Odvaha

Thajské filmy mi nikdy k srdci nepřirostly - jedno jaký žánr, jsou zmatené, nepřehledné, přeplácané. Stejně tak tento akční snímek. Navíc si v Thajsku kdovíproč oblíbili hip-hop, kterým tento snímek začne, a my sledujeme mladíka, který se nejdřív ve stylu bojových umění porve s recepčními (zajímalo by mě, jestli je v Thajsku znalost bojových umění podmínkou přijetí na místo vrátné), aby se pak porval v podobném stylu s okravatovanými manažery i manažerkou, jen aby se dostal k datům klientů banky. Řeknu vám, v Thajsku bych nechtěl dělat v bance. Posléze se vrátíme v čase zpět, abychom zjistili, že vše dělá pro svého tlustého zeťáka, majitele baru, kterého unesla mafie. Ve třetině zjistíme, jak jsou rozhozeny vztahy a proč mafie po těchto dvou jde. Pak následuje hodně povídání, jež má být snad dokonce vtipné, ve stylu Jackieho Chana, ale je spíš nudné a člověk se těší na nějakou akci, jichž je poskrovnu. Za první půl hodinu dvě. Ono by to snad ani nebylo špatné, kdyby... Kdyby si hlavní představitel tak křečovitě nehrál na Jackie Chana, kdyby se tak zoufale nesnažil o naprosto zoufalý humor spíše ve stylu puberťáků, kdyby příběh neobsahoval tolik logických děr - a hlavně, kdyby se padouši tváří v tvář hrdinům na sotva metr dokázali s těmi automatickými pistolemi trefit. Protože co je to za padoucha, který neumí střílet a chlápka netrefí div ne kanónem z metru? Tohle všechno sráží celý film do podprůměru, včetně příběhové linie, vyprávěné tak zmateně, jak jen to u thajského filmu může být. (09.08.2009)

Ty bitky jsou fajn a vzbuzují dojem, že v Thajsku se vážně umí slušně prát úplně každý (a každý druhý to umí svižně a přehledně natočit), ale dějově a herecky peklo nejvyššího kalibru. Tyhle filmy by měly vycházet jako akční koláže pro labužníky... taková hezká kompilace akčních scén ze tří, čtyř podobných pecek. Celovečerní verzí nechť se bičují ti, co na to mají žaludek. :) (25.07.2009)

No kromě slušných, akrobaticky náročných kontaktních bitek jde o totální amatérskou frašku. Primitivní zápletkou se totiž prokopou dva šaškující, pusu nezavřoucí "bratři", hašteřící se stylem Laurela a Hardyho – jenže thajsky expresivně a zoufale nevtipně. [K vlastnímu překvapení jsem ale kdysi napoprvé dal za 3*.] (16.12.2019)

Pravděpodobný pokus o reinkarnaci HK akčních komedií, kde železnou pěstí vládli J. Chan a S. Hung vyšel naprázdno, stejně jako snaha o nonstop vybíječku stylu ONG BAK. Neříkám, že snaha nebyla, na žánrové poměry se příběh jevil solidně. Problém je, že scénář psal vietnamec o polední pauze na tržnici, a tak má film jeden kiks za druhým ( tupě svázaný tlouštík nebo přežití výstřelů ze dvou metrů doprovázené volným pádem ze sedmého patra, ukončené výbuchem granátu ). Jasně, tohle je nepodstatné, pokud film jede stylem "kopni, zlom a zabij". Jenže to se tu nekoná, ty tři bojové sekvence, ze kterých lepší je jenom ta poslední se absolutně nerovnají standardu, který pro mě nastolili Jet Li, Tonny Jaa, Scott Adkins nebo dívčina Jeeja Yanin. Hlavní hrdina s čírem od Sonica dělá co může, bohužel nenabízí to, co výše zmínění, čehož si všimnete zejména u konce, kdy ve svých kreacích nepůsobí moc "silný v kramflecích". (16.11.2011)

Na pár bitek se hezky dívá, některé choreografické prvky mají opakovací potenciál, ale to na aspoň průměrný martial arts film pořád nestačí. Hlavní hrdina se očividně prát umí (je to takový hbitý muay thai štírek), jenže také ustavičně mele pantem a s kolegou tlouštíkem tajtrlíkuje, což táhne snímek, jenž nemá hlavu ani patu, ke dnu. Brave není takový průšvih jako nedávný Fighting Beat, ale také žádná sláva. Nadšence do muay thai snímky jako Brave moc neuspokojí, takže mu nezbyde nic jiněho, než se jen opět pohroužit do dlouhého čekání na druhý Ong bak a Chayiu. (20.03.2008)