Bel Canto

Tady se všichni chovali jak regulérní blázni. Nejdřív tu jsou teroristi, pak tu jsou tenoristi, najednou je z toho přátelské poplkání u čaje a nakonec to skončí brutální přestřelkou. Pochopil jsem myšlenku filmu, ale pojatá byla jak kdyby se tu sešla parta hic, kteří si tu chtějí ze všech udělat blázny a tak točí, co se jim zlíbí. Závěr mě ale zaujal. Sice ten operní hlas nešel z pusy Julianne Moore, ale aspoň jsem si zjistil, že existuje americká operní pěvkyně Renée Fleming, která se i krásně česky naučila Rusalku. Klobouk dolů. (05.07.2019)

To zase byla návštěva z pekla. Marně přemýšlím důvody proč v tomhle učinkovalo tolik známých herců v čele s Julianne Moore. Lamberta mě bylo vysloveně líto. Film je jasnej odpad, ale kouzlo nechtěnýho způsobilo jednu hvězdičko, ale připadal jsem si jak vy zlým snu. Pevně doufám, že scénáře Anthony Weintrauba mě budou dnešním dnem míjet velkým obloukem, protože další bych už taky nemusel přežít. (08.05.2019)

Nádherné operní árie v podání Renée Fleming drží tento film nad vodou. Příběh je patrně alespoň částečně inspirovaný skutečnými událostmi, nicméně postrádá napětí a kvůli nelogickému chování některých postav nepůsobí moc věrohodně. Vidím to na slabé tři hvězdičky za krásnou hudbu, půvabnou Julianne Moore a k nepoznání civilního Sebastiana Kocha. (50%) (08.06.2021)

Tvůrci se inspirovali přepadením japonské ambasády v Limě, kde v druhé polovině devadesátých let držela peruánská teroristická organizace Túpak Amaru přes tři měsíce 72 rukojmí, vesměs diplomatů, mezi nimi i toho našeho. Když mi došlo, o co jde, začal jsem se docela těšit. Bohužel tandem Weitz-Weintraub zřejmě patří k fandům Guevary a spol. a podle toho to také dopadlo. Copak první polovina, ta by ještě ušla. Sice se nejedná o nic kulervoucího, ale jisté napětí mezi rukojmími a teroristy tu je a když už nic, tak se dá alespoň koukat na solidní herce. Jenže pak se příběh zvrhne do stockholmského sluníčkaření s romantickým nádechem a to je prostě špatně. Člověk se sice občas útrpně zasměje, ale to není to, co by od filmu očekával. Škoda. Na průměr s přivřenýma očima to tahá Rusalka. 50% (19.05.2019)

Tvůrci nám chtěli říct, že hudba a láska hory přenášejí a lidi spojují, áááno? A to i protikladné živly, tedy osoby. Napříč rasami. A tak může Japonec přijet do Jižní Ameriky za americkou bílou zpěvačkou, jeho japonský tlumočník se zamilovat do přičmoudlé bojovnice, která je kdoví odkud, protože bojuje za práva jihoamerických partyzánů, ale neumí ani slovo španělsky, a nakonec se únosci - partyzáni a rukojmí - různé světové elity včetně francouzského a ruského velvyslance sblíží až ve skoro rodinné pohodě. Všechny postavy, snad kromě postavy vyjednavače v podání Sebastiana Kocha, tady jednají nelogicky, z vůle scenáristů, ne jako životné osobnosti. Ta hudba a árie z Rusalky jsou tady také takové spíše vyděračské motivy, násilně do příběhu zapasované za každou cenu. Navíc Julianne Moore nedovede ani předstírat, že umí zpívat operní árie (špatné nádechy, práce s bránicí, otevírání pusy), takže o to víc neuvěřitelněji to působí. Vše je podřízeno hlavnímu poselství - lidi, mějme se všichni rádi a zapomeňme na spory. Co jsme si, to jsme, a pojďme si všichni společně zazpívat a zahrát si fotbal. (09.01.2020)