Glastonbury

Festival v Glastonbury je v tomto dokumentu bohužel primárně zkoumán ze společenského pohledu, hudba hraje pouze vedlejší roli. A proto je divák nucen sledovat zástupy vyčpělých hipíků, umazaných smažek a jiných odpuzujících individuí, která do kamery nesrozumitelně blábolí o rovné společnosti a lásce k bližnímu a k drogám. Nahé postavy válející se v blátě měly své jisté kouzlo na starém dobrém Woodstocku, Glastonbury je ale především hudební fenomén a nejvýraznější evropský festival současnosti. Temple se snaží vystihnout podstatu celé akce vším jiným než hudbou -dlouhé zmatené výstupy výše uvedených imbecilů jsou tu a tam prokládány krátkými záběry z koncertů. Většinma těchto hudebních záznamů je ovšem "standardní", při troše snahy mohli tvůrci bezpochyby najít daleko více "perliček na dně"... PS: Varování pro fanoušky nejlepší kapley současnosti - ač přebal DVD slibuje účast The Killers, v dokumentu se tato skupina vůbec neobjeví... (09.11.2007)

Milujem festivaly a o Glastobury som si toho už pozisťoval až až, ale takýto pohľad stojí za všetky info. Dokument je plný emócií a je spravený dosť dobre. Oceňujem tie pohľady prítonosť vs. minulosť. A ako bonus kopa hviezd s tým najlepším čo vedia ponúknuť. Fanúšik dobrej hudby by to určite nemal prehliadnuť. (10.05.2010)

Po zhlednuti tohoto dokumentu se mi do hlavy vkrada myslenka, jak dustojne natocit prurez jednoho z nejlepsich festivalu vubec. Pokud by to to melo byt formou kratkeho sestrihu vystupujicich, par rozhovoru a zeberu nepreberneho poctu lidi, tak by se mozna zavdecili tem, kteri uz o festivalu nekdy slyseli, ale rozhodne se tam nikdy nechystaji. Julien Temple se tu spise soustredil na celkovou atmosferu tehle legendarni akce, dal tu prostor radovym navstevnikum si uzit svych par sekund slavy a predevsim tu ukazal, cim se glastonbury lisi od ostatnich festivalu. Tahle udalost urcite neni pro kazdeho, festivalove mestecko si tyden zije svuj vlastni zivot a vy se mnohdy musite vyrovnat s neprizni pocasi, obrovskym poctem lidi, kteri meli to stesti a dostali se k listkum a berou to jako utek od sveho vsedniho zivota. Pravdou ovsem je, ze zadny zaznam nikdy nemuze vystihnout to, co prozivate na letnim festivalu nebo kteremkoliv koncerte, takze jenom zalezi jak se s timhle nelehkym ukolem zvladnete vyporadat. (24.09.2009)

Flipper má pravdu. Radšej raz zažiť ako x-krát vidieť v TV. Ale takýto prehľad neuveriteľných "máničiek" som videl až tu. Už to nie sú zlaté 70te, ale závan absolútnej slobody ostal. Muzika poctivá, anglická a nie hip-hop či techno. Akurát som väčšinu tých kapiel nepoznal. No a ten bordel, čo tam po 300 000 ľuďoch ostal by som dal vyčistiť našim futbalistom :) (17.10.2011)

Film som videl dvakrát - prvýkrát v kine, druhýkrát v televízii. Musím povedať, že hudobné festivaly navštevujem pomerne pravidelne, no na Glastonbury som nebol. Dojem po prvom pozretí bol, že tam asi ani nechcem ísť. Nie kvôli blatu, drogám, a podobným hrôzam, ale skrátka preto, že som mal pocit, že Glastonbury už nie je to, čo bývalo, že celá jeho myšlienka sa zvrhla. Po druhom pozretí mám pocit, že aj keď Glastonbury nie je to, čo bývalo, niečo z tej myšlienky predsa žije. Musím povedať, že jeden z najpôsobivejších dokumentov aké som videl, pričom kvitujem najmä to, že to nie je čisto hudobný dokument, ale zachytáva jeden fenomén a cez neho napríklad aj dejiny Británie (vrátane politiky, či sociálnych zmien), a nepriamo hovorí o vážnych veciach - o slobode, o láske, o tolerancii, ako aj o ich absencii, a o tom, ako ľahko sa môžu tieto hodnoty strácať. (21.07.2009)