Buddha padl hanbou

V roce 2001 byly Talibánem zničeny obří sochy Buddhů v Bamjánském údolí v Afghánistánu. Název filmu se inspiroval tímto činem, nijak se jím ale nezabývá. Je to takové nahlédnutí do života lidí v této oblasti, prostřednictvím hlavní hrdinky, malé holčičky, které se za každou cenu snaží dostat do školy. Není to ale tak lehké. V cestě jí stojí mnoho překážek, například skupinka chlapců hrajících si na ukamenování a svatou válku, nebo prostý fakt, že nemá peníze na sešit. Nicméně všechny strasti viděné dětskýma očima působí nakonec jako hra, i když nám se můžou zdát děsivé. Dokumentární vyznění filmu, dětští herci-neherci a krásná příroda umocňují dojem ze zajímavého filmu. Pro mě určitě 4 hvězdičky. (08.03.2014)

A já také. Přes půlku jsem proplakal. Francouzská Ponette, jež nechce umřít, ale učit se, že je blbě, ale může být hůř. Škoda jen politiky. (Po projekci se snesla kritika z řad přítomných ctihodných filmových theoretiků – vypočítavost, podbízivost, hraní na city, a dětští herci – z každého záběru byla cítit nepřirozenost, před každým záběrem dostávali pokyn co a jak…jasné chmm jo chmm přesně chmm plk plk plk chmm… Ach, ti intelechtuálové.) (21.03.2010)

Malé protivné dievča sa rozhodne miesto stráženia malého súrodenca, že sa bude flákať po okolí (tá škola je len taký motív naoko). Hrozná nuda, keď sa celý film nič nedeje a vám je úplne jedno, či sa do tej školy dostane alebo nie. Tých iránskych filmov o deťoch je už priveľa, toto mi prišlo rovnako účelové a nezaujímavé ako Biely balónik, narozdiel od Majidiho a Ghobadiho filmov, ktoré v sebe majú množstvo emócií. (12.05.2019)

Film začíná záběry na výbuch a poté pád velké sochy Buddhy, následně se kamera přesune do malé jeskyně, kde žije Bakhtay spolu s její matkou a miminem. Snímek je především o okouzlující afghánské holčičce, který v časovém úseku jednoho dne vypráví její příběh. Po setkání s chlapcem chodícím do školy, který vedle ní předčítá text pod obrázky školní učebnice, zatouží i ona po vzdělání. Potřebuje však blok a tužku na psaní. Zdánlivě triviální problém sehnat tyto základní věci se pro malou Bakhtay v afgánském prostředí ukazuje velkou překážkou. Scéna s prodejem vajíček na získání peněz ke koupi školních pomůcek je pak naturalistická a komická zároveň. Cestou potká i partu válečně laděných hochů hrajících si na Taliban, kteří ji i ostatní kolemjdoucí děti "uvězní", a přinutí je hrát si společně s nimi. V této scéně lze také nalézt protiválečný podtext a vůbec celé drama je vlastně takovou symbolikou o chaotickém uspořádání mysli mladých afgánských dětí ovlivněných post válečným efektem, ale zároveň i příběhem o naději a vytrvalosti. Emocionální film je ve výsledku působivým snímkem, kde bych vyzdvihl přirozené herecké výkony a to především hlavní představitelky Nikbakht Noruz. (7/10) [MFFKV 2008] (12.07.2008)

Mňa to až tak moc nechytilo , ako väčšinu prítomných hodnotiacich . Je to taký polodokument , polofilm o tom , ako malé dievčatko behá po kopcoch a piští ( až by som jej hlavu utrhol ) , že chce ísť do školy . Okrem iného je to i dobrá sonda do debilnej mentality horských buranov v Afganistane , alebo v akej prdeli to bolo , a náhľad do ich spôsobu života . Dve hviezdičky udeľujem za scénky , na ktorých som sa fakt zasmial parádne . Nechcem naznačovať, sú neprehliadnuteľné . (16.06.2010)