Siegmund

Pozoruhodný snímek. Herecké výkony nic moc, kamera nijaká, střih jakbysmet… Námět je však zajímavý. Nejzajímavější na filmu bylo pozorovat, jak se se nepřiznaná lež rozrůstá a nabírá na intenzitě a roste jako sněhová koule, jako lavina. Jak z toho ven? Přiznat se a zastavit tu mašinerii nebo tu káru táhnout dál?

Z větší části film kopíruje děj i mnohé scény filmu Tři oříšky pro Popelku (1973). Norská Popelka je zralá kurážná žena, která v sobě nemá ani zblo něžnosti Miluše Šafránkové. O nic lépe na tom není ani princ. Jeho pohled připomíná spíše kovářského tovaryše než zamilovaného prince. Pro mne je také velkým minusem cesta k zámku lemovaná zapálenými ohni. Nemohl jsem si pomoct, mně to připadalo jako vjezd do pekla. Snad v každém záběru jsem postrádal hudbu Karla Svobody. Přesto přese všechno film úplně neodsuzuji. Je zde jistá naděje, že lidem, kteří neviděli českou verzi  Tři oříšky pro Popelku (1973) se film bude líbit víc než mně.

Podle mého názoru velice slabé dílo Svěrákovců. Děj zbytečně natahovaný, mnohdy zmatečný a nicneříkající, herecké výkony strojené. Jen občas záblesk jakéhos takéhos humoru. V podstatě bych řekl, že zhlédnutí tohoto filmu byl promarněný čas.

Nomen omen.

Když jsem před 8 lety viděl Mádlův film Pojedeme k moři (2014), tak jsem si říkal, že budu zvědavý na příští Mádlův film. Po zhlédnutí filmu Na střeše (2019), opět musím konstatovat, že je podle mě Jiří Mádl mnohem lepší režisér než herec. Námět zmíněného filmu je neotřelý a herecké výkony hlavních představitelů jsou přesvědčivé. Děj filmu nešetří překvapeními a dějovými zvraty. Líbila se mi i kamera. Jediné, co ve filmu dost dobře nechápu, je přítomnost čůracích scén. Osobně si myslím, že by se film obešel i bez nich.

Tenhle film mi za recenzi nestojí.

Konečně film USA, ve kterém se nevraždí, nestřílí, není plno vulgarit… Nějak jsem nepochopil, proč je film pro děti až od 12 let. Děj vzdáleně svou předvánoční atmosférou připomíná francouzský film Země, odkud přicházím (1956). Film je jednoduchý, ale řekl bych, že to ničemu nevadí. Snad jediné, co mi na filmu vadilo, byl docela oprsklý kluk, kterému nebyla cizí ani určitá forma vydírání.

No vida; i nový film může být zajímavý a pěkný. I když je dlouhý, dobře se dal sledovat.

Milý a pohodový film s jednoduchým dějem. Zkrátka pěkná „indiánka“ pro děti. I když jsem film hodnotil vysoko, tak v něm bylo pár věcí, které si podle mě takové hodnocení nezaslouží. Nevím třeba, proč byl film natočen v takové podivné nebarevné přírodě. Ono vůbec celý film je takový celý okrový; žádná zeleň, modrá obloha… Nepochopil jsem, proč si autoři filmu zvolili pro jména svých hlavních postav jména z tzv. mayovek; Vinnetou, Nšo-či, Inču-čuna, Sam Hawkens. Dnešní děti si tato jména nemůžou spojovat s hrdiny filmů, které byly natočeny podle románů Karla Maye.

Můj názor na tento film se měnil v průběhu jeho sledování. Nejprve mě zarazila doba, do které byl děj filmu umístěn. Hned na to navázali členové Hitlerjugend a podivný Hitler. Teprve postupem doby vyšlo najevo, proč to tak všechno je. Přechovávání židovské dívky mi připomnělo děj filmu Musíme si pomáhat. Výběr dvou chlapeckých hrdinů byl tak nějak podle amerického vzoru. Jeden kluk štíhlý, druhý kulaťoučký a oba s křivými zuby. Kdyby se film odehrával v současné době, tak by se tato dvojice ještě rozšířila o Afroameričana a případně ještě vozíčkáře. Děj filmu však měl něco do sebe a herecký výkon Romana Griffina Davise nebyl špatný.