poster

Ménilmontant

Krátkometrážní

Francie, 1926, 38 min

Komentáře uživatelů k filmu (7)

  • Matty
    *****

    Znovu jsem se zamiloval do kinematografu.(10.1.2012)

  • Morien
    *****

    Fantastický film, fantastický svůdce. Tomu já říkám němý film, který křičí!(4.12.2010)

  • formelin
    *****

    Experimentální krátkomerážní film jenž po skouknutí považuji za další z klenotů němé éry. Viděl jsem remastrovanou verzi s hudebním doprovodem od Paul Mercera, který byl vytvořen v roce 2005 (na Ubu webu je to totiž v šílené kvalitě) Ve snímku jsou použity skoro až dokumentární záběry, připomínající třeba Hammidovu Bezúčelnou procházku (1930) nebo třeba Epsteinův snímek La glace à trois faces (1927). Sekvence ve filmu kdy je statický záběr na cestu a sledujeme jak dívky jdou je často používaný záběr u Chaplinových filmů ke konci filmu, u nich je ale význam trochu jiný... A celkově je teda snímek velkmi dobře natočený, detaily na tváře, který se postupně přibližují atd. Pro plnohodnotný zážitek si doporučuji sehnat verzi z roku 2005.(17.3.2008)

  • Iggy
    ****

    Námět je tedy dost banální a nijak zvlášť zajímavý, ale filmové zpracování je úchvatné a na svou dobu velmi moderní a převratné. Zvlášť rvačka na začátku a na konci nemá chybu.(21.4.2008)

  • Rimsy
    *****

    Jeden z fantastických klenotů němé éry. Zapadlý film od zapadlého režiséra, zároveň ale překrásný a velmi nově působící snímek. Bez pochyb dávám pět hvězdiček. Jen chci upozornit na verze s rozdílnou hudbou - verze s jazzovým jamem, která je na youtube, je podle mě strašná. Citlivý podkres houslisty Paula Mercera je naopak nádherný a výborně doplňuje film. Doporučuji zde: http://www.adnstream.com/video/QeBvRubTub/Dimitri-Kirsanoff-Menilmontant-1925(11.11.2010)

  • reqiuem
    *****

    Kdyby se mě někdo zeptal, jaká filmová scéna je z hlediska přirozenosti hereckýho zjevu a procítěnosti role nejsilnější, pak bych asi musel zvolit sekvenci z laviček se starcem a matkou(Nadiou Sibirskaïa-což byla mimochodem první Kirsanoffova žena).(samozřejmě s hudbou od Mercera)která zároveň brilantním způsobem shrnuje předešlý děj do několika málo osudových vteřin. Je příkladem toho, jak snadno se dá s použitím několika typických výrazových prostředků (montáž,expozice,detaily)vyprávět bez mezititulků. Filmový esperanto impresionismu.(8.1.2012)

  • Flakotaso
    *****

    Tak tohle je opravdu paráda. Při sledování jsem jenom nechápavě kroutil hlavou, že tento téměř neznámý kousek není stejně slavný jako třeba Muž s kinoaparátem nebo Křižník Potěmkin. Už jenom úvodní scéna vraždy je na rok 26 naprosto neskutečná - třeba to rychlé přiblížení tváře v kritické chvíli se používá dodnes. Podivuhodný je také obsah, tak ponurý příběh je na období, kdy frčely Chaplinovy a Keatonovy grotesky, hodně výjimečný.(24.8.2011)