Smrtící spojení

Asijské a hlavně Japonské horory jsou z velké části o duchách, přízracích atd. zakládající hlavně na atmosféře, strachu, mrazení v zádech a ne o potocích krve, hladnokrevných vyvražďovačkách atd... Daří se jim to a Faet je toho příkladem... Takové filmy vyhledávám... Jak píše v jednom rozhovoru sám Hideo Nakata (Kruh) - "Samozřejmě nestačí jenom diváky lekat, pustit nahlas zvuk, připravit si dramatickou hudbu a potom strašidlo, které vybafne za rohem. Potřebujete mít hlavně zajímavý, zobecňující příběh. V poslední řadě musíte vyvolat atmosféru děsu, psychického teroru - potom nemusí být horory ani skutečně "krvavé"." Není to snad tak trochu případ právě Faet? Příběh dobrý je, dvojčat je na zemi hodně a situace z filmu se stát podle mě může. Myslím situaci Weeho, Pim a Ploy... Nicméně i na to ostatní osobně věřím, ale ne všichni samozřejmě. Na základě tohoto byl pro mě snímek velice napínavý, někdy i nervy drásající... Snímek se mi velice líbil, skvělá atmosféra, pro mě dobré herecké výkony a příběh byl s nadsázkou "jako ze života"... Uživatel obitus sice píše, že tam byla jen "tři bafnutí", ale osobně nepotřebuji aby na mě v každé scéně něco baflo, či měl někdo něco useklé... Dobře spracovaná, nervy drásající scéna při které budete mít mrazení v zádech a budete "přikovaní" k sedačce je pro mě daleko větší zážitek.... Doufám že páni režiséři úspěšného Shuttera a tohoto snímku natočí podobné dílko... Jen tak dál! (22.11.2008)

Po delší době jsem měl chuť na pořádnou asijskou duchařinu, to bych si ale nesměl vybrat hodně tuctový bububu snímek. Převážnou část příběhu totiž vyplňuje nešťastný osud siamských dvojčat, jenž se snaží hrát na slzopudnou strunu, což jsem prostě nepřekousl. Když si pustim horor, tak se chci bát, ne brečet každých deset minut. Jediná silnější scéna je ta v ložnici, jinak několik levných leknutí nedělá strašidelný horor. Kor když zdejší pointa, jež se alternativně opakuje v desítkách jiných filmů, je dnes stará už asi deset let. Ani ten konec mě nepřesvědčil ke třetí hvězdě. Škoda no. (16.10.2010)

Zase ďalšia thajská duchárina od Mido production. V poslednom kvartáli asi štvrtá mnou videná. Začínam si myslieť, že v tom majú nejakú záľubu. Kvalitou bohužial stále na rovnakej úrovni, akurát potešilo neočakávané rozuzlenie a ja snáď ešte doplním, že je treba si dávať pozor keď niekto povie: "Nikdy nás nič nerozdelí." (29.07.2009)

Celkme vydařená duchařina s jedním docela "hearthsttoping" momentem. moc jsem od začátku nečekal a ze začátku jsem ani moc nedostal ale postupem času jsem se bavil. Hlavní co mucím pochválit je konec ten je skvěle natočen a hudba kterou přidaly je naprosto uchvatná. Herce asi moc nepochválím protože sice zahrály co měly ale prostě mi moc nesedly. Překvapivá pointa u mě bohužel moc nezafungovala protože jsem to tak trochu tušil. Film sám o sobě nemá žádné větší poslání a ani se na něj asi už nepodívám ale je na jedno zkouknutí je výborný. Takže za 3*. (08.01.2011)

Zpočátku již klasická asijská duchařina se vším, co k tomu patří, zaujme především tím, že se zdá, že postrádá právě onu klasickou klišovitou a neoriginální příměs hledání identity ducha a zívěrečný zvrat s tím spojený. Jenže ouha, i z tak zjevného faktu, jakým se zpočátku identita duchá zdá být, druhý půlka filmu dokáže vykřesat (a znatelně celý film pozvednout z neoriginálně klišovitého balastu, který thajský horror nabízí vrchovatou měrou) zajímavé psychologické drama i s oním zvratem. To, společně se zajímavou hlavní představitelkou, z filmu činí to lepší, co nám Thajsko (alespoň z toho, co jsem zatím viděl) může nabídnout. Potěšil mě zajímavý závěr a přirozený oheň, ne jeho digitální náhražka. Klasikou je docela povedená hudba (je zajímavé, že i ta nejobyčejnější thajská sračka má výbornou hudbu). A máte-li rádi/y omyly, opomenutí a chyby filmových tvůrců, určitě vás potěší závěr scény ve vaně. Sledujte pozorně. Pobavilo mě, jak něco takového mohli přehlédnout. (09.02.2011)