Útěk ze Sibiře

Není to špatné. Byl jsem trochu skeptický, raději doporučuji "Bílé peklo", to má trochu akčnější ráz a v podstatě ukazuje stejnou tématiku, akorát má trochu horšího hrdinu, protože půjde o "návrat nácka". The Way Back má silnou pasáž hned na začátku, kde představuje žití v lágru, pak příchází samotný útěk a následuje přežívání. Ono pohoršovat se nad dlouhou stopáží je úplně mimo, protože pokud tento film měl zlenivělému tlustému divákovi příblížit tu nepopsatelnou hrůzu, která se vlekla jak smrad a nešlo se jí zbavit (bavíme se o jejich cestě), pak se jednoduše celý film nedá odvyprávět za hodinu. Chápu, že pro tlusté prdele, co ani nedoběhnou autobus musel být heroický výkon vydržet dvě hodiny sledovat cizí čiré hrdinství, ale stopáž je to nejméně bolestivé na celém snímku. Takovéto filmy, ve kterých se objeví 7 lidí, stojí a padají na postavách a ty tento film moc dobře nepředstavil. Špatný střih zapříčinil fakt, že během jedné minuty uteklo 7 lidí z tábora a vy jste identifikoval pouze 3, ačkoliv vám děj celou půlhodinu nabízel pohled i na ostatní. Vadilo mi také nulové zapojení "sovětské hrozby", trochu přitlačit na pilu a ve jménu zajímavosti do scénáře připsat sovětskou pátrací jednotku, která jim bude alespoň 5 minut filmu v patách. Závěr je tak trochu zvláštní, čekal jsem nějáké informace jak si daní lidé vedli v osobním životě, případně střih jak se konečně pořádně nažerou a přechlastají. Knižní předlohu jsem nečetl, ale dle stylu vyprávění filmu, bude asi věrně napodobená. 65% (06.04.2011)

Ze Sibiřských pracovních táborů se pár útěků podařilo. Tento je jedním z nich. Nepřítelem na útěku nebyly ani tak strážní oddíly, ale krutá a drsná příroda. Znovu jsem si říkal jaký je komunismus svinstvo. Skupina odvážných přes původní neshody se s množstvím útrap postupně stmeluje aby nakonec s neuvěřitelnou láskou a obětavostí pečovali jeden o druhého. Druhá část snímku přechodu Gobi a Himalájí přes Tibet do Indie je strhující. Jednotliví členové skupiny také časem postupně odkrývají svá tajemství a pozvolna vypráví dojemné příběhy svých životů. To vše se odehrává v úchvatných scenériích Mongolska, Číny a Himáláje. Tohle není Great escape, tohle je tiché drama o skupince zcela vyčerpaných vězňů, kteří spáleni sluncem, sajíc hadřík pokapaný vodou se táhnou ve zpuchřelých botách s nohami rozedřenými pískem k dalekým kopcům za svobodou. (19.05.2011)

Spolehlivý filmař a velebený tvůrce Peter Weir se po dlouhých letech opět hlásí o divákovo srdce. Trvalo to, ale rozmáchlé drama, ačkoliv neobsahuje nějaké zásadní vyhrocené scény, jako celek rozhodně nezklame. Pestrá skupinka uprchlíků z gulagu tu putuje z hluboké tajgy stále na jih – až skončí v Indii. Příjemně táhlou atmosféru narušuje, vlastně asi jen u někoho, Weirovo nedramatizování situací, které naší původně sedmičlennou skupinku provází a po kterých by pětadevadesát procent tvůrců okamžitě skočilo. Hodně zjednodušuje, hodně diváka „obírá“ o dramatické momenty – takže skupinka sice plánuje velký útěk, ale vzápětí už prchá lesem (žádné dráty, žádné dramatické obcházení stráží a následně ani žádné pronásledování), pak slyší vytí vlků, ale k žádnému střetu nedojde, jeden z hrdinů sežene potravu, přičemž to okradený zřejmě koupil, ale divák nic nevidí, uprchlíky obklíčí mongolští jezdci na koních, ale vzápětí se zase odporoučí pryč, přijde písečná bouře, ale po střihu se zase pokračuje dál v cestě atp. Prostě nějakou vymazlenou, skutečně zapamatovatelnou scénu jsem tu postrádal. I tak to ale celé Weir drží pevně ve svých rukou a především čím dál je od gulagu, tím spíš se dostává postavám i divákům pod kůži. Navíc jsou tu dokonale obsazení herci, kteří případná klopýtnutí dokonale vynahrazují – vrásčitý Ed Harris, přesvědčivý mladík a vůdce Jim Sturgess, pomalu se pod kůži dostávající Saoirse Ronan nebo skvostně vyšinutý Rus Colin Farrell. Po technické stránce (kamera si mohla teda trochu víc hrát) bez výhrad, herecky taktéž, jen ten scénář mohl víc prahnout po emocích. Pak mohl Weir opět sahat k pěti hvězdám. (25.05.2011)

Nedokážu si představit, co ta skupina tenkrát musela zažít. Nejdřív jako vězni na Sibiři, později samotný útěk a důvod přežít na Sibiři, následně průchod nekonečným Ruskem do Mongolska. Tam si užít největší poušť na světě a projít, pro změnu, přes nejvyšší hory na světě dolů do Indie. Nechce se mi věřit, že to někdo dokázal, ale zázraky se dějí. Útěk ze Sibiře je filmem, který vypráví právě tento příběh plný extrémních situací, na kterém mi ale vadí jedno. Nedokáže je naplno vcucnout do filmu abych z toho filmu ve skutečnosti něco měl. Útěk je tak příšerně odfláklý, že se mi to ani nechce věřit. To samé pak samotný průchod přes hory. Ty záběry mohli být daleko hezčí, ale co naplat. Pořád to je pro mě neskutečně silný film, který na Sibiři a pak především na poušti vládne všemi smysly. Nic jiného mu tak vytknout nemůžu. Autenticita je opravdová, problém s jazyky výborně vymyšlený a herci jsou absolutně dokonalí. Není lepšího Rusa, než v podání Colina Farrella. Ten je ve skutečnosti Ir, ale jak to vypadá, zvládne všecko. Útěk ze Sibiře tak není dokonalý film, ale s čistým svědomím může říct, že se snažil převést realitu na plátno. Podařilo se mu to, ale nemůžu se zbavit dojmu, že i přes to všecko ho jeho tvůrci šíleným způsobem odflákli. (09.05.2011)

Peter Weir své řemeslo rozhodně nezapomněl a co se týče řemeslných kvalit, tak filmu není v podstatě co vytknout. Tentokrát ale doplatil na příliš slabý scénář, ve kterém se v podstatě jenom pořád někam jde a čas od času se něco stane. To by ještě bylo v pořádku, kdyby se Weir dostal postavám trošku víc pod kůži. Śel na to ale tou chladnější cestou a celou dobu brouzdá jen tak po povrchu, takže s postavami ani nesoucítíme a to i přesto, že herci jsou prvotřídní. Pomalé tempo a přemrštěná délka tomu také moc nepomáhají. I tak ale režisérovi fanoušci zřejmě zklamáni nebudou. (13.04.2011)