Blokáda

Nejspíš je lepší, když o tomhle filmu něco víte předem. Také neuškodí, když něco víte o blokádě Leningradu. Režisér Loznica se totiž probral archivním materiálem a sestavil z něj pozoruhodný obraz zkoušeného města, přičemž automaticky počítal s inteligentním publikem. Žádný komentář, žádná hudba, obrazy hovoří za vše. Ještě bych se pochvalně vyjádřil k rozumné stopáži. (09.01.2008)

Loznicovy filmy nechtějí nic říct - oni to prostě ukáží. A přitom - jak dokáží své poselství vykřičet do světa. SSSRusko mělo a má zvláštní štěstí na žánr střihového dokumentu: Esfir Shubová jej v 20. letech vymyslela a o osmdesát let později Loznica dokazuje jeho sílu i pro dokument 21. století s uměleckými ambicemi. A zároveň se včera i dnes prokazuje manipulativní síla, kterou režisér třímá v rukou. Již Shubová dokázala montáží a komentářem mezititulků usměrňovat divákovo chápání historické události. I Loznica posouvá vnímání natočeného materiálu, ale skrze jiné médium - zvuk. Zvuk, nebo spíš to, jak při mnoha momentech chybí, či jak je líný, tlumený, jak jen zřídka, ale o to naléhavěji zaútočí, jakou podivnou strnulou atmosféru v divákovi vyvolává. Jakoby i zvuk pomalu umíral hlady a neměl již sílu křičet, řvát - jako v dobových týdenících z války, jako z válečných filmů, jako v druhořadých dokumentech, kde se jinak ty samé obrazy objevují. A nebo v případě, když je Loznica vytáhne z (ticha) archivu a po šedesáti letech jim vdechne hlas - ale tlumený, čekající, odevzdaný, tedy dokonale protikladný normálnímu živému velkoměstu. A právě to je působivější než sebevíc záběrů ležících mrtvých těl. (13.10.2015)

Jistě zajímavý dokument s několika nedostatky. Prve, není k němu žádné uvedení, žádný komentář o tom, kdy, kde, co a jak. Je to film natočený pro Rusy a pro ty, kdo se o toto zajímají. Jeho režisér na festivalu v Karlových Varech při prosbě o nějaké přiblížení na publikum koukal, jako bychom byli naprostí idioti. Druhým problémem je pak to, že se přece jen tohle bezeslovné drama začíná táhnout a běžného diváka spolehlivě uspává. Celkově tři hvězdy: zajímavé, ale nedotažené. (09.05.2007)

Autentickejšie sa to už nedá, no a výsledok je o to brutálnejší. Na okamih sa človek ocitne priamo uprostred obliehaného mesta, môže sa s miestnymi vybrať rozsekať drevený štadión na založenie ohňa, na sánkach ťahať truhlu so svojím mŕtvym dieťaťom či sa v sizyfovskej snahe snažiť uhasiť nejaký ten horiaci dom. Tento stroj času je vskutku strojom pekelným. (22.11.2020)

Tento film samozřejmě dokument není, byť je sestříhán z dokumentárních záběrů z obleženého Leningradu. Můžete jej vidět i když toho o tomto obležení víte pramálo, a stejně bude působivý, ba nepochybuji, že i kdyby našinec o něm nevěděl nic, byl by to film stále působivý a především depresivní. Je to sestup do pekla, kde každé zatmění obrazu zvěstuje další etapu na této cestě až do bodu, kde se lidské bytosti mění v mátohy ploužící se rozbitým městem kol mrtvol ležících na ulici. A po záběrech s oslavami prolomení blokády, které jsou plné radostných obličejů, přichází další zatmění a další hrůza. (29.03.2016)