Severní blata

Temnotemné krimi, ktoré je síce prepletené, ale všetko tu má hlavu a pätu. Kormákur má od romantika ďaleko, tu sa hrá na autenticitu a realistické vykreslenie. O to väčšie prekvapenie, že sem - tam prebleskne aj čierny humor. Odporúčam pozerať všetkým , ktorý sa chystajú na Island, aspoň budú vedieť aká lahôdka frčí v miestnych fast - foodoch:))) (25.08.2015)

Hodně zvláštní krimi s nádechem tajemna. Prokletí, které si neseme od předků v genech, je hlavním motivem filmu, který běží v několika dějových liniích. Země, ve které se příběh odehrává, mi učarovala svou krásou i ponurostí, většina záběrů krajiny byla kouzelná. V žádném případě však nedoporučuji cokoli u sledování jíst nebo pít :-). (13.07.2011)

Zpočátku slibná atmosféra, která ale postupně zaniká v krkolomné a chtěné nepřehlednosti. Co se chvíli zdá být lákavě syrovým „severským koloritem“, ukazuje se spíš jako chabý smysl pro humor a televizní produkce. Překombinovaná zápletka má divákovi provětrat závity, ale scénář nehraje poctivou hru s přidělováním indicií. A stejně jsou hlavní body jasné prakticky od začátku. Prostě žádná sláva, ale určitá chutnost snímku přeci jen nechybí — hodně slabá trojka. (20.07.2011)

Je celkem neuvěřitelné, že Island, který má nějakých tři sta tisíc obyvatel, dokáže pravidelně produkovat filmy, které poráží nepoměrně početnější národy a zavedené kinematografie. Severní blata disponují vším, co patří k modernímu kriminálnímu thrilleru a čeho si v daném žánru cením. Navíc to činí nepoměrně profesionálněji a na kvalitativně vyšší úrovni než cokoliv, co upachtěně vytvořili v posledním dvacetiletí čeští filmaři. Je tam uvěřitelný příběh, plnokrevné postavy, napětí a především atmosféra, kterou vytváří jednak zádumčivá strohá a přitom tak krásná severská krajina, jednak temná hudba, kde důležitý prvek hraje mužský chór. Ocenění si zaslouží i kamera, která tvoří až fincherovsky stylové záběry a pohrává si leckdy s šokujícími detaily, ať už v lékařské laboratoři nebo při nálezu oběti. Jako třešničku na dortu poskytuje i specifický severský humor, který se v tuctových amerických kriminálkách nejspíš nenajde. Snímek není akční a jediná scéna pronásledování se mění ve frašku, když si pachatel coby robustní hromotluk po pár desítkách metrů uvědomí, že ho pronásleduje policista střízlík a vzápětí si oba vymění role. Národní specifika se zvýrazní i v ději, když např. dojde na to, že na liduprázném Islandu se každý zná tak nějak s každým. Celkový dojem: 80 %. (10.10.2010)

Už jsem viděl dvakrát a mohu doporučit. Co se reálií týče, tak se mají naše detektivky co učit. Žádná skupinka ideálních detektivů, kde je každý v perfektní formě. A k tomu skvělá dávka islandského suchého humoru, no prostě skvělé. A navíc zápletka také nepatří k běžným, ale je pravda, že by se to nemohlo stát jinde, než na Islandu. (11.09.2016)