Irina Palm

Je zajímavé, že o filmu typu Vlhká místa se divák dozví, aniž by se jakkoli snažil. Na rozdíl od toho Irina Palm už nám věkem poněkud zapadla a na takové ČT 2 bych si o ní ani neopřela kolo. Leč film je to veskrze zábavný a já nevidím důvod, proč ho nedoporučit celé rodině. Je v tom všechno, láska, odpuštění a nakonec i to rodinné štěstí. (19.10.2014)

Čekal jsem víc. Ne, že by to nestálo za podívání, ale asi jen jednou. Nějak jsem se do toho nemohl dostat a nevím, co mi v tom zabraňovalo. Jestli tempo, nezáživnost nebo zkrátka příběh jako takový. Ničím mě to prostě nevtáhlo, nemůžu to tudíž hodnotit lépe. Bylo to takové neutrální, i přes lehce kontroverzní náplň, a to je asi ten problém. Nebo nevím.. (20.01.2013)

Co všechno je člověk ze zoufalství ochoten udělat pro druhé. To a ještě mnohem více se dozvíte, pokud si seženete toto vynikající komediální drama o babičce, která hladila a pohrávala si s mužskými pyji, aby sehnala peníze na léčbu svého vnoučka. A byla v tom fakt dobrá. Tak dobrá, až z toho dostala penisový loket. (08.02.2010)

Parádní filmek. Trošku netradiční prostředí pro uklízečku z ROH :) dal bych i 5*, ale za naprosto zbytečné scénáristické díry musím o hvězdu dolů. I tak to jsou velmi solidní 4*. Je tady krásně vidět charakter lidí i charakterové kolotoče a veletoče. A co vy, udělali byste si penisový loket, abyste pomohli rodině? (27.04.2009)

Irina Palm je vkusný políček všem puritánům a jejich pokřivené morálce. Obdobná dramata života jsou všude kolem nás, jen je nevidíme, nebo je nechceme vidět. A většinou s mnohem stísněnějším dopadem na jejich protagonisty. Ale to nemění nic na strhujícím vyznění tohoto hořkosladkého příběhu. Citlivě, střídmě a přesto velkolepě jsou nálady mravního rozhořčení na podkladě křesťanské výchovy vláčeny vlastním marastem pokryteckého moralizování. Až sebe samotnou utopí ve vlastních výkalech hodnot, které vydávají za lidskost a nezištnou obětavost. Film se nesnaží šokovat, ani vydírat, příběhu nechává volný průběh, díky čemuž je jeho celková působnost mnohem silnější, sdělnější, srozumitelnější i intenzívnější. Hlavní postavou příběhu je postarší žena Maggie (velmi pozoruhodná Marianne Faithfull) ve své nejtěžší a nejkontroverznější životní roli obětavé babičky. Počáteční stud je záhy vystřídán odhodláním a sebeobětováním vlastních morálních předsudků. V kontrastu s jejím nezištným chováním vynikají veškeré přízemní pokrytecké anomálie lidskosti etického kodexu morálky. Ti nejfalešnější se nejhlasitěji brání proti všem výstřelkům pseudomorálky. I štvavá propaganda může nabýt posilujícího rozměru pro své oběti. Hlavní mužskou postavou je majitel erotického podniku Miklóš alias Miki (dobrý Predrag Manojlović) se znovu získávanou lidskou stránkou vlastní osobnosti. A s dlouho nepoznaným citem nově probouzející se lásky. Všem navzdory. Třetí výraznou postavou je Maggiein dospělý syn Tom (zajímavý Kevin Bishop) s hysterickým odsouzením matčina tajemství na základě puritánského moralizování. Jak snadné je někoho odsuzovat a přitom nepřinést žádnou osobní oběť. Z dalších rolí: Tomova překvapená i uznalá manželka Sarah (zajímavá Siobhan Hewlett), odstavená a zahořklá pracovnice nočního podniku Luisa (zajímavá Dorka Gryllus), pokrytecká Maggieina kamarádka s velkým hříchem minulosti Jane (Jenny Agutter), malý a nešťastný Olly (Corey Burke), či další Maggieina kamarádka v zajetí falešného moralizování Julia (Meg Wynn Owen). Veškeré puritánské útoky na mravní zodpovědnost je pouhý zastírací manévr vlastních poklesků a tajností. S neobyčejným potěšením předhazují mravokárné odsudky svým nebohým obětem, které často obětují vše ve prospěch druhých. Je to silné a strhující ve svém provedení, podání a vyznění. (05.11.2016)