Zemřít pro Japonsko

Velice zdlouhavý a nudný válečný film snažící se ukázat, že sebevražední letci kamikadze byli ve skutečnosti hrdinové. Snímek se snaží citově vydírat seč mu síly stačí ale ani jediná scéna nepůsobí díky plochým a nezáživným dialogům věrohodně nebo dokonce dojemně. Šíleně nudná podívaná, která navíc vypadá, že je minimálně o hodinu delší. (01.03.2009)

Nic mimořádného o čem bych nevěděla. Film jenom ukazuje, že to s tou dobrovolností u "kamikadze" nebylo až tak jednoduché. Byli to mladí chlapci a jejich přihlášky byly "dobrovolně nucené" pro císaře a Japonsko. Umírat se jim nechtělo jako každému člověku na světě. Jenom jejich disciplína byla na obrovské výši a též neměli na výběr. (21.06.2009)

Kdo nic neví o jednotkách kamikadze a mentalitě japonských pilotů bude ho tento film asi nudit, bude zklamán stopáží, absencí dlouhých bojových scén atd...Tohle není ani Bitva o Midway, ani Tmavomodrý svět ! Stačí si přečíst pár komentářů jimž se divím...Jaké pozmněňování dějin, jaká propaganda ?! Já bych asi také při hodnocení animáku Barbie těžce hledal hvězdičky, tak na to zkrátka nekoukám. Tohle je film pro Japíky o jejich hrdinech a také pro ty, kdo o tom něco ví. Kupodivu zde zaznívá kritika vedení armády, což jsem doposud u snímků země, jež sebevražedné jednotky (nejen letecké) vymyslela postrádal. Ano, pro Japonce to byli mladí bohové jdoucí se bít a obětovat se za Hirohita a císařství a tak to chápou i dnes... Bez ohledu na šíleně krutou agresi a okupaci většiny Asie byla pro Japonce úděsná představa vylodění Amíků na jejich ostrovy. Jednotky kamikadze měly invazní svazy zastavit. Navíc bylo Japonsko denně zhusta bombardováno těžkýmy čtyřmotorovými bombardéry B29 Superfortress. Každý kdo se Američanům postavil v té době na obranu byl hrdinou. A ti se dnes uctívají..nebo připomínají třeba tímto způsobem. Někteří šli dobrovolně, jiní z rozkazu. Někdo zasáhl některou z invazních lodí svým výbušninami nacpaným letounem, někdo nedoletěl z důvodu nedostatku paliva, někomu selhal narychlo opravený letoun, většina z nich však padla za oběť protileteckému dělostřelectvu doprovodných AAA křižníků a dravým palubním Hellcatům a Corsairům... Někdo měl kliku a včasný spojenecký nálet na letiště zničil poslední letuschopné letouny se kterými se dalo letět do akce.... Někdo zběhl.... Já osobně byl filmem nadšen. Perfektní sonda do duší mladých pilotů a rodinných příslušníků z konce druhé světové války. Je to mnohem důstojnější a modernější nástupce snímků natočených na ostrovech v sedmdesátých létech s tehdy hojně obsazovaným a charizmatickým Koji Tsurutou. Tento film nám ukáže, že i přes neskutečně tvrdý výcvik (bití vojáků a fyzické tresty byly v japonské armádě běžné) nechtějí mladí piloti jen tak zemřít. A v závěru skoro prohrané války ani moc nechápou jakou hodnotu jejich oběť bude mít. Nepoměr sil byl v závěru války strašný a řada japonců si to i přes propagandu velmi dobře uvědomovala (obzvláště vojáci). Amíci po vítězství v Evropě veškeré síly valili do Pacifiku. Zatímco v Japonsku docházelo prakticky vše, Amerika byla na vrcholu produkce čehokoliv. Jak řekl. sám Isoroku Jamamoto po náletu na Pearl Harbor: ,,Probudili jsme spícího draka''. Samozřejmě se našlo i hodně fanatiků, kteří smrt v letounu napěchovaném výbušninami brali jako nejvyšší poctu... Ty světlušky v závěru mne dojmuly k slzám. Všichni s duší bojového pilota by to to válečné psychologické drama měli shlédnout. Za mne je to za 4 švětlušky! * * * * (29.07.2011)

Trochu moc prkennosti, propagandy a nekritického pohledu... Nicméně solidní náhled do myšlenek těch, kteří se z rozmanitých důvodů chystali vrhnout na smrt a těch, kteří jim byli tou dobou nablízku. Doslovný překlad: "Jdu zemřít za tebe". P.S. a do útoku se vrhali s výkřikem banzai, což je zkrácenina "10.000 let nechť žije císař", takže to ospravedlnění českého názvu nějak kulhá. (17.06.2009)

Díky zdejším komentářům jsem byla na film zvědavá, i když válečné filmy nejsou zrovna moje parketa. Tohle ale není typický válečný film. Spíš bych k němu přidala psychologický. Válka mi nahání hrůzu jako taková, ale představa, že půjdu do boje a nebudu mít ani špetku naděje na návrat je pro mě naprosto šílená. Snad poprvé jsem si uvědomila podobnost japonského velení s velením ruských vojáků. Pro jednu stranu byli zrádci ti, kteří byli zajati, pro Japonce zase ti, kteří se vrátili... V tomhle ohledu mě film rozhodně nezklamal a světluškový závěr filmu byl úžasný, přesně v duchu japonské mentality. Co stojí za výtku je zbytečně dlouhá stopáž. A stejně jako jiní jsem měla docela problém s identifikací jednotlivých postav. A to jsem nečekala, protože u Japonců s tím problém nemívám. Jenže vyholené hlavy, uniformy a málo detailních záběrů udělaly svoje. (10.10.2011)