Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Thriller Normal je natočený podle skutečného případu masových vražd, které ve 30. letech minulého století otřásly celou Evropou. Výpravný dobový film zachycuje vražedné řádění i dramatický střet uvězněného vraha a jeho obhájce. Šílený a geniální vrah totiž i po uvěznění rozehrává svůj další smrtící scénář a příběh spěje ke strhujícímu finále. V roli „českého Hannibala“ se na plátna kin vrací Milan Kňažko, protivníkem mu je mladý talent českého herectví Pavel Gajdoš v roli ambiciózního obhájce. Hlavní trojici postav doplňuje svým návratem na stříbrné plátno Dagmar Havlová jako tajemná vrahova manželka... Od února 1929 do října 1931 připravil Petr Kurten (Milan Kňažko) o život 8 lidí a bezpočet dalších napadl. Zabíjel ženy, muže, zvířata. Vše, co mu přišlo do cesty. Způsobil stejnou paniku jako kdysi v Londýně Jack Rozparovač. Nyní se tento legendární vrah vzdal policii. Obhajoby se ujímá ambiciózní mladý právník (Pavel Gajdoš), který je přesvědčen, že Kurten je psychicky vyšinutý. Aby to dokázal, ponoří se do vrahovy šokující minulosti a poznává pozadí nelítostných činů. V průběhu pátrání potkává další velmi tajemnou postavu, atraktivní Kurtenovu ženu (Dagmar Havlová). S přibývajícími důkazy je stále jasnější, že šílený vrah ještě neřekl své poslední slovo. Proč se nepolapitelný a výjimečně inteligentní zločinec odmítá nechat prohlásit za choromyslného? Jakou roli v případu hraje jeho žena a jaká je skutečná role mladého obhájce? Tři dramatické osudy ve složité pavučině konce jednoho věku. Obhájce zjišťuje, že bude muset bojovat, aby vyvázl živý. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Trailer 2

Recenze (536)

Bluntman 

všechny recenze uživatele

Při sledování jsem měl pocit, jako kdyby byly na plátno promítány části filmů 30. let 20. století, především amerických filmů noir (Marie), německého expresionismu (Kurten) a francouzského impresionismu (Justus), dabovaných do češtiny a obohacených o zvukovou složku. Po skončení jsem si říkal, že se už nemůžu dočkat, až to uvidím znovu a budu si dělat poznámky, protože takhle formálně propracovaný a do nejmenšího detailu promyšlený a v "odkazování se" důsledný film tady dlouhou dobu nebyl. Nejde přitom o formální nápodobu, která má co říct i dnes svým příběhem, jako tomu bylo u HLÍDAČE Č. 47, ale právě stylem. Ale co já vím o úpadku hodnot, o tom, co je normální a co už překračuje hranice šílenství a jak "zrůdy" formuje společnost, která není schopna vystoupit ze své maloměšťácké pohodlné "škatulky"?_____ Fascinovalo mě, jak precizně je vyprávění rytmizované "přípravou na řeč před soudem", že impresionistické pasáže, které se zdály být flashbacky, se vyjeví jako flashforwardy, a že ve vyprávění o zkaženosti lidí žijících v moderní společnosti je nahlíženo na věc z více pohledů, protože vedle vzpomínek vraha vzpomíná i vrahova žena a advokát, jehož dopisy rodině celým dílem prostupují. Ze stylistického hlediska drží vše pohromadě a nic se navzájem netře, naopak se poukazuje na to, jak roztříštěný je časoprostor a jak vychýlené a subjektivizované jsou pohledy postav, které se uchylují ke svým vlastním mentálním projekcím; kompozičně je velice důležité umístění postav v záběru podle jejich morální ušpiněnosti, nezaostřování, rozmazávání kontur v pozadí vyjadřuje jejich vnitřní proměny zvnějšněné stylem, "wong kar-waiovské" snímání z poza prosklených ploch, prostřednictvím odrazů v zrcadlech ad. zase izolovanost od okolí._____ Pokud dokážete odhodit očekávání na základě upoutávek a propagace vůbec, máte nakoukáno a načteno a umíte ocenit umělecký přístup ke starým stylům a trendům, které jsou oprašovány za pomocí moderních prostředků, a máte v oblibě Fritze Langa, Wong Kar-Waie či Davida Lynche, nebudete zklamáni. Ti druzí ať si klidně zůstávají povrchními ignoranty, kteří po filmech dětinsky chtějí, aby jim vyprávěl příběh, mohli se ztotožnit s postavou a pociťovali emoce. Sběhlejší divák totiž ví, že takoví jsou oněmi nenormálními "zrůdami". ()

