Kanibalové

Keby tvorcovia týmto snímkom chceli ukázať pravú tvár ľudstva, nepoužívali by pri natáčaní skutočné zvieratá. Zabíjať zvieratá a takýmto spôsobom pre film je absolútne choré. Tento film nemá žiadnu pointu, snaží sa iba šokovať a na tom je založený celý dej. Toto je absolútny odpad kinematografie, šialená zvrhlosť pre narušených psychopatov. (01.03.2014)

Ano, jsem naivka a věřím, že ta myšlenka stojí na značně nadsazených základech, ale když mě ve filmu víc než pohled na detailní záběry rozřezávané želvy znechucuje pouhé pomyšlení na existenci podobných primitivních hovad, která se opovažují považovat se za ty civilizované, tak už to přece jen o něčem vypovídá. Přejměte tento můj přístup a zaručuju vám, že závěrečný kanibalský masakr si vychutnáte přímo labužnicky. 90% (27.02.2010)

I z hnusu tělního marastu bez duší povstalo dílo opředené mýty a skandály, které mnohé z videorekordérů hltaly, očekávaje neočekávané. Právě ona skandální pověst, ten opar, který se u Cannibal Holocaust drží, jak mouchy nad latrínou, vyplynula mi na mysli, když jsem třímal konečně v rukou tohle DVDčko. Dílo samotné se dá rozdělit do několika etap, bez horských prémií vkusu, mezi kterými se prolínají prvky dobrodružného filmu, pokusů o horor (tohle bych dal do hybridně gigantických uvozovek), střepy z řadového porna a kořením v podobě snuff otevřených záběrů. Jednoznačný záměr být nej, ať už nejpřímočařejší nebo nejautentičtější, je patrný ve stupňování krvavých a brutálních dávek. To samotné však bez jakékoliv atmosféry, surové a v jistém smyslu, díky prostředí Kolumbijské džungle, lehce barvité. Ovšem něco mi přeci jen vehnalo husí kůži v záda a to hudba Rize Ortolaniho. Stále se opakující smyčka doprovázející všechny vyhrocené či drsné scény se překvapivě, postrádaje jakoukoliv razanci a naléhavost, svým znepokojivým, hořkosladkým nádechem zažírá pod kůži a ještě dlouho po projekci zní v uších, v mysli. Ruggero Deodato natočil film, jehož umělecká hodnota je prostě nulová, pseudodokument s nijakým příběhem, mizernými hereckými výhony, ale přesto jde o film, jenž se zapsal do dějin kinematografie, potají kolujíc za plentami prvních videopůjčoven. Pro mě to však bylo obrovské zklamání, ať už co se dostání pověr týče, tak hlavně k té naprosto okaté sázce překovat morální a etické hranice na úkor oné naprosté autentičnosti. Nenechám se tedy oblbnout tím prvním a při hodnocení vsázím na to druhé. Tohle vám soudruzi nežeru! [3/10] (22.06.2006)

Pro mně osobně další neohodnotitelný snímek. Zajímavý a silný leitmotiv, který je však zbytečně deklasován autorovou snahou o maxi-úchylné a extrémní záběry. Zajímavým aspektem filmu zůstává hudba. Pouštět do děsivých scén tak svěží muziku - to se jen tak neslyší. Prvotní pocit, jestli tvůrce neměl zrovna nic jiného na skladě, vystřídá zjištění, že to přece jen funguje; dobře funguje. Filmu taky sluší dokumentární ráz, jenž do určité míry činí některé scény více legitimními. Je však otázkou nakolik a které z nich. Autorova snaha ukázat zvěrstva, které jsou schopné naplnit obě dvě kultury (ta tzv. civilizovaná x primitivní), vyznívá jaksi na prázdno; ba dokonce končí až u exhibicionistické prezentace nechutností. Je pak otázkou, zda-li Deodatovým záměrem bylo diváka upozornit/vést k zamyšlení nebo prachobyčejně šokovat. Shrnuto a podtrženo: Velmi zajímavé zamyšlení nad tím, která kultura je vlastně více šílená a zběsilá. Bohužel "vítězně" z toho vycházejí kultury obě dvě... a ani Ruggero Deodato nezůstává pozadu. (02.12.2004)

Táto vetva horrorového žánru ide úplne mimo mňa. Kanibalské filmy ma nikdy nedokázali niečím osloviť a tým pádom ani zaujať. Videl som pár kúskov, ale prišlo mi to ako strata času. "Cannibal Holocaust" sa mi však najviac vryl do pamäti. Je mi akýmsi symbolom cannibal-horroru. No, či je moje hodnotenie objektívne... ťažko posúdiť. ** (31.01.2008)