Ru guo - Ai

depresivni a a pritom hrave, ale po urcite dobe me to zacalo nudit..vystupy choreograficky propracovane, ale bud nemam hudebni sluch nebo jim to moc nezpivalo..a dejova linie taky nebyla z nejpropracovanejsich..opravdu tentokrat tento film beru jen jako o zajimavy muzikalovy pokus ze zeme ze ktere bych ho necekal:). (10.02.2009)

Laska, vyrovnanie sa s minulostou a schopnost vykrocit dalej. Presne o tom je tento jemny, ako padajuca snehova vlocka sa nesuci pribeh. Dve dejove linie, jedna filmova (film je o natacani filmu) a jedna skutocna, sa spolu postupne rozvijaju , aby pomaly a hladko splynuli v jeden, ktoreho zaver neukonci len filmovy pribeh, ale aj pribeh hlavnych hrdinov. Melancholicky, pocitmi, emociami a hlbavou-veselou-smutnou krasnou hudbou nasyteny film, ktory si znova pustim, ak raz budem mat zlomene srdce. Som si isty, ze mi trosku pomoze utisit bolest. (8.5/10) (25.07.2007)

Muzikál o lásce. Možná jen na první pohled. Velkým zjednodušením by se dalo Perhaps love přirovnat k Moulin Rouge, ale nebylo by to zcela přesné. V centru dění je milostný trojúhelník, režisér, herec a herečka. Režisér navíc natáčí film o dalším milostném trojúhelníku. Tyto dějové roviny se vzájemně proplétají a divák přichází na další netušené souvislosti a čeká ho i pár překvapení. Jak už napovídá název filmu Snad láska, tak láska je ve filmu v mnoha podobách, ale ani jedna není čistá. Co se týče muzikálových vystoupení, tak ty jsou celkem pravidelně rozesety v průběhu celého filmu a jsou velmi zdařilé. Kaneshiro sice nezpívá jako Caruso, ale emocemi rozhodně nešetří. Po vizuální stránce nejsou tak okázalá a pompézní jako v Moulin Rouge, jejich choreografie je jednodušší, ale přišlo mi, že jsou pevněji zakotveny v příběhu a většinou ho posouvají dál. Na film se tím pádem opravdu příjemně kouká, téměř celý je podbarvený nádhernou hudbou a věřím, že většina z Vás příjemně uteče. Nekoná se ani žádné citové vydírání, což je způsobeno hlavně tím, jaký má film konec. Nechci ho prozrazovat, podívejte se sami. (13.11.2006)

Velmi kvalitní snímek, který má špičkové obsazení, nádhernou Zhou Xun, skvělého Kaneshira s Cheungem. I když jsem měl určité obavy, že to je muzikál, tak po seznamovacím úvodu, se mi to začalo hodně líbit. Písně mají ten správný náboj, který vás dostane, k tomu pro někoho již klasický milostný trojúhelník, i když trošičku jinak. Scény, ve kterých se vyskytuje poletující sníh jsou kouzelné. I když jsem váhal, mezi 4 a 5, jelikož s nejvyšším hodnocením bych rád šetřil, tak tady se obávám, že to nepůjde. "The truth is...to hate someone is much painful than being hated. It´s not hatred that drove him into hitting Xiao-yu. What he did was to let go of his right to hate her. Hitting her would make them even." (12.07.2011)

Nejsem si jist, jak to vlastně skončilo a budu to chtít vidět znova. Pojďme po bodech. 1) Už jen proto, protože se jedná o první muzikál v Číně za posledních čtyřicet let, jsem to chtěl vidět. Připadne mi však, že Číňané nemají (právě kvůli zmíněné pauze) tento žánr jednoduše "pod kůží". Viděli zahraniční muzikály, mají představu, jak by muzikál měl vypadat, ale to, co vytvořili, není muzikál, jako spíš muzikálový film (možná místy maličko křečovitý až kopírující). Což konec konců nemusí být negativum. 2) Líbila se mi milostná linie mezi Takeshi Kaneshirem (můj oblíbený herec) a Xun Zhou (viděl jsem ji poprvé, ale líbí se mi), naopak mi připadne nedotažený vztah Jacky Cheung (kterému jsem prostě nepřišel na chuť) a Xun. 3) Kdyby to byl evropský nebo americký muzikál, obsahoval by mě známe skladby. Je to ale čínský muzikál a obsahuje skladby, které jsem slyšel poprvé. Ale neříkám, že zlé. 4) Odhaduju, že jako Evropanovi mi dost velká část symboliky zůstala skryta (už jen proto, že jí bylo moc na jedné hromadě najednou). 5) SPOILER: Nadchla mě drobnost. Hlavní hrdinka ve spánku jemně skřípe zuby. Když chce partner spát, přiloží jí na ústa prst (nebo mezi zuby), potom přestane. Toto je přesně jedna z drobností (skrytých specifik), které muži na svých partnerkách milují. Konec SPOILERU. 6) Každopádně je to film minimálně pěkný. Mísí se v něm (možná překombinovaně) realita, film, který se tvoří a vzpomínky. Moje pocity jsou trochu rozpačité, ne však tak zásadně, abych po prvním vidění dal jen tři *. (04.07.2011)