Muž z Londýna

Na nejnovějšího (pro mne osobně prvního) Tarra jsem si zašel čistě ze zvědavosti, jak dlouhý může být záběr, aniž by začal nudit. V podstatě potvrdil mou domněnku, že nezáleží na délce, nýbrž na obsahu záběrů a ten Tarr, zdá se, považuje za druhořadý. Přibližně hodinu jsem ještě měl zájem „proniknout pod povrch“ všech těch precizně promyšlených kameramanových exhibic, ale vzhledem k nezáživnosti a všednosti děje „na povrchu“ mi ke konci přišlo jako nejjednodušší řešení nic neřešit a prostě se nudit. Miroslav Krobot byl ve své roli muže splývajícího s neměnností prostředí vynikající, u anglicky hovořících herců mi dost vadily nepřesné postsynchrony. Ale alespoň mluvili velmi srozumitelně a stejně jako celý film okázale pomalu. 65% (07.07.2008)

Cielene chladný a odtažitý film, ktorý je až masochisticky namierený proti divákovi. Ako experiment neposobí novátorsky, nešťastne asynchrónny zvuk ešte zväčšuje dištanciu medzi divákom a autorom. Nenudil som sa, to nie, ale od režiséra tak povestného formátu ako je BT by som čakal iný zážitok. Bodka. (20.01.2010)

O dost slabší než Werckmeisterovy harmonie, přesto stále výborné. Vadilo mi hlavně snímání důležitých situací z dálky, na rozdíl od harmonií, kde se kamera pohybovala společně s jednotlivými osobami. Filmu z mého pohledu také trochu uškodila absence madarštiny. Krobot příjemně překvapil a nenadálé cholerické výbuchy jeho Maloina byly vítaným zpestřením. Kamera opět úžasná, hlavně na pomalé průlety hospodou byla radost pohledět. [LFŠ 2010] (03.08.2010)

Krobot zahrál dobře. Pravda, nebylo vlastně co zkazit, většinu filmu odchodí s jednou kamennou tváří nebo to odstojí a odsedí zády ke kameře. To vůbec nevadí, že režie možná trochu nedůvěřovala českému bardovi. Právě tyto "zádové" záběrý kamery jsou výborné, dokonale zapadnou do stylistiky filmu, která je vskutku excelentní. Jednoduchá ale brilatní BW mizanscéna, povedená hra se světlem, vynikající kamera s potlačeným střihem v čehož důsledku bylo dosaženo zesílení již zmíněných vizuálních vjemů, což ještě podtrhuje úspornost dialogů._____Autoritativní pohyb kamery zaujme hned v úvodním předlouhém nájezdu na přídˇ lodi. Návazný pomalý švenk na noční dok vytváří monochromatické fotografie, které klubového diváka musí nadchnout a adaptovat na cinefilní zážitek na který čeká měsíce i roky než přijde a pak se jen diví odkud že vítr vane. Nagyon jó volt, Magyar fiúk meglepheti! (11.07.2020)

Všichni jsme vlastně vězněni ubíjejícím stereotypem života. Výhybkář Maloin vede život bez cíle a hlubšího smyslu. Je jednou z těch neviditelných existencí, na jejichž bytí či nebytí nic nezáleží. Zvrat nastává, když se stane náhodným svědkem vraždy. Konfrontace morálky a vidiny otevřených dveří na svobodu, tenká hranice mezi nevinnou a spoluúčastí jej vedou k úvahám o roli člověka ve společnosti, která kromě emocionální prázdnoty nepřináší nic jiného než utrpení. Má smysl stále se poddávat té nezkrotné touze žít? Nepřináší snad iluze člověku jen další zklamání? Tarrův um vygradovat napětí až na hranici snesitelnosti pomocí dlouhých detailních záběrů mě fascinoval, kouzlo obrazů vtahovalo do příběhu, hudba očarovávala, jen ta poslední scéna to křehké spojení náslině přerušila. (29.01.2010)