Kanibalové

Zařazení Cannibal Holocaustu do žánru "horor" je jeden z největších nesmyslů jaké jsem tady na csfd viděl - to že jsou v nějakém filmu gore scény ještě neznaméná že se u toho má někdo bát. Tím méně zde kde jsou jakékoli prvky napětí a strachu potlačeny faktem že osud inkriminovaných osob zná divák předem. Nejde ani o klasické exploation kydlení či dokonce béčkově směšnou zábavu. Násilí ve filmu je docela hodně a jeho zdání autenticity podpořené dokumentárním podáním filmu (děj filmu je o tom jak skupina producentů a jeden antropolog retrospektivně sledují záznam "dokumentaristů" z jihoamerické džungle, trochu ve stylu Blair Witch Project), nemám ale pocit že by gore scény byly přehnaně samoúčelné - ba právě naopak jsou nutné v kontrastu s popisem zkaženosti lidských charakterů a zlem které v zájmu svých pošahaných povrchních cílů páchají... a na které se dál nabaluje i jemné nakousnutí společensko-kritických otázek o zneužívání senzacechtivosti a laciného působení na city v médiích pomocí "podprahových" sdělení ve formě hudby či záměrně skutečnost zkreslujícímu střihu. Dost mě překvapuje s jakou vehemencí je ve většině okolních komentářů tento hlavní význam filmu ignorován... nebudu popírat že režisér se nesnažil krví ve filmu exhibicionisticky šokovat aby zaujal pozornost, ale je projevem hlouposti se při vnímání filmu na těchto povrchních prvcích intelektuálně zastavit. A co se týče mrtvých zvířat - není to vůbec hezký pohled, ale tak to v přírodě chodí a v rámci filmu to opět není samoúčelné, takže netuším proč bych se kvůli tomu měl cítit nějak extrémně dotčeně - taky jsem při sledování filmu jedl kuře. 8/10 (30.08.2008)

Keby tvorcovia týmto snímkom chceli ukázať pravú tvár ľudstva, nepoužívali by pri natáčaní skutočné zvieratá. Zabíjať zvieratá a takýmto spôsobom pre film je absolútne choré. Tento film nemá žiadnu pointu, snaží sa iba šokovať a na tom je založený celý dej. Toto je absolútny odpad kinematografie, šialená zvrhlosť pre narušených psychopatov. (01.03.2014)

To je nějakých rozjitřených emocí a ošívání se, jak hodnotit. Špatná zpráva hned na začátek - KANIBALOVÉ jsou považováni za nejlepší kanibalský film všech dob (a nejlepší film Ruggera Deodata). A ačkoli jsou ztělesněním mustru tohoto obskurního subžánru (který prožíval zlaté období v letech 1977-1981), jsou zároveň i jeho formálně nejoriginálnějším počinem. Řeč je o vyprávění formou "nalezeného filmového záznamu", která později inspirovala tvůrce ZÁHADY BLAIR WITCH a které v době uvedení filmu u autorit vzbudila dojem, že jde o snuff. V první polovině filmu sledujeme pátrání po filmařích ztracených v džungli, které vyvrcholí nálezem jimi natočeného filmového materiálu, v druhé polovině se z onoho materiálu dozvíme, co se jim vlastně stalo. Najevo přitom vyjde, že kromě toho, že skončili obligátně na menu kanibalského kmenu, si předtím v džungli počínali krajně necivilizovaně, což vede v závěru k vyslovení pochybností nad tím, kdo je vlastně kanibalem/barbarem (dobrý vtip, Ruggero). Třebaže se ve filmu hojně znásilňuje a před kamerou se zaživa kuchají zvířata, sexuální násilí se mě nijak zvlášť nedotklo a ze zvířat mě výrazněji znechutilo jen nakouknutí pod krunýř želvě. Většinu času jsem se mírně nudil a utápěl ve zklamání, že žádný drsnější nebo aspon zábavnější kanibalský film už neexistuje. Člověk ale musí smeknout před tím, jaká krásně exploatační propagační kampaň se Deodatovi podařila, když byl po uvedení filmu zatčen za obscenitu a musel přivedením herců do televizního pořadu dokazovat, že během filmu skutečně nebyli zabiti (dojem, že byli, zpočátku podporoval dodatkem v jejich smlouvách, že se rok po filmu nesmí objevit v žádných médiích). Nemluvě o protestech ochránců zvířat. Podle nepotvrzených zpráv jde také o o film s rekordním počtem zemí, které ho zakázaly promítat (údajně přes 60), který měl snad vydělat 200 milionů (opět nepotvrzeno). Jediné, v čem se shodnu s většinou komentujících je, že i když nejde o nic originálního (viz MECHANICKÝ POMERANČ), tak kontrast odpudivý film - pěkná hudba se Deodatovi povedl. (29.01.2007)

