Blokada
Blockade
Obsahy(1)
Jeden z nejpozoruhodnějších počinů z oblasti archivního filmu spatřil světlo světa v ruském Sankt Petěrburgu. Toto město s neuvěřitelně pestrou historií mimo jiné několikrát změnilo svůj název. Za druhé světové války, jako Leningrad, vešlo do povědomí celého světa jako město mrazu, hladu a smrti. Od září 1941 do ledna 1944, celých 900 dní, jej obléhaly jednotky německé armády. V nesmírně těžkých podmínkách a krutých zimách umíraly statisíce lidí. Denní příděl chleba činil pro těžce pracující 200 gramů chleba, pro ostatní 100 gramů. V letech 1941-42 bylo město zcela bez proudu. V nejhorších dobách se zde rozvinul kanibalismus... Ruský střihový film Blokáda zpracovává citlivě, bez komentáře a dokonce i bez hudby, příběh těžce zkoušeného města a jeho obyvatel. Vtáhne vás do atmosféry - a už nepustí... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (25)
Montáž záznamov filmov z archívov (nakrútených 42. kameramanmi priamo počas 872 dní trvajúcej blokády Leningradu), ukazuje postupný rozklad okupovaného mesta a strádanie jeho obyvateľov. Zvuková stopa zložená z pôvodných aj novo pridaných zvukov pôsobivo dopĺňa bezútešné obrazy strnulosti, postupné opúšťanie pohybu a ruchu v uliciach a jeho nahrádzanie zánikom a zmarom v súlade s plynutím ročných období. Film neobsahuje sprievodné slovo, či vysvetľujúce medzititulky, prehovára silou premysleného strihu a rytmu, prostredníctvom ktorých ukazuje rôzne stránky života za okupácie. Chodci sa stále mátožnejšie pohybujú ulicami, vozidlá mestskej dopravy, či autá vidieť čoraz zriedkavejšie, horiace budovy zasiahnuté bombami nemá veľmi kto hasiť a nad obrazmi skazy a zmaru poletujú špionážne balóny. Žiadne patetické hrdinstvo, skôr tichý, odhodlaný boj o prežitie (časť ruskej kritiky odsúdila opomenutie udatnosti Leningradčanov). Mnoho z použitých záberov je na plátne po prvý raz, pre svoju drsnosť neboli dosiaľ zverejnené (voľne pohodené mŕtvoly v uliciach, okolo ktorých bez povšimnutia prechádzajú ďalší obyvatelia, hádzanie tiel do masového hrobu, popravy protivníkov, zúfalé naberanie vody zo zamrznutého kanála). ()
Padesát minut autentických záběrů z Leningradu odříznutého německými vojsky od okolního světa. Svinská kosa, sněhové závěje, minimum jídla a potravy a ulice plné těl, jež nejeví známky života. Výjevy, které nepotřebují žádný komentář. ()
Naprosto syrový pohled na okupovaný Leningrad - hořící budovy, lidské zoufalství, mrtvoly na ulici. Bez doprovodného slova či jakéhokoli hudebního podkladu - pouze se zvuky tehdejšího každodenního života (a smrti) - je toto dobové svědectví ještě o to silnější... ()
Dokument bez uspávacího hlasu vypravěče a hudby, která má vyvolat falešné emoce. Samotný film mezi dvěma hlavními proudy může působit trochu nedotaženým dojmem, přesto však má šanci získat si diváka díky své originalitě a ničím nerušeným záběrům, které komentář prostě nepotřebují. ()
Na konci filmu je napsaný rok výroby 2005 a nikoli 2006, jak je uvedeno zde v záhlaví ()
Autentickejšie sa to už nedá, no a výsledok je o to brutálnejší. Na okamih sa človek ocitne priamo uprostred obliehaného mesta, môže sa s miestnymi vybrať rozsekať drevený štadión na založenie ohňa, na sánkach ťahať truhlu so svojím mŕtvym dieťaťom či sa v sizyfovskej snahe snažiť uhasiť nejaký ten horiaci dom. Tento stroj času je vskutku strojom pekelným. ()
Násilné naroubování zvuku k archivním záběrům poněkud snižuje výslednou kvalitu. Bylo to rušivé. ()
Nejspíš je lepší, když o tomhle filmu něco víte předem. Také neuškodí, když něco víte o blokádě Leningradu. Režisér Loznica se totiž probral archivním materiálem a sestavil z něj pozoruhodný obraz zkoušeného města, přičemž automaticky počítal s inteligentním publikem. Žádný komentář, žádná hudba, obrazy hovoří za vše. Ještě bych se pochvalně vyjádřil k rozumné stopáži. ()
Film, ktorý fakt nepotrebuje komentár. Len by rušil. Obraz vypovie všetko každému, kto pozná okolnosti. A na druhej strane, kto nepozná okolnosti, tento dokument bude zbytočne pozerať. Z autentických záberov mrazí. ()
