Když letí havran

,,Ten nůž je příliš těžký." ,,Není." Byl. S trochou obav jsem se po letech podíval na film, který mne kdysi uhranul. A ejhle, funguje stále. Drsné drama zpracovává klasický motiv pomsty, který se však nakonec mění ve vendetu. S hlavním hrdinou jsem souzněl tehdy i teď a bez ohledu na křesťanství (samo o sobě dosti brutální a krvavé - už jen uctívat popravčí nástroj je na pováženou...) jsem přesvědčen, že nemohl jednat jinak. A že by se snahou zabít vraha stal sám vrahem? Nu, tak to v těch dobách rozhodně nebylo. Ostatně, nejen v USA popravují vrahy a nepřipouští si, že by se jimi sami stávali (jinak ale trest smrti je zvrhlost). Čarokrásná krajina, hudba, která v úvodu připomene Wagnera, pak se přehoupne a zapadne mezi osmdesátkovou hudbu italských hororů a dobrodružných filmů, se nakonec opět mění v ponurý orchestr. Herci jakoby vypadli svou vizáží z devátého století rovnou do filmu a nespoutaná krajina bez slunce s ledovým mořem je divoká a nehostinná. Otázka, zda obětovat bratra nebo syna, je natolik těžce zodpověditelná, že zanechává hořkou pachuť až do konce. Pro mne tenhle snímek nezestárnul. (09.12.2012)

Tohle je případ filmu, u kterého sice dokážu vnímat objektivní filmařské i další kvality, ale zároveň nedokážu mu dát vyšší hodnocení, protože po většinu času svým děním i případným poselstvím šel naprosto mimo mě. Až na pár zajímavějších scén mě nedokázal pohltit či vyvolat alespoň špetku emocí (to se nejvíc povedlo hudbě na závěr), příběh se mě nedotkl. Ono přirovnání tohoto Havrana k filmům Leoneho či Kurosawy ve zdejším obsahu je dost výstižné i za mě, přesně u Pro pár dolarů navíc nebo Sedmi samurajů jsem se před časem podobným způsobem trápil a dosledoval je pouze s vypětím stíl. Tak mi nezbývá, než se zase smířit, že tyhle akční žánrovky ze zcela odlišné kultury a dávné doby k tomu zkrátka nejsou pro mě a že islandští Vikingové s nožem mě budou míjet úplně stejně jako japonští samurajové s mečem a jen o něco víc než pistolníci z Divokého západu. Přeji divákům, kteří si podobné filmy užít dokážou a tiše v dobrém závidím. [45%] (26.11.2021)

Pěkně seversky studený a drsný příběh o pomstě, kterému napomáhají působivé exteriéry a dokonce i minimalistická výprava (zde se možná peněžní nouze stala výtvarnou ctností), ale kterému silně škodí ta osmdesátková hudba, jak už zde napsali předhodnotitelé. V osmdesátých letech vznikal tak slizký popík! (22.08.2015)

Samotný režisér povedal, že keď film pozerá dnes (s odstupom 26 rokov) natočil by mnoho vecí inak. Ja s ním môžem len súhlasiť. Film za túto dlhú dobu naozaj veľmi zostarol. Ani nie tak po výpravnej stránke (hoci trochu komparzistov by sa hodilo), ale skôr po tej rozprávačskej. Neustále behanie na (smiešne cválajúcich = zaujímavosť :) koňoch z jednej usadlosti do druhej a späť naozaj trochu nudí. SPOILER: No záverečná myšlienka premeny hlavného hrdinu v intenciách presýpacích hodín z kladnej postavy na zápornú dvíha konečné hodnotenie na zaslúžené tri hviezdičky. (29.07.2010)

Viděl jsem to bezmála před třiceti lety a stejně si pořád pamatuju, jak moc jsem se chtěl naučit tak dobře vrhat nože, nejlépe ty jeho zvláštní... I když jsem samozřejmě neměl tak drastický důvod jako on. Chvilku jsem to bezvýsledně trénoval, ale naštěstí ne na živých lidech... Ani na poníkovi jsem nikdy nohama o zem nešoupal... Ale dodnes si pamatuju tu tíseň a touhu po pomstě, která mi z toho syrového příběhu nafoukala do hlavy a za kazajku na hruď... (22.01.2013)