Hrůza v Connecticutu

Zvláštny film. Na to, že je to prostoduchá duchrina prišiel značne po funuse (KRUH, NENÁVISŤ), ale vďaka svojmu retro prevedeniu má niečo do seba. Je to síce len béčkvý odvar z 3:15 ZOMRIEŠ a sem tam z EXORCISTU, filmík však dokáže klamať telom, a stále som mal pocit, že pozerám starú klasiku z osemdesiatych rokov. Občas je to až hlúpo jednoznačné a neprekvapivé, ale atmosféra tam bola... KLIATBA DOMU SLNEČNÍC ma sklamala, v podstate aj AMERICKÁ KLIATBA. Hrôza mala to šťastie, že som nič extra neočakával... (27.05.2013)

Náhodou vůbec ne tak špatné jak jsem očekával a v porovnání s nedávnou až ostentativně blbou krávovinou Unborn výrazně milé překvapení. Příběh je samozřejmě jedno velké klišé, ale tak nějak mě to stejně celkem bavilo i postoprvé. Dramatická linka s nemocným chlapcem snímku docela prospívá, není to s ní pak tak vyloženě tuctové, jako v ostatních duchařinách. Na druhou se film bere strašně moc vážně, což mu v některých pasážích spíše škodí, trocha béčkového nadhledu by neuškodila (na což však tvůrci - vzhledem k tomu, že hlavní hrdina umírá na rakovinu - neměli koule). Průměrné, sledovatelné. (28.06.2009)

Dům, ve kterém straší, je klasika. Lekačky byly nepříjemné (odrazy v zrcadlech a oknech mě prostě baví víc jak bubáci pod postelí nebo přímo před kamerou), teorie o umírajících uvěřitelná (opravdu jsem to napsala?). Hrůza v Connecticutu rozhodně není nijak zlomové dílo, ale jde o povedený horor, který dělá čest svému tématu. PS: Seance mě nešokovala, spíš pak to finální inferno. (18.11.2014)

Znatelně byla rozehrána má pocitová membrána strachu, až natolik jsem byla zasažena, což o něčem vypovídá. Duše ze záhrobí, ne vždy dokážou navodit tuto mrazivou atmosféru snoubící se chvílemi až s dusivou bezvýchodností, kdy rakovinou prolezlý Matt, racheticky vyhlížející teenager, procházející tím nejtěžsím údobím je konfrotnován nejen s alkoholovým démonem svého otce Petera, ale i dalších jemu nejbližších, kdy matka Sara ve snaze zabránit totálnímu rozkladu rodiny, nevědomky přihlíží podstatným událostem, jejíž jakýmsi nutkajícím zapříčiněním sama přispěla, a to nevhodným výběrem domu, až po krov zaplněný zjevujících se, pozvolným uvolňováním šířící běsnící negativní energie, jejíž nechtěnou obětí se stává právě osudem zkoušený Matt. (12.12.2009)

„Ektoplazmu zvracel, víru v Boha ztrácel.“ To já hledal, cestu k postavám. Šlo to ztuha, v problémové rodině. Otec alkoholik, t.č. abstinující (věř, kdo chceš) a matka? Nevaří, nepeče, na domácnost peče. Veškerý čas tráví tím, že... miluje svého syna, což je, jak známo, práce na celý úvazek. A on? Matt je médium, má permanentně kyselý ksicht a roupama neví co dřív. Otírat si pot smrtelného strachu z rakoviny, užívat si halucinace po silných lécích nebo si hrát s poltergeisty na stěhováky? Co nakonec objevil? SPOILERY, tucty mrtvol a jimi ZASKLÁDANÉ OKÉNKO: [][]  Co v Connecticutu strašilo mě? Ꙭ „Podle skutečné události,“ rudý hadr pro racionálního býka. Ꙭ Ty štráchy, co dělali s rakem. Podle toltéckého šamana Duška by přece stačilo říct „Mám rád život!“ a fííí... Matt skáče z postele, zdravej jak rybička. Ꙭ Lednička narvaná plesnivými potravinami. Už žádný bílý sex? Ach jo. Ꙭ Pastor, který vymetl koho neměl. Hrozné přetrhdílo. Kdyby povolali manžele Warrenovy, nemusel rodince shořet barák s hypotékou! [][] Ale jo. Žena strachy vzdychala, já ukázněně taky. V rámci duchařin slušný průměr. Z úst vypouštím jakousi ektoplasmatickou žemlovku a tři zápalné hvězdy. (26.07.2023)