Daisy Diamond

Od tak drsného a silného dramatu bych tedy očekávala mnohem lepší hodnocení, ale co. Daisy Diamond je pouze jedním snímkem z mnoha, který by si zasloužil větší procentuální pocty. "One woman show" Noomi Rapace, která je zde skutečně úžasná. Naprosto dokonale ztvárnila tragickou postavu svobodné matky, jejíž osobní život, myšlenky i tragédie se prolínají s konkurzy filmů, do nichž se přišla ucházet o roli. Přednášené scénky jsou natolik totožné s tím, co se odehrává v jejím vlastním životě, že člověk z počátku netuší, jestli se jedná o přednes, či realitu, kdy se se svými pocity někomu svěřuje. Již úvodní monolog na začátku filmu mi byl povědomý a pak někdy uprostřed filmu, když se objevil v kině v Bergmanově Personě, měla jsem jasno. Scéna, která předchází tomu, co Anna malinké dcerce udělá, je opravdu hodně silná a měla jsem při ní i slzy v očích. Úplně jsem její postavě rozuměla a (sou)cítila s ní. Dokázala jsem se do ni vcítit a vnímat tu její bolest, vztek, lásku a zároveň i jistou apatii vůči jejímu dítěti. Vnímala jsem její pocity, co se v ní mísily, když Daisy neustále jen plakala a řvala, pořád a pořád dokola, že už to nešlo vydržet. Nenávist, odpor, pocit viny. A ty pocity, jaké měla v těch několika málo chvílích, když Daisy v poklidu spala, nebo se usmála, nebo svou matku pozorovala očima, které jako by jí viděly až do duše a věděly, co si myslí. Pocit klidu, souznění a strachu, kdy to zase celé začne. Ten nekonečný řev a brekot. Říkala jsem si, co tomu dítěti udělali, že po celou zhruba půl hodinu pořád jen brečelo. A na IMDb jsem zjistila, že oni použili asi sedm děcek:) Každopádně před Noomi klobouk dolů za její naprosté odhalení před kamerou. Fyzické i duševní. (04.01.2015)

Snaha za každou cenu, v každé scéně šokovat, ať už otevřenou nahotou či extrémními činy, se mi moc nelíbila, stejně jako neustálé zabírání obličeje hlavní představitelky. Takto extrémní příběh mě nenadchnul, spíše jsem jen obracel oči v sloup. Lituji každého kdo má doma dítě podobné tomu z tohoto filmu, mě došla trpělivost po dvou minutách. (29.09.2013)

Na Noomi to celé stojí. Její herecký výkon mě dokonale přesvědčil o všem, co prožívala. Vůbec jsem se na ni nezlobila za to, co provedla, ale snad jsem jí i fandila. To, kam její "kariérní" dráha vedla po tom všem, podkresleno silnými monology a hudbou, to všechno působilo tak zoufale, absurdně i tragicky zároveň. Nemám slov. Jen bych řekla jediné - je to poněkud výchovné a od severské tvorby nečekejte žádný slaďák. (29.03.2011)

Noomi rapavá nemá ako zaujať, len takto, takže to je mi jedno. Ale taká Trine Dyrholm je pre mňa nepochopiteľná herečka. Pretože ona herečka naozaj je a dobrá, ale prečo neváha robiť pre kamerami všetko? V tomto filme si reálne dá strap-on a s nacistickým výrazom tam nakladá rapavú, koľko vládze. O niekoľko rokov na to natočila Srdcovú kráľovnú a tam zas reálne fajčí vtáka. To je ako umenie? Úpadok však nemá medze, veď sa stačí pozrieť, že u nás dostal vyznamenanie za umelecký prínos aj taký pošuk ako Kalmus: https://kulturblog.sk/kultura/kaviarenske-chapanie-umenia-%E2%94%82kulturblog/ (27.03.2021)

Třetí hvězda je jen a pouze za Noomi Rapace - ostatně, výhradně kvůli ní jsem se na film i dívala - která nesleze z obrazu a je výtečná. Téma jako takové mě zrovna dvakrát neoslovuje (ach tyhlety příběhy pádů na naprosté dno, všechny jsou v podstatě stejné a ne, opravdu z nich nemám depresi), ovšem musím ocenit celkový minimalismus a uměřenost výrazu, jakož i scény z konkursů, kde se hrdinčin reálný život prolíná s rolemi. (29.07.2012)