Režie:
Peter ChanHrají:
Takeši Kaneširo, Xun Zhou, Jacky Cheung, Jin-hee Ji, Eric Tsang, Sandra Ng, Sai-tang Chan, Zimo Yang, Tung-Man ChanObsahy(1)
Film, často srovnávaný s MOULIN ROUGE!. Muzikál napsaný Oi Wah Lamem a Raymondem To, pod choreografií je podepsána Farah Khan. Celý projekt sponzorovala Astro Shaw a TVB. Tento film je prvním muzikálem v Číně za posledních čtyřicet let. (gruvacek)
Videa (1)
Recenze (15)
Laska, vyrovnanie sa s minulostou a schopnost vykrocit dalej. Presne o tom je tento jemny, ako padajuca snehova vlocka sa nesuci pribeh. Dve dejove linie, jedna filmova (film je o natacani filmu) a jedna skutocna, sa spolu postupne rozvijaju , aby pomaly a hladko splynuli v jeden, ktoreho zaver neukonci len filmovy pribeh, ale aj pribeh hlavnych hrdinov. Melancholicky, pocitmi, emociami a hlbavou-veselou-smutnou krasnou hudbou nasyteny film, ktory si znova pustim, ak raz budem mat zlomene srdce. Som si isty, ze mi trosku pomoze utisit bolest. (8.5/10) ()
Bohužel, do značné míry zklamání. Prakticky neustálý pocit viděného (Moulin Rouge hadr) by ani tk nevadil, kdyby muzikálové výstupy byly alespoň nápadité. Bohužel - nejsou. Skladby postrádají gradaci, vlastně jsou prakticky na jedno brdo a nejlepší skladba je už v traileru. Film má vlastně tři dějové části - Hlavní - současnou, Filmovou, ve které se odehrávají všechny muzikálové výstupy a pak retrospektvní. Každá z těch částí by sama o sobě šla rozpracovat jako celovečerní snímek, který by měl všechny předpoklady pro to dostat plný počet. Všechyn nahuštěné v jednom filmu ale působí absolutně nekonzistentně a celkově do určité míry nudí, nehledě na to, že někdy se prostě musí vypnout mozek, protože je to takové..hloupoučké. Škoda... Těšil jsem se hodně a čekal sem o dost víc. ()
Já dám zatím čtyři hvězdičky, ale až si to pustím po druhé (po třetí, po čtvrté), tak možná půjdu na maximum. Tohle není lehká a povrchní záležitost. To je něco, co člověk musí vidět víckrát, aby postřehl a vychutnal si všechny skryté myšlenky. Stejně jako si srovnal v hlavě kdo s kým a proč. Teď mám pocit jako kdybych rychle snědla svoji oblíbenou polévku tří chutí a ty chutě vlastně vůbec nerozlišila. ()
Na to kolik mám v Perhaps Love námitek se sama sobě divím, že tomu dávám čtyřku (ovšem slabou). Začnu od žánrového zařazení k muzikálu (to není výtka, spíše upozornění) - ano, je tam pár typicky muzikálových scén, kdy na plátně všichni tancují a zpívají rázné nebo tklivé písně, ale jej jich pomálu a většina je součástí filmu, který hlavní hrdinové natáčí. Pravdou je, že hudba a písně hrají téměř nonstop, ale většina je spíš doprovodná, takže nějakých častých tanečně-hudebních scén se divák nedočká. Když už tam tedy někdo začne předvádět nějaké krokové variace, většinou za moc nestojí, je to prostě něco tisíckrát viděné, bez svěžího vánku originality, navíc s ne zrovna povedenou kamerou (často se jen zabírá mumraj tanečníků, bez většího zaměření na postavy). Hlavní hrdinové skřivánky v hrdle taky nechali při natáčení v přívěsu, ale čert to vem. Pokárala bych i člověka zodpovědného za zvuk, často to působí, že je každý zvuk pouštěný z jiného zdroje a vše tak nějak slátané dohromady (což je u hudebního filmu trošku problém). Co se týče obsahu, tady bych pochválila vykreslení vztahu mezi Takeshi Kaneshirem a Xun Zhou, naopak linka s režisérem, která měla dodat na dramatičnosti a přidat nějakou tu motivaci k jednání hlavní ženské hrdinky, je natolik očesaná, že se zdá téměř zbytečná. V podstatě i prolínání života hrdinů s filmem působí samoúčelně a funguje méně než v zde několikrát zmiňovaném Moulin Rouge. Když si tedy zrekapituluji, proč mě tenhle film přece jen svým způsobem fascinoval, tak mi vyjdou dvě muzikálové scény (Kaneshiro nemůže spát a tanec v uličce) a milostný příběh ústřední dvojice (i tím jak je zakončen). ()
Velmi kvalitní snímek, který má špičkové obsazení, nádhernou Zhou Xun, skvělého Kaneshira s Cheungem. I když jsem měl určité obavy, že to je muzikál, tak po seznamovacím úvodu, se mi to začalo hodně líbit. Písně mají ten správný náboj, který vás dostane, k tomu pro někoho již klasický milostný trojúhelník, i když trošičku jinak. Scény, ve kterých se vyskytuje poletující sníh jsou kouzelné. I když jsem váhal, mezi 4 a 5, jelikož s nejvyšším hodnocením bych rád šetřil, tak tady se obávám, že to nepůjde. "The truth is...to hate someone is much painful than being hated. It´s not hatred that drove him into hitting Xiao-yu. What he did was to let go of his right to hate her. Hitting her would make them even." ()
Reklama