Studené léto

Jó, byla to hodně zvláštní doba. Při revoluci mi bylo 6 let, takže jsem vlastně komunistický režim nezažil tak, abych si z něj pamatoval víc než pár střípků ohledně tuzexu, prvomájových průvodů, nebo nekonečných front. V žádném případě na tuto dobu nemám špatné vzpomínky a snad i jako dospívající bych s režimem neměl problémy, jsem totiž člověk nekonfliktní, který nedělá potíže a když se něco nesmí, tak se to zkrátka nesmí. Ale jsem samozřejmě rád, že jsem mohl dospět v demokracii, ať už s sebou přinesla cokoli a ať si jí mnozí vysvětlují jakkoli. Studené léto vypráví o rodině, kterou rozdělila Berlínská zeď. Příběh „uprchlých“rodičů a jejich mladého syna uvězněného v totalitě je natočen vizuálně překrásně (především kontrasty mezi šedivým a temným východním a barevným prozářeným západním Berlínem jsou pastvou pro oči) a co se týče dramatičnosti, vzhledem k opravdovosti příběhu je vysoká - bezmoc, beznaděj a nemouhocnost cokoliv zmoct proti zabedněnému „velkému bratrovi“ člověku až vhání slzy do očí a zatíná pěsti. Výtky, které přeci jen sebraly jasně pětihvězdičkovému filmu jeden bodík jsou následující: 1)jednostrannost – ač to vizuálně vypadá skvěle, rozdíly mezi východem a západem jsou přehnané, východní Berlín vypadá jak z nějakého postapokaliptického filmu, poničené baráky, temné prázdné ulice, neustále zataženo…naopak západ je ráj. Naštěstí jde jen o tento vizuální prvek, svině jsou na obou stranách stejný! 2) Občas se u jinak vyborných herců vyskytl nějaký nepovedený herecký záblesk, který dokázal potupit celou scénu….Až tady jsem se dozvěděl, že se jedná o televizní film, tak to teda smekám! (24.06.2008)

Tolik nadšených ohlasů bych u tak průměrného až špatného filmu nečekala. Téma samotné snad působí zajmavě a chytlavě, ale forma podání je mizerná a pro mě naprosto nezajímavá. Postupně jsem jako jako divák skutečně ztrácela iluze o kvalitě tohoto "díla". Je to hloupé, ale nevydržela jsem ani do onoho zmíněného dechberoucího konce. Příliš toho nelituji. (25.06.2008)

Koukám, že i v Německu se občas podaří natočit nějakej dobrej film. Berlínská zeď je něco, co mě fascinovalo už někdy od dětství. Tehdy jsem si prostě nedokázal představit, že je možný postavit uprostřed města zeď. Později jsem pak samozřejmě sledoval dokumentární filmy a přečet si různý další informace na toto téma, takže tento film jsem si nemoh nechat ujít. Trochu mi vadila černobílost postav a pak by se našly i nějaký drobnější chyby (např. Robur LO, kterej účinkuje v jedný scéně, v roce 1961 takhle nevypadal), takový podivný střídání počasí - slunečno a najednou skoro tma (nad východnim Berlínem zřejmě Slunce nesvítilo) a sem tam nějaký ty horší herecký výkony ve vedlejších rolích. Ale jinak musim tvůrce pochválit. (06.12.2008)

Jeden z filmů, kde proti sobě stojí silné téma a průměrné zpracování. Rozdělení jednoho města a národa a v lidské rovině pak i jednotlivých rodin pochopitelně vyvolá velkou dávku emocí a funguje stoprocentně. Za závěrečný komentář a tragické vyústění příběhu nemůžu dát méně než tři hvězdičky. Na druhé straně, režie určitě není objevná, scénář je jen průměrný a zejména vedlejší postavy jsou hodně zploštělé. V některých případech jsou zjednodušeny do nechtěné karikatury, zejména u představitelů východoněmecké státní moci. Herecké výkony zapadají do typické německé televizní produkce, tzn. že sice nejsou pod psa, ale určitě neuchvátí. Celkový dojem: 50 %. (25.06.2008)

Srdcervoucí příběh. Málem jsem se potrhal smíchy jak bojuje hodnej kapitalista proti zlému komunistovi. Uvědomme si ovšem, že pár let předtím bojovali hodní komunisté proti zlým kapitalistům za účasti stejných kinematografům. Už 30 let je mi z těch filmů na blití jako mi bylo stejně 30 let předtím a proto provolávám Sláva Ukrajině (26.09.2023)