Já jsem Juani

"Tvoj sen o budúcnosti je plán nákupu" - spievali Sex Pistols už pred vyše dvadsiatimi rokmi. Spoločnosť akoby zobrala túto vetu podvedome za bernú mincu, hoci často o nej ani netuší. 99,9 % vytúžených radostí súvisí nejakým spôsobom s tovarovo/službovo peňažnou výmenou. U teenagerov to nie je iné, nech sa jedná o slovenskú/ruskú, či povedzme španielsku suburbálnu omladinu. Práve o tej je "Ja som Juani". Bigas Luna opäť ukázal, že zvolenú tému vystihnúť vie mrazivo presne, s nadhľadom aj humorom a istým východiskom (morálnym ponaučením?). V duchu doby vytvára farbami hýriacu eklektiku rýchlych jázd (hudba, tuningy), živočíšnych radostí, uvoľnenia nakupovaním, úprav tela (tetovanie, plastika) a nereálnych predstáv. Snov o kariére v pop biznise, pre ktorú je údajne dostatočnou kvalifikáciou pospevovanie si dobových hip-hopových šlágrov a rotovacie roztriasanie tela na diskotéke. Šanca tu ale kdesi stále je. Ďalšie osudy hlavnej hrdinky sú síce nejasné, no zároveň je jej rozhodnutie v závere uvedomelým pokusom vymaniť sa zmenou spôsobu života z balastu supermarketovo vytunovanej reality všedného dňa. (15.03.2009)

Už úvodní energií sálající titulky mě navnadily. A to sem tam vtipné, místy vážnější, ale převážně úsměvné protloukání se životem mladé ženy jménem Juani, jež se touží stát herečkou a opustit život, se kterým není spokojená, jsem si docela dost užíval. Jenže plnění snů je jedna věc, realita druhá…Dokonale pasující hudba přesně se trefující do atmosféry filmu, scéna se ženskými závody, svižné tempo a živelné herectví hlavní představitelky mi tuto zábavnou podívanou zpříjemnily natolik, že jsem při sledování ani moc nevnímal fakt, že po příběhové stránce nejde rozhodně o nic originálního, možná spíš naopak. Nicméně, slabší 4* filmu s radostí přiklepnu. „Žádnýmu týpkovi jsem nedala dřív jak po třetím měsíci. Nejsem žádná coura, to víš ne? S Jonahem to bylo něco jinýho, protože to je Jonah, ale stejně čekal ...dva týdny.“ (15.08.2014)

Tak toto je pro mne další kopanec, abych vystřízlivěl z nekritického a plošného nadšení ze španělských filmů. Příběh o dívce Juani z nižší sociální vrstvy a jejích "hodnot " je plný klišé v postmoderní kulise dekadentní západní společnosti (promiskuita, prachy, absence vyššího smyslu života apod.). Žádná myšlenka, žádná invence, skoro jen takový dlouhý a fádní dokument o dívce, která je kurvou a přitom si myslí, že je svobodná... (07.10.2013)

Opravdu veliké překvapení ze Španělska. Tenhle film o mladých lidech a jejich životě na jednom španělském předměstí mě opravdu hluboce zaujal. Nedokážu říci, čím přesně si mě dokázal tenhle film získat, snad to bylo až příliš reálným scénářem (chvílemi jsem měl pocit, jako bych nesledoval vymyšlený příběh, ale nějaký dokument nebo reality show), snad to bylo vynikajícími a snadno uvěřitelnými hereckými výkony, snad to bylo tím, že film byl o mladých lidech bez nějaké zářné budoucnosti, tím pádem nabídl zase něco jiného, něco, od čeho divák snad ani žádný happyend neočekává a před jeho očima se odehrává téměř reálný život se všemi jeho klady a zápory. A nebo to prostě mohlo být netypickým pojetím filmu a vizuálními hrátkami. Jsou zde totiž dvě sekvence, kdy se hlavně hrdince zdá velice živý sen a vše to vidíme za pomoci výrazně blikajícího světla, ze kterého vám je za chvíli ještě hůře, než kdybyste právě slezli z horské dráhy. Ale opravdu v tomto případě musím pochválit dějovou stránku filmu, protože nevzhledné záběry španělského předměstí vypadají opravdu tak, jak pro tento filmový účel vypadat mají, hlavní hrdinové si užívají mládí přesně tak, jako většina jiných jejich vrstevníků, film prostě ukazuje obyčejné věci ze života. A scény z Madridu jsou pak také výborně zvládnuté. A o hereckých výkonech netřeba diskutovat, ty jsou jednoznačně bezchybné. Prostě, když to zkrátím, tak nevidím důvod pro strhávání hvězdiček, tenhle film je v mých očích bezchybný a dokonalý a ani chvilku jsem se u něj nenudil. Proto se nebojím ho označit za velice příjemné překvapení a uděluji pět hvězdiček. (09.12.2008)

Film o povrchních lidech, natočený velmi povrchně, asi tak, jak by jej natočili ti samí lidé, o kterých pojednává. Těch pár scén/pokusů o "sociální drama" vyznívá směšně, opsaně a (zase!) povrchně - ale aspoň to není plačtivě sentimentální a nehraje na city (za to hvězda navíc). Ze všeho nejvíc mi snímek připomínal nenáročné filmy pro mládež, které můžeme vídat na nově v sobotu před obědem, takže fakt, že získal cenu na filmovém festivalu (a že ho tam vůbec promítali!), mě velmi překvapil. Nebo mi něco uniklo? (10.02.2014)