Stará radost

Dobre sa o tomto filme premýšľa, no nie úplne ľahko sa naň pozerá. Vlastne: je pochopiteľné, prečo sa mlčí, prečo je tam toľko nedopovedaného, prečo to tam ťaží a prečo tá ťarcha nedovoľuje dýchať. Otázne je, či pointa, ktorá vysvetľuje 70 minút ticha, ospravedlňuje divácke tápanie, mrznutie, brodenie sa... Odpoveď je neistá. (08.02.2013)

Film o vrtkavých kolísáních i setrvalých proměnách napětí v každém vztahu mezi dvěma jedinci. Podmanivá prožitková mikrostudie na případu o magii napětí a uvolnění, co je vyvolává, kdy a proč, a o tom, jak není podle čeho poznat, jestli mezi dvěma lidmi vzniká něco jako porozumění, ani jak dlouho ta podivná přitažlivost vydrží či jestli se vrátí při dalším setkání... (11.10.2013)

Kdysi jsem napsal básničku, také někde vyšla, o tom, že jsem se ztratil na staré cestě. A ejhle, tento film ji ji znovu připomněl. O příležitostných čundrácích, Markovi a Kurtovi, máme na začátku, celkem spolehlivé informace. Ty se však během filmu nedoplňují, naopak se rozplývají, až na konci o nich nevíme téměř nic. Přitom Kurt (jak Kurtové bývají, viz např. Joseph Conrad) je záhadnější Marka. Celý děj má v podstatě jen čtyři epizody: bloudění, kempování na smetišti, lesní wellness a návrat do města. Pokud je něco propojovalo, pak snad jen Kurtovo prohlášení o podobnosti města a lesa (ve městě rostou stromy a v lese je bordel). Dření filmu však bylo jejich vzájemné obcházení, přibližování, uskakování, dotýkání, nazančování... tak jak to chodí kamarády, kteří se delší dobu neviděli, a jejichž cesty se stýkají už jen v bezprostřední skutečnosti bezprostředního bytí. (08.12.2017)

Mám rád tyhle malý americký nezávislý filmy, jejich poetiku, neokázalost... Old Joy je sonda do duše obyčejné Ameriky, všední, maximálně civilní, téměř bezdějový příběh dvou kamarádů na výletě k termálním pramenům kdesi v divočině, film minimalistický, úsporný, atmosferický, feeling good... Malý velký film o přátelství a jeho proměnách... (14.09.2018)

Čas sa nedá zastaviť a preto nám často nezostáva nič iné len smútok za starým a neodbytné obavy pred novým... Aj napriek môjmu priemernému hodnoteniu film nezatracujem. Na niečo takéto však musí mať človek náladu. Vychutnanie si podobnej ľudskej drámy ako je táto - bez slov s medziriadkovým posolstvom a príjemnou melanchóliou v pozadí - vyžaduje naladiť sa na rovnakú mentálnu vlnu s autorom, a to sa mi podarilo iba čiastočne. Na druhú stranu film pôsobí nesmierne upokojujúco, čo môže byť niekedy veľkou výhodou. Poznámka pod čiarou: slimáčik bol perfektný. 65/100 Videné v rámci - Project 52 Films by Woman. (19.02.2016)