Le Bourgeois Gentilhomme
Obsahy(1)
V říjnu roku 1670 pobýval Ludvík XIV. na zámku Chambord a pozval si tam také Moliera a jeho divadelní skupinu. Ti pak během deseti dnů normálního divadelního provozu nastudovali ještě titul zcela nový, který si král objednal - Měšťáka šlechticem. Šlo o typicky francouzský dvorský žánr komedie-balet, který "Král Slunce" miloval. Zde navíc šlo o jasnou objednávku - dílo mělo obsahovat turecké scény. Rok předtím totiž navštívil Ludvíka vyslanec tureckého sultána. Výraznou hudební složku zajistil dvorní skladatel a Molierův spolupracovník Jean Baptiste Lully, na francouzském dvoře domestikovaný Ital, tvůrce francouzské opery.
Rekonstrukci této inscenace uskutečnil soubor Le Poeme Harmonique v roce 2004 v opatství Royaumont a celý záznam pak vznikl v pařížském divadle Trianon. Hudební složky se zúčastnil také český soubor Musica Florea s uměleckým vedoucím Markem Štrynclem. Dvoudílná inscenace je nejen zajímavým výletem do historie, ale přibližuje dnešnímu divákovi i sugestivní krásu barokního divadla.
(oficiální text distributora)
Recenze (5)
historické pojetí divadla, ve kterém jsou herci téměř vždy otočeni čelem k divákům, i když mluví mezi sebou nebo reagují na ostatní dění na pódiu. nezbývá jim tak než gesty či mimikou dávat najevo, co vlastně sledují nebo s kým mluví. z dnešního pohledu velmi zajímavé a nepochybně také náročné na nazkoušení. herci byli skvělí a většina z nich se objevovala v několika různých rolích. ocenit musím rovněž choreografii, moc hezkou scénu a především nádherné kostýmy! kdyby tam nebylo tolik zpěvu (co je moc, to je moc) a uječených upovídaných pasáží, byl bych úplně nadšen. ()
Absolutně dokonalé, ovšem poněkud vyhraněné - takže tahle lahůdka asi nebude pro každého. ()
Jedna z možností jak pochopit Moliera je naservírovat nám ho luxusně, jako v 17.století. Molier je stále živý a aktuální, takže by to asi nepotřeboval, ale vidět barokní divadlo opravdu barokně mu sluší a některé věci jsem si uvědomila až u tohoto kusu. Inscenace je po všech stránkách vrcholová - hudebně i dramaticky. Jestli tento soubor (Le Poeme Harmonique) někdy doputuje do České republiky, neváhám a letím na ně. ()
Dech beroucí rekonstrukce barokního divadla. Dech vám nevezme rychlost děje, ale hravost, vtip a pečlivost provedení tohoto představení, tak jak se dnes jen některé náročnější barokní inscenace zdaří - gesta, svíčky, líčení, dikce. Pro francouzštináře zážitek. Většina herců tohoto uměleckého souboru (Le Poeme Harmonique) vystupuje ve více rolích a i v tom osvědčují svoji neuvěřitelnou všestrannost - ženy hrají muže, muži ženy, mladí starce i milovníka. Původně jsem inscenaci sledovala hlavně kvůli Lullyho muzice, protože jsem se domnívala, že Moliéra snad znám dost, ale au....neznám. Není to jako být u toho v 17.století, ale přibližuje nás to způsobu myšlení a tvorby tehdejších umělců. Navíc to rekonstruje tehdejší náhled na toto dílo. Bylo to králem zadané a mělo to spojovat balet, hudbu a divadlo - divadelní stránka byla pro publikum (tehdy dvůr, šlechtu) druhořadá a těžko věřit, že by se jim obsah zamlouval (šlechta přiživující se u bohaté šlechty, umění ve službách už ne šlechty, ale měšťanů). Pro ně to tehdy byl balet, do kterého byl vymyšlen děj a balet a muzika bylo to hlavní. Dle dobových zpráv si král často nechával provozovat baletní tureckou scénu samotnou. ()
Jak by řekl Arnošt Goldflam: Tahle hra je krásná, ale ukrutně dlouhá. Naštěstí děláme přestávku...* Tohle není pro popkorňáky ani pro paní v domácnosti k žehlení. Zvláště operní vsuvky by rozdýchávali dost těžko... (parafráze k předznamenání jevištního zpracování Lidské tragikomedie) ()
Galerie (7)
Photo © Alpha Productions
Reklama