41st KVIFF 2006 - ARY FILMS IN COMPETITION - Soutěž Dokumentárních filmů (Blokada / BLOCKADE / Blokáda) ()
Jako hudební doprovod doporučuji: Towards Darkness -2012- . 60% ()
Loznicovy filmy nechtějí nic říct - oni to prostě ukáží. A přitom - jak dokáží své poselství vykřičet do světa. SSSRusko mělo a má zvláštní štěstí na žánr střihového dokumentu: Esfir Shubová jej v 20. letech vymyslela a o osmdesát let později Loznica dokazuje jeho sílu i pro dokument 21. století s uměleckými ambicemi. A zároveň se včera i dnes prokazuje manipulativní síla, kterou režisér třímá v rukou. Již Shubová dokázala montáží a komentářem mezititulků usměrňovat divákovo chápání historické události. I Loznica posouvá vnímání natočeného materiálu, ale skrze jiné médium - zvuk. Zvuk, nebo spíš to, jak při mnoha momentech chybí, či jak je líný, tlumený, jak jen zřídka, ale o to naléhavěji zaútočí, jakou podivnou strnulou atmosféru v divákovi vyvolává. Jakoby i zvuk pomalu umíral hlady a neměl již sílu křičet, řvát - jako v dobových týdenících z války, jako z válečných filmů, jako v druhořadých dokumentech, kde se jinak ty samé obrazy objevují. A nebo v případě, když je Loznica vytáhne z (ticha) archivu a po šedesáti letech jim vdechne hlas - ale tlumený, čekající, odevzdaný, tedy dokonale protikladný normálnímu živému velkoměstu. A právě to je působivější než sebevíc záběrů ležících mrtvých těl. ()
Tento film samozřejmě dokument není, byť je sestříhán z dokumentárních záběrů z obleženého Leningradu. Můžete jej vidět i když toho o tomto obležení víte pramálo, a stejně bude působivý, ba nepochybuji, že i kdyby našinec o něm nevěděl nic, byl by to film stále působivý a především depresivní. Je to sestup do pekla, kde každé zatmění obrazu zvěstuje další etapu na této cestě až do bodu, kde se lidské bytosti mění v mátohy ploužící se rozbitým městem kol mrtvol ležících na ulici. A po záběrech s oslavami prolomení blokády, které jsou plné radostných obličejů, přichází další zatmění a další hrůza. ()
.........dobrý dokument....mohol byť aj dlhší.... ()
Nejvíc mě dostal ti lidé, táhnoucí na saních své mrtvé..stále,stále ()
Unikátne a vzácne dobové zábery na jednu z najhrôzostrašnejších, no zároveň aj najzaujímavejších kapitol nemeckého ťaženia proti Sovietskemu Zväzu počas Druhej svetovej vojny, blokádu Leningradu. Tá trvala takmer 900 dní, pričom takýmto nanajvýš nehumánnym spôsobom sa snažil Hitler zničiť a vyľudniť jedno z najdôležitejších miest celej krajiny. Nechcel zbytočne míňať drahocennú muníciu, či riskovať prípadne vojenské neúspechy, zdĺhavé pouličné bitky a vysoké straty v radách Wehrmachtu. A tak sa rozhodol, že obyvateľov mesta jednoducho vyhladuje k smrti. Na niektoré zábery som pozeral s otvorenými ústami a takmer som aj zabudol dýchať, najmä na tie v druhej polovici snímku, kde už boli ľudia maximálne zdecimovaní a všade sa šírila beznádej a kopili hromady mŕtvol. Aj tak však kde tu postrádam aspoň pár viet, či minimálne sprievodné titulky približujúce konkrétne situácie a dokresľujúce určité zaujímavosti, fakty a celkové pozadie tejto strašnej udalosti. Vzhľadom na výpovednú, no najmä emočnú silu dokumentu, však hodnotenie znižovať nemienim. 90 %! ()
Jistě zajímavý dokument s několika nedostatky. Prve, není k němu žádné uvedení, žádný komentář o tom, kdy, kde, co a jak. Je to film natočený pro Rusy a pro ty, kdo se o toto zajímají. Jeho režisér na festivalu v Karlových Varech při prosbě o nějaké přiblížení na publikum koukal, jako bychom byli naprostí idioti. Druhým problémem je pak to, že se přece jen tohle bezeslovné drama začíná táhnout a běžného diváka spolehlivě uspává. Celkově tři hvězdy: zajímavé, ale nedotažené. ()
Trochu zimka. ()
Ten dodělávaný zvuk to zprasil - tak nerealistický jsem už dlouho netrpěl...! ()
Syrovost a autenticita dýchá z každého rohu Leningradského města. Alespoň pár slov na začátku být mohlo, abychom věděli dobu a místo. ()