Dokumentární film Domov je osobním svědectvím o důsledcích emigrace. V roce 1968, zatímco se ruské tanky valí Prahou, osmnáctiletá těhotná Madla utíká se svým ženatým přítelem, scénografem Lubošem Hrůzou, norského Osla, kde se jim narodí dcera Margareta. Během několika let dosáhnou velkých úspěchů v divadelní branži a vybudují si vysněný dům. Na vrcholu slávy krásná a úspěšná matka pošle svou čtrnáctiletou dceru pryč od rodiny. Od té doby spolu už nikdy nežijí.
Margareta Hrůza se vydává po stopách krachu vlastní rodiny a pomocí intimní filmové zpovědi hledá svůj vlastní domov mezi Los Angeles, Prahou a Oslem. Skrze ... (zobrazit celý text)
Přiznávám, že jsem tuto >hrůzu< všemu navzdory protrpěl téměř celou hodinu(!) jen proto, abych mohl napsat tento subjektivně >objektivní< komentář. Protože něco tak neuvěřitelně stupidního snad nemá ani málokterá (ne)normální rodina ve své sbírce domácích videí. Proč se svými mindráky a hloupostí otravuje M. Hrůzová (té dámě je prosím přes 35 let a celé to myslela naprosto vážně!) celý boží svět mi zůstalo záhadou. Tak snad by mohlo být vysvětlením, že na tuhle sračku dostala podporu ze Státního fondu pro >potvoru< kinematografie... :-/ . . . Každopádně je tento >dokument< jen dalším dokladem degenerace v této zemi panujícího systému kulturního socializmu, kdy celebřitní dětičky coby protekční nýmandi se sebevědomím sobě vlastním naprosto drze parazitují na financích z veřejných zdrojů. Co je doma, to se počítá, že... Jasně. Opravdu hnus a hrůza... :-( - - - - - (Poprvé viděno 10.4.2008 na ČT2, komentář zde jako první hnedle zčerstva - 10.4.2008)