Subjektiv 

všechny recenze uživatele

Komentář obsahuje závažné SPOILERY, ne vždy dokonale podložené osobní pocity a úvahy (mnohde psané spíše pro osobní potřebu než ostatní), pouze slušná slova a spekulace, pročež by ho neměl nikdo číst. Pro vizuálně výrazné filmy je zřejmě těžké přesvědčit diváka, že pod vší tou nádherou pro oko najde se i potrava pro mozek. Ona tam totiž velmi často skutečně není. S podobným předsudkem, lehce nahlodaným pár zdejšími komentáři, usedal jsem i já do sedačky B7 nejmenovaného multikina. Ovšem již jeden z prvních dialogů, ten o lásce tatínka a maminky, přinutil mě postoj "chlapíka nad věcí" přehodnotit - film v žádném případě není prázdnou manýrou, zpětně se mi zdá, že je v něm jen málo "samoúčelného" a i ono málo je plno podezření, že jsem pouze účel nepochopil. Povrchní pohled říká, že v Normal nejde o nic jiného než o advokáta, který hájí brutálního vraha, jenž ho děsí, a kterého chce ho prohásit za duševně chorého - tečka. Houby. Již zasazení ČESKÉHO SOUČASNÉHO filmu do PŘEDHITLEROVSKÉHO NĚMECKA by mělo každého, kdo nevytáhl z hlavy kritická slova "líbivé" a oblíbené "samoúčelné", trknout, o co tady zřejmě půjde, kterým směrem své závity pootočit. Nechci tím samozřejmě tvrdit, že Kurten je přímo Hitler, ale přinejmenším jedna znepokojivá souvislost je zřejmá. Ono zvrácené Kurtenovo přesvědčení: "Lidé mě budou oslavovat," zdá se být šílené, avšak oslavy jiného masového vraha pár let po něm jsou až příliš reálné. Určitou, byť chatrnou indicii, bych viděl v pomateném Straubergovi odsouzeném za jeden Kurtenův čin. Nemohlo by jít o narážku na Marina van der Lubbeho, který byl běžně líčen jako pomatený a jenž údajně zapálil Reichstag? Těžko říci. V přesvědčení, že nacismus je (dílčím) tématem Normalu, utvrzuje mě i pár odkazů na známé filmy s podobným tématem, např. Trierovy Prvek Zločinu (chápání vraha vede málem k proměně ve vraha) a Evropa. Pro tyto a další filmové odkazy, bych nerad volil slovo "laciné", jak mnozí činí, ale spíše "zřetelné". Nevěřím, že jde o pouhé "hommage" nebo podlézání divákům znalcůn. V každém odkazu vnímám určité popostrčení divákovy pozornosti, nanesení jistého drobného významu či zkratku sloužící k popisu něčeho. Podoba Kurtena s Hannibalem Lecterem přinese rychlé poznání, o koho se tu vlastně jedná. Již jen název filmu Evropa naznačí, že jde tu o téma, jež se bytostně dotýká Evropy. Tématicky spřízněný Vrah mezi námi hrozí se transformovat ve "Vraha v nás"... Protože snad právě o to, že: "Peter Kurten nakonec je normální," jde nejvíce. On je normální, vy jste normální, Wehner je normální, sousedi jsou normální, já jsem normální... A přece brutálně vraždil (a po něm spousta normálních za druhé světové, jak film připomíná). Zjištění, že krutý zločin je normální, vyznívá samozřejmě pesimisticky, stejně jako poznatek, že "Vrah v nás" "čeká" na vhodné podmínky, aby se probudil. Nenechme se zmást tím, že Justus si nakonec, dle svých slov, ruce v krvi nenamočil. On již vidí příčinu v tom, že jeho život ho stavěl jen do situací, kdy bylo snadné Být Nevinný. Divák ví, že nejméně ve dvou případech i on selhal a téměř zabil. Vědomí neradostné, ale zároveň otevírající prostor pro přijetí dosud nevnímané zodpovědnosti a vědomé potláčení nebezpečného v nás, snad i aktivní boj proti stavu, který ničí nevinnost naši i druhých. Být normální k tomu totiž vždy nestačí. Naopak. Proti tomuto pohledu dá se ovšem postavit námitka, že Kurten rozhodně normální není. Společnost ho pouze takto označila, aby jej mohla odsoudit. Lze pak spatřovat v tomto činu ortel (či alespoň předzvěst) nad svou budoucností? Budou od této chvíle tyto věci normální? Budou je dělat normální lidé? Na tomto místě, kde bych normálně začal nový odstavec, snad mohu už s jistotou a nenapadnutelně prohlásit, že Normal je O NĚČEM. Samozřejmě je možné, že ono něco nám nepřijde dost hluboké, či sdělené formou, jež se nám líbí, ale NĚCO to je. Je možné i to, že ono Ševčíkovo NĚCO jsem obalil a uměle prostoupil svým NĚČÍM. To už je nevyhnutelné riziko interpretací, o nichž si přesto myslím, že by se o ně člověk měl, s vědomím, že bude chybovat, pokoušet tam, kde vidí tu možnost. Objevit ne absolutně zřejmý význam v nějakém díle, je vždy radost, zvlášť tehdy, bavilo-li nás ono pátrání. A tak i přes nedokonalost některých dialogů, i přes nepochopení významu některých formálních prvků, hodnotím pozitivně a dodávám i pochvalu skvělému Kňažkovi, Muchowově hudbě, kameře a dalším "spolupodílníkům" na dobrém výsledku. Prosté ****. () (méně) (více)

