Umění plakat

Z psychologického hlediska nemám co UMĚNÍ PLAKAT vyčítat, protože je do nejmenšího detailu propracované, ale z toho filmařského mám jisté výhrady. Morálně závadný film, jenž nám podává portrét silně dysfunkční rodiny, si za vypravěče zvolil mladého hrdinu, skrze jeho pohled je nám příběh podáván._____ Problém je v tom, že 106 minutový film se zdá subjektivně delší, než ve skutečnosti je, protože hlavní hrdina je většinou pasivní, a tak se divák nepodílí na vyprávěn. Pouze přihlíží a tu se směje, tu se baví nad vší tou bizarností příněhu, kterému by prospěla silnější ruka dramaturgova [vedlejší linie s dcerou by si zasloužila větší propracování zvlášť v části s dospělým bratrem, taktéž přijetí pedofilie oobčany scházejících se v jednom malém obchůdku by mohlo být méně odbyté]._____ Přestože část děje se soustředí na otcovo působení na pohřbech, film nesklouzává nikdy k sentimenti či přílišnému patosu a černý humor je zde velice jemný a decentní._____ Dánský vyslanec na Oscara je tak při nejlepším ryze televizní záležitostí vyznačující se výborným scénářem na základě knihy Erlinga Jepsena a chirurgicky přesnými hereckými výkony všech herců bez výjimky. Ale jako každý příběh jakoby ze života se bohužel nevyhne zjednodušováním skutečnosti kvůli dramatizaci vyprávění. (05.12.2007)

Je mi líto, ale nemohu tento film ohodnotit více hvězdičkami, protože se mi moc nelíbil. Chápu, že dává divákovi nahlédnout do závažné problematiky, ale dívat se 106 minut na ufňukaného otce – na jedné straně „bačkoru“ a na druhé zlostného cholerika, kterému není stydno využívat dceru k vlastnímu sexuálnímu ukojení – mi připadlo nezáživné. Celý děj mi připadal silně nereálný. Velmi pochybná byla úloha domácího lékaře. Myslím si, že jako odborník mohl a měl spolehlivě rozpoznat, koho a jak je potřeba v rodině léčit! Jediné, co mohu kladně ohodnotit, byla perfektně zpracovaná bezelstná Allanova naivita. (Čtvrtek 29.07.2010) (29.07.2010)

Takovouhle koncentraci citovýho vydírání, to jsem teda snad ještě neviděla - a že už jsem toho viděla... Tatík Johanssen rozhodně aspiruje za jednoho z nejodpudivějších šmejdů v historii filmu, o toho bych si fakt ani to kolo neopřela. A mimochodem, neřekla bych, že cílem filmu je diváka rozplakat (mě teda spíš permanentně rozčiloval), takže není divu, že to na Malarkeyho nezafungovalo. Možná by spíš někdy stálo za to se zamyslet, jestli ten milej mlíkař od sousedů náhodou není tak trochu svině, která si vynucuje pozornost okolí tím, že neustále staví na odiv, jak to má těžký - a ony výčitky svědomí a soucit (no a tatínkovy ručičky) udělají zbytek. Je to neskutečná soda - to, jak matka o všem ví, ale nechce to řešit, jak to dcera nenávidí, ale nemůže utýct, a jak malej brácha, kterej působí jako malá bestie ve zločinným společní s otcem, je ve skutečnosti jenom loutka, která nechápe, co se děje, ale udělá cokoli, jen aby byl tatíček spokojenej. Jak celý okolí nic nevidí a policajt pak taťku plácá po rameni, že je chudák, když ho někdo obviňuje z prznění vlastní dcery. Bože, jak mě to vytáčelo! Konec mě pramálo uspokojil, ráda bych tu lidskou svini viděla viset za uši v průvanu. Ale to jsou holt seveřani, přece nám neposkytnou pocit útěchy! Jestli máte aspoň trochu rádi severskou psychologickou masáž a nebojíte se vidět i to hnusný ve světě ve zdejším, chutě do toho! (14.11.2011)

Silný film, který, ač se tak na první pohled netváří, ve vás vyvolá bouřlivé emoce, které se vás ještě dlouho po skončení filmu nepustí. Krásná ukázka dánské, potažmo skandinávské kinematografie a jejich prvotřídního citu pro rodinné drama (jako např. Rodinná oslava od Triera). Jen malý dodatek ke komentáři uživatele 1860 - je normální v kině sledovat závěrečné titulky až do konce, alespoň jako úctu k tvůrci a filmu jako druhu umění. (10.04.2008)

Člověku se ta příbuznost s některými pod nehty lezoucími díly Larse von Triera hned nevybaví, ale je tam... Jen tenhle film mi přišel i ve své brutalitě o dost něžnější. A v tom je možná celá jeho síla - v té absurdnosti, jak jemně a svým způsobem nevinně vypráví o (pro většinu z nás) nevydýchatelných situacích, jako by se snad ani nic nepřirozeného nedělo... Ale překvapilo mě, že je možné se ve vší té bezmoci a šílenství i sem tam pousmát, aniž by to snižovalo závažnost tématu... Scéna s věšejícím se otcem-prevítem neměla chybu :-) (27.11.2009)