Saturno contro

Pokud si chcete zlepšit náladu, sáhněte po jiném filmu. Režisér Ferzán Ozpetek se jako obvykle věnuje tématu homosexuality a homofobie (La finestra di fronte, Mine vaganti, Le fate ignoranti) a tentokrát dožene příběh do temného konce. Kdo má rád zdlouhavější italské vykreslování charakterů a nakřáplý hlas Gabrielly Ferri, si může užít příjemný večer. Za mě **** (07.11.2016)

Současné období evropského filmu by mělo dostat zvláštní označení, které charakterizuje takřka povinný prvek homosexualismu ve většině produkovaných filmů. Zas takový rádoby ideově-výchovný film, který má zdůraznit normálnost nenormálnosti, která se asi brzy přemění v normu. Tak tu máme příběh dvou zamilovaných mládenců, z nichž jeden je náhle postižen smrtelnou mozkovou příhodou, a ten druhý se proto málem utrápí k smrti, jenže ho naštěstí zachrání podivná parta kamarádů, o nichž vůbec nevíme, jak se vlastně dali dohromady a co je k sobě poutá. Většinu filmu jsem se nudil a koukal na hodinky. Samozřejmě, že správně chápající otec přijme Davida za svého ovdovělého snachu, abychom se i my uměli správne zorientovat. Aby nebyla mýlka, nejsem proti LGBT obecně, jsem jen proti jejich nadměrné popularizaci. A to je děs.Snad se to mohlo líbit našim mladým intelektuálním neoliberálním sluníčkám. (27.04.2019)

a to jsem opravdu mírnej! vždycky jsem si myslel, že je nejhorší, když si někdo hraje na komedii a nevyjde to, Satruno Contro mi ukázal, že nejhorší je, když si někdo hraje na "filmové umění" a a) není umělec, b) trapně hraje na pseudointošskou notu tím, že dá do filmu gaye, kteří jsou smutní (= asi umění?!) a c) křečovitě se snaží o nějaký přesah, který však nenastává... Saturno contro je anti-umění (takže pseudointoši budou ve své stupiditě spokojení) a ostatní ani nenapadne na to jít.. udělají nejlíp! (25.09.2007)

Nečekala jsem nic a dostala mnoho. Italská všehochuť (tu trochu melodrama, tu to hodit spíše do komedie...), která mi rozhodně sedla. Příběh přátel, kteří se baví, podvádějí, hádají,... ale přesto k sobě patří. A i když ve skrytu duše toužíme po "dramatickém momentu", tak někdy by bylo lepší to "happily ever after". Jenže život si do detailů naplánovat nelze... Netvrdím, že je to nějaký dokonalý film, na který bych se musela dívat pořád dokola. Na to tu je také spousta chyb (ta nejhorší je pak nedostatečná chemie mezi Lorenzem a Davidem). Jenže celkové ladení snímku, hudba i ta samotná italština... Celé mi to přišlo správné. Ne geniální - jen prostě správné. Dobré. Tak nějak na půli cesty mezi 3 a 4 hvězdičkami. Nakonec se přikláním k vyššímu hodnocení, a to kvůli jedné nenápadné větě, která padla hned na začátku z úst Paola. Protože tam zazněla pravda. A romantická osoba schovaná uvnitř mě zajásala. (30.11.2007)

Ozpetek (a potažmo (až na naprosté výjimky) celá italská kinematografie) nebude nikdy můj šálek čaje. Nesmyslně různorodá parta přátel a jejich problémy na pozadí náhlého úmrtí jednoho z nich. To by neznělo špatně, jen kdyby to nebylo v tom teatrálním italském hávu a kdyby z toho člověk alespoň něco cítil, v podstatě mi bylo celou dobu jedno, že Lorenzo umřel a smutek jeho přátel mě nijak nebral. A co je ze všeho nejhorší, to je ta neskutečně votřesná italská hudba. (29.04.2017)