Reklama

Skejpr 

všechny recenze uživatele

Velice dlouho mi trvalo, než se mi podařilo do filmu proniknout. Když se tak ale 20 minut před koncem konečně stalo, nezbylo mi než uznale pokývat hlavou a nechat na sebe plynout tvůrčí genialitu Ševčíkovu. Na podruhé už čistý průstřel a plný počet. Tenhle film u nás nemá obdoby, bohužel tu na něj ale není nikdo připravenej... ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Její tělo jste pohodil na staveništi a zapálil.“ - „To proto, že jsem tak citlivý. Plameny byly velmi krásné.“ Po Ševčíkově Restartu jsem měl jistá očekávání…a ta se podařila naplnit! Předně, můžu jen zopakovat klady technické stránky filmu, kterými oplýval již právě Restart. Kamera, snímání, změny rychlosti, filtry, nasvícení, zvuk, hudba…to vše na úrovni, která je srovnatelná se zahraničními standardy (pokud je v některých chvílích dokonce i nepřevyšuje). Působivost audiovizuální složky spolu s perfektně vystavenou atmosférou člověka pohltí a dopřeje mu velmi zneklidňující zážitek, který ještě umocňují herecké výkony, tedy hlavně ten Kňažkův, jehož postava se vám dostane pod kůži stejně jako jejímu obhájci (i tím černočerným humorem). Nedostatek tak vidím vlastně jen v malinko ošizeném příběhu, který sám o sobě až tak moc poutavý není a hlavně nepřinese uspokojivé rozuzlení. Proto dávám „pouze“ solidní 4*. „Máte v úmyslu dokázat, že jsem duševně chorý?“ - „A jste?“ - „Myslím, že ne. Ale to určitě říkají všichni blázni.“ ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Vzhledem ke kladům, kterými se pyšnil Ševčíkův Restart, je jen přirozené, že i Normal stojí především na formální stránce. Scénář není nikterak oslňující, ambice vyprávět realistickou dobovou krimi ustoupily neo noirové stylizaci. Ale je samozřejmě skvělé, že příběh Petera Kürtena inspiroval zrovna tuto partičku tvůrců. Ševčík a Ristera vyznávají videoklipovou estetiku, Muchow neřeší jazz a umělečtí maskéři se neobtěžují líčit a česat tak, aby to celé připomínalo Výmar. Lépe se vzdát kvalitní dobovky, když vám to neleží a natočit si to zcela po svém, než podobnou pecku uvěznit ve statickém divadelním záznamu nebo v televizní inscenaci a odsoudit ji k malému počtu repríz. ()

Galerie (19)

Zajímavosti (12)

  • Mexický kameraman Antonio Riestra (filmy Frida, Amores Perros) s režisérem Ševčíkem prostudovali řadu dobových fotografií a filmů, aby se inspirovali pro vizuální styl filmu. (hippyman)
  • Film byl inspirován divadelní hrou "Normal: The Düsseldorf Ripper" z roku 1991, jejímž autorem je skotský dramatik Anthony Neilson. (skudiblik)
  • Legendární sériový vrah Petr Kurten působil na území Německa a České republiky mezi lety 1903 a 1931. [Zdroj: Bontonfilm] (POMO)

Související novinky

Reklama

Reklama