj a jednání postav si může podat ruku s pozdními lynchovinami, proplétání osudů přicházejících a odcházejících aktérů a vztahová houpačka zas dá vzpomenout na Fitzgeraldovo Něžná je noc, i když se tu cituje z úplně jiných literatur. A celé je to přitom jemné, lidské, nelynchovsky přístupné. Dost netypický kousek mého oblíbeného režiséra, který budu ještě nějakou dobu zpracovávat. (16.03.2012)

Wima Wendersa mám jako režiséra rád, zvláště jako specialistu na osobité road movies, ale tady mě vhodil na můj vkus až do příliš velké deprese plné odcizení a existenciální prázdnoty. Časté filozofování postav putujících jen proto, aby putovali a filozofovali, tu občas i navzdory zábleskům hlubších podnětů pro mě vyznívalo jakoby do prázdna. Jakoby se ono odcizení z postav, jejich pustého světa a chladného partnerského vztahu pronášelo i do stylu celého filmu. Dokud mě Wenders vedl tímhle putování skrze vizuál, hudbu a atmosféru dlouhých cest, ať už pěšky nebo jakýmkoliv dopravním prostředkem, dost jsem si lahodil. Jakmile se postavy zastavily, aby začly filozofovat, pronášet vnitřní monology, později i páchat sebevraždy nebo hrozit na hraně zabití, vynáří se ve mě pocit, že ne celkem rozumím tomu, k čemu a s jakým sdělením mě chce Wenders dovést. Ve výsledku zajímavé putování tak prakticky kráčí pro mě směrem k naprosté nicotě. Mimo putovních sekvencí se mi ještě hodně líbila scéna s návštěvou v bytě osamělého továrníka, který mi připadal snad nejzajímavější postavou, tedy dokud... se jednoho dne nepomátl. Zde jsem se s Wendersem příliš nepotkal, přestože mě potěšil mj. obsazením Hanse Christiana Blecha do výrazné role. [60%] (28.04.2023)