Obsahy(1)
Československá televize v roce 1968 vysílala devítidílný publicistický cyklus s názvem Co tomu říkáte, pane Werich? Ptal se Vladimír Škutina, odpovídal občan Jan Werich. Témata byla různá, ale především aktuální. (oficiální text distributora)
Recenze (27)
Pan Werich odpovídá na dotazy svou krásnou češtinou, témata rozebírá svým širokým záběrem a milým vyprávěním. Je radost Wericha poslouchat a zároveň je také dobré dávat pozor na to, jak rozebírá aktuální politickou situaci. Bohužel brzy přijeli "spřátelená" vojska Varšavské smