Mučedníci

Tak zkuste namítnout, že teorie MARTYRŮ je náboženský výmysl..... Milovníci utrpení, TOHLE JE FILM PRO VÁS! Trpící děti, zabíjení, zohavená příšera (že by Japonci záviděli), trpící ženy, občas brutální přehlídka nechutných věcí. A nakonec? DOKÁZALI TO! Co? Vy snad víte, co bude po smrti? A teď marně přemýšlím, co že si z toho filmu mám odnést já…. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) V neděli se chystám rozšlehat brokovnicí celou rodinu (cizí). 2.) Děti nevychovávám, ale týrám. 3.) Ještě nevím, že kladivo (když je nouze) může zastoupit brokovnici. 4.) Rád sleduji, jak si lidi týraj tělo (nemyslím v posilovně!). 5.) Ženský místo hlazení raději mlátím. 6.) Zajímám se o MARTYROLOGII. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (03.11.2010)

BACHA! SAMEJ RÁDOBY SPOILER! Mylene Jampanoï, bezva, dlouho jsem jí neviděla, stáhnu to... Takže povinnej úvod, title a snídaně v jedné typické rodince, asi hlavní hrdinové, říkám si, ale tradá, uběhne jen chvilka a už se válej v krvi. Takhle je tam brokovnicí vyválela právě Mylene, načež si zavolá ještě jednu kámošku a začnou se půl hodiny bezmyšlenkovitě producírovat po domě, ve kterém je sem tam pronásleduje béčkovej silent hill, kterýho se Mylene hrozně bojí. Čtyry sejme brokovnicí a jeden šmejd jí nedá spát, dost postavený na hlavu, říkám si zase v zápalu nudy, přičemž už si to asi říká i Mylene a raději se sama odkrouhne, aby v tom už nemusela hrát. Takže zůstává kámoška, která nejspíš za tu třičtvrtěhodinku zapoměla, že existuje i něco jiného, než tenhle dům, takže místo toho, aby z něj vypadla, producíruje se po něm dál. Realitní makléři by zní měli radost a taky že jo, najednou se tam objeví parta divnejch týpků, jenže se zbraněma, takže prodej baráků je asi zajímat nebude. Ne ne, to, co je zajímá, je ta holka a já si začínám dělat naděje, že konec filmu bude konečně zábavný. No ani prd, holku daj na řetěz, zadarmo jí ostříhaj na Shannyn Sossamon a začnou jí krmit kašičkou, která jí moc nejede, uběhne pár minut, holka je začne nudit, ostříhaj jí teda alá Cecie De France v jiném francouzském hororu a furt jí jen jakože mučej a mučej a já zívám a zívám a říkám si, že Grotesque nebylo zas takový zlo. Banda pracháčů se rozhodla, že bude mučit lidi pro vědecké účely, já si půjdu raději pustit bandu pracháčů, co pro zábavné účely pořádá miliónové a jiné závody... (04.09.2011)

V třicáté minutě se divím, co na téhle obyčejné historce všichni mají. V šedesáté minutě začnu obdivovat masky a nepředvídatelný scénář. V sedmdesáté minutě ve mně začne hlodat. V devadesáté minutě sedím jako zasažená bleskem. Půl hodinu po skončení deprimovaně čumím do zdi. Hodinu po skončení se vzdávám, přiznávám, že něco takového jsem ještě v životě neviděla a jdu si to pustit znovu. Brilantní kus filmařiny. (06.03.2009)

Komentář obsahuje SPOILERY. ___ Troufám si tvrdit, že zde ani tak nejde o onu pointu, která je předmětem řady rozborů a kritiky, ale o snahu o maximální identifikaci s oběťmi a mučedníky a o zprostředkování jejich pocitů divákovi. Lucii pronásleduje její staré, zjizvené já, díky kterému sama sebe nenávidí a východisko vidí v pomstě (násilí plodí násilí). Když poté zjistí, že to (jediné), co ji v jejím životě hnalo dopředu, není řešením, obrátí se definitivně sama proti sobě. Člověk, který se v dětství stane obětí takového zacházení, se není schopen zařadit do normálního života ani v případě, že se mu podaří uprchnout. ___ Poté sledujeme osud ztýrané oběti, která již tolik "štěstí" jako Lucie neměla a útrapami si prošla až do konce. Nutno dodat, že ani zde se nesetkáváme se samoúčelnou brutalitou; rafinované oslepení oběti má svůj smysl, jelikož bylo třeba vyjádřit, že se jednalo o nepodařenou transformaci v mučedníka, kde je jedním z kýžených efektů právě pohled týraného. ___ Díky Anně si pak projdeme vlastním procesem od začátku, včetně jejího postupného přerodu "pouhé" oběti v mučedníka. Tato finální část je zpracována naprosto fascinujícím způsobem; využíváno je tu opakujících se charakteristických zvukových motivů (sjíždějící žebřík, rytmické pohyby lžící při krmení), které samy o sobě působí mučivě, protože vytvářejí negativní asociaci s tím, co jim následuje. Oběť není schopná podívat se svému trýzniteli do tváře, proto tak neučiní ani kamera. ___ Stejně jako se Anna musela kompletně "vzdát" utrpení a přestat proti němu bojovat, aby dosáhla osvícení, musí i divák zaujmout stejný postoj k filmu, aby jej mohl plně vstřebat. ___ Kam se hrabe Fritzl. (27.09.2009)

Z technickej stránky výborne, dramaturgia /koncepcia príbehu/ veľmi presná, vždy keď prichádza nasýtenie určitým žánrom, prejde sa plynulo do ďalšieho, ktorý spätne v sfére logiky a rozumového myslenia opodstatňuje existenciu predchodzieho. Inšpiratívna je aj komplexnosť, akou film rekapituluje hororové subžánre a ich vývoj za posledné obdobie - od duchárskych tmavých dlhovlások z Ázie /často fyzicky zdeformované, ktoré do všeobecnej popularity prišli s japonským Ringu od H. Nakatu v 1998/ až po opačný protipól - snaha o realizmus - zaklieštená tak v príbehu ako i vyobrazení násilia a v neposlednom rade aj presvedčivý prerod diváckej zainteresovanosti - od počiatočného chladného pohľadu pozorovateľa zvonka až ku vnútornému spoluprežitiu s hrdinom /hrdinkou/. Problém a dosť podstatný mám so záverom - jeho nejednoznačnosťou. Nie preto, že by to bolo nepochopiteľné a ja by som pociťoval potrebu sa detinsky tvrdohlavo dožadovať jasného záveru s pozície dieťaťa, ktoré musí byť za ručicku vedené režisérom až ku koncu, ale preto, že režisér tou nejednoznačnosťou dáva určitej skupine "pozitívne naladených" divákov priestor naďalej snívať istý, takmer dvetisíc rokov starý a ľudstvom tak chcený "chlácholivý" blud... . (07.03.2009)