Interhelpo - Historie jedné iluze

Zajímavý a dá se říci i velmi dobře (bez nějaké ideologické předpojatosti a historických klišé) a poctivě (množství autentických vzpomínek protagonistů a jejich potomků) udělaný a zvláště pak pro >přeindividualizovanou< současnost přínosný dokument o jednom velkém snu a jeho hořkém konci v rámci jedné velké, celý svět rozvrátivší >kolektivistické< iluze... Byť i po osmdesáti letech od zmiňovaných událostí člověk musí kdesi v koutku duše přiznat, že ty ideje a ideály měly ve své době asi právem svoji sílu a přitažlivost... - - - - - (poprvé viděno 31.1.2008 ČT2, komentář zde jako první - 31.1.2008) (31.01.2008)

Opravdu poutavé vyprávění o dobrovolných emigrantech, vyznavačích družstevnictví do pusté stepní krajiny bez lidí s velehorami na obzoru. Zápletka je jako vždy v Rusku průhledná - popravy nebo Gulag za jedno nekorektní slůvko.  https://www.ceskatelevize.cz/porady/10123387223-interhelpo-historie-jedne-iluze/ (24.12.2017)

Solidně vybudovaný dokument (škoda jen kamery, která se chvíli tváří superkonvenčně a poséze zbytečně experimentuje s pohybovou neostrostí) o tom, kam může vést nadšená agitacea slepá víra v "nový svět" beztřídní společnosti. Těžké počátky, hospodářský rozvoj, stalinská diktatura, až po údání parťáka v mariáši. Celá hurá-akce Interhelpa je modelovým příkladem, který se může kdekoli a kdykoli opakovat... Vedlejší, ale také zajímavý, je problém Ida (na základě esperanta na základě španělštiny). Je to škoda, protože používání angličtiny jako "světového jazyka" je z mnoha důvodů nevhodné. Z umělých jazyků časově nejdéle vydržel asi sanskrt (saṃskṛtam, od samskaróti = daný dohromady, tj. nepřirozený, umělý). Důležitější a varovnou zkušeností měla být smrt všech dětí do pěti let, které nedokázaly přežít změnu podnebí, přestože jim zřejmě žádné jiní zanedbání péče nehrozilo. Nebo přece jen? (23.01.2021)

V roce 1923 vzniklo v Žilině průmyslové družstvo Interhelpo, jehož členové uvěřili propagandě o životě v Sovětském svazu a kteří podlehli výzvám a slibům bolševického utopisty Rudolfa Marečka, aby svou prací odjeli posilovat sovětskou myšlenku. Tento spolek většinou idealistických esperantistů a idistů následně odjel s bohatým vybavením a nadějemi na lepší zítřky do Kyrgyzstánu, kde je však namísto kvetoucích sadů čekala nevlídná step a drsné přírodní podmínky... Po všemožných útrapách, kdy v prvních letech zemřelo mnoho lidí (i dětí) na tyfus, paradoxně dorazila tuto skupinu stalinistická represe. Dokument výborně odhaluje a přibližuje podmínky, za jakých v nerozvinutém Kyrgyzstánu museli čeští občané žít, jak byli násilně "sovětizování" a jak se hroutila jedna velká iluze o spravedlivém komunistickém světě. Řada autentických záběrů, výpovědí účastníků i jejich potomků přidává na síle dokumentu, který není nikterak přikrášlován zaujatým komentářem. Obraz a slovo svědků mluví za vše... Z dnešního pohledu je skoro neuvěřitelné, jak se lidé mohli vzdát jistot, které jim skýtal poměrně bohatý a demokratický stát, jakým bylo ČSR za první republiky, a odejít za nejistou budoucností uskutečnovat své ideály. Za pozornost určitě stojí i účast Alexandra Dubčeka a jeho rodičů v Interhelpu, kteří v Kyrgyzském Pišpeku strávili celých osm let. Zajímavý dokument. (23.06.2008)

Neznáma kapitola budovateľských dejín, v ktorej sa 13 stoviek občanov Československa v rokoch 1925 - 32 vybralo pod vplyvom vlastných ideálov, komunistickej propagandy a dobrodružného agitátora Marečka budovať lepší svet do Sovietskeho zväzu. Pre nás je to iba okrajová epizóda, významná hlavne účasťou rodiny Dubčekových (mladý Alexander tam strávil prevažnú časť detstva a mladosti, odchádza až v roku 1938), pre dejiny Kirgizstanu sa jedná o zásadnú etapu modernizácie a prvenstiev. Stručná história jedného omylu, naivnej utópie, ktorú kruto zomlela história. (19.04.2018)