I z hnusu tělního marastu bez duší povstalo dílo opředené mýty a skandály, které mnohé z videorekordérů hltaly, očekávaje neočekávané. Právě ona skandální pověst, ten opar, který se u Cannibal Holocaust drží, jak mouchy nad latrínou, vyplynula mi na mysli, když jsem třímal konečně v rukou tohle DVDčko. Dílo samotné se dá rozdělit do několika etap, bez horských prémií vkusu, mezi kterými se prolínají prvky dobrodružného filmu, pokusů o horor (tohle bych dal do hybridně gigantických uvozovek), střepy z řadového porna a kořením v podobě snuff otevřených záběrů. Jednoznačný záměr být nej, ať už nejpřímočařejší nebo nejautentičtější, je patrný ve stupňování krvavých a brutálních dávek. To samotné však bez jakékoliv atmosféry, surové a v jistém smyslu, díky prostředí Kolumbijské džungle, lehce barvité. Ovšem něco mi přeci jen vehnalo husí kůži v záda a to hudba Rize Ortolaniho. Stále se opakující smyčka doprovázející všechny vyhrocené či drsné scény se překvapivě, postrádaje jakoukoliv razanci a naléhavost, svým znepokojivým, hořkosladkým nádechem zažírá pod kůži a ještě dlouho po projekci zní v uších, v mysli. Ruggero Deodato natočil film, jehož umělecká hodnota je prostě nulová, pseudodokument s nijakým příběhem, mizernými hereckými výhony, ale přesto jde o film, jenž se zapsal do dějin kinematografie, potají kolujíc za plentami prvních videopůjčoven. Pro mě to však bylo obrovské zklamání, ať už co se dostání pověr týče, tak hlavně k té naprosto okaté sázce překovat morální a etické hranice na úkor oné naprosté autentičnosti. Nenechám se tedy oblbnout tím prvním a při hodnocení vsázím na to druhé. Tohle vám soudruzi nežeru! [3/10] (22.06.2006)

Zhlédnutí tohoto šokujícího a kontroverzního díla jsem dlouho odkládala, protože mi na něj zatím nepřišla ta správná "chuť." Pak nadešel ten moment, já se usadila a pustila si Cannibal Holocaust. Mé představy se však docela hodně lišily od toho, co jsem viděla. Všechny ty orgie, vraždění, brutalita, realistické záběry jsou možná odporné, příšerné, někteří se na to možná ani nedokáží dívat, ale mě celý tento film jaksi nechal chladným. Při vraždění zvířat či scénách, kde domorodci pojídali dokumentaristy, a kde jsem asi měla cítit něco jako odpor, rozhořčení, šok, vztek, či bych měla nad tím hnusem odvracet oči, jsem v klidu, aniž by mnou něco z toho více pohnulo, sledovala celý film. Že byla ta nebohá zvířata skutečně zabita, je otřesné. Ale spíš než to a pocity němého šoku a nepochopení především při scéně s mravenečníkem a prasátkem, které mě docela trochu "zabolely", jsem si uvědomila, že to nejvíce šokující v tomto filmu vlastně nepochází jen od domorodých kmenů. To největší zlo je zde také pácháno partou mladých dokumentaristů. Oni tam nepřišli natočit dokument. Oni přišli na cizí území, ke zcela odlišné "kultuře" a začali s úsměvy na tváři vraždit zvířata a tyranizovat domorodce v jejich vesnici. A to vše si bez jakéhokoliv svědomí natáčeli. Není toto to skutečné zlo? Když člověk provádí všechny odpornosti a hrozné věci, kterých si je dobře vědom, a pokračuje v tom? To mě přivádí k závěru, že těch nejšílenějších, nejkrutějších a nejodpornějších věcí budou vždycky schopni jen lidé. To oni dokáží rozpoutat to největší peklo. Nebyli to vlastně ti čtyři, kdo jsou mnohem, mnohem horší, než ty, civilizací nedotčené kmeny? (11.07.2011)