Zemřít pro Japonsko

Očekávaná podívaná na základě velkofilmu, se tady v mém případě neodehrála. Více než válečný, by tento film mohl býrt posuzován jako psychologický. Je to ale zase jiný náhled na 2. světovou válku a spáchat kamikadze v tomhle věku? Ten zvyk velké akčnosti u válečných velkofilmů ve mně ale je, proto mě tento "roztahaný" film s mnoha dialogy trochu zklamal. (23.01.2011)

Japonský válečný velkofilm, kterých se jen tak moc nevidí. Škoda jen toho, že se vlastně celé dvě hodiny kecá kecá kecá, a na akci se čeká docela marně, protože na konec filmu přichvátá ale brutálním způsobem zklame. Možná do tohoto filmu japonská armáda dala hodně, ale řekl bych, že to k ničemu nevedlo. Vysvětlit mi fakt, že kamikaze byli takoví magoři není nic složitýho, a tady to pitva nemá moc co smysl. Zemřít pro Japonsko je možná zajímavý a tak trošku velkolepý film, ale natočený nudnou formou, a to je to nejdůležitější, co divák čeká. (23.12.2008)

Velice zdlouhavý a nudný válečný film snažící se ukázat, že sebevražední letci kamikadze byli ve skutečnosti hrdinové. Snímek se snaží citově vydírat seč mu síly stačí ale ani jediná scéna nepůsobí díky plochým a nezáživným dialogům věrohodně nebo dokonce dojemně. Šíleně nudná podívaná, která navíc vypadá, že je minimálně o hodinu delší. (01.03.2009)

Boží prostoto, to je zas přemoudřelých keců... Pár zcela nechápavých (jistě, tohle je čistokrevná japonská válečná propaganda z r. 2007 - to už není snad ani k smíchu) místních individuí bych docela rád viděl donucených (či v nedospělém věku zmanipulovaných) k podobnému sebevražednému útoku, abych o nich poté s bandou dalších mudrlantů mohl vést takové kecy, jaké se vyskytují zde. Pokud jde o film jako takový, má skutečně své mouchy (trochu plošší postavy, místy přílišná doslovnost..), ale jako celek funguje a má svou sílu; Torihama Tome musela být fascinující žena. Ps: Řitníci se pochlapili - překlad je od Martina Tiraly. (18.08.2010)

Díky zdejším komentářům jsem byla na film zvědavá, i když válečné filmy nejsou zrovna moje parketa. Tohle ale není typický válečný film. Spíš bych k němu přidala psychologický. Válka mi nahání hrůzu jako taková, ale představa, že půjdu do boje a nebudu mít ani špetku naděje na návrat je pro mě naprosto šílená. Snad poprvé jsem si uvědomila podobnost japonského velení s velením ruských vojáků. Pro jednu stranu byli zrádci ti, kteří byli zajati, pro Japonce zase ti, kteří se vrátili... V tomhle ohledu mě film rozhodně nezklamal a světluškový závěr filmu byl úžasný, přesně v duchu japonské mentality. Co stojí za výtku je zbytečně dlouhá stopáž. A stejně jako jiní jsem měla docela problém s identifikací jednotlivých postav. A to jsem nečekala, protože u Japonců s tím problém nemívám. Jenže vyholené hlavy, uniformy a málo detailních záběrů udělaly svoje. (10.10.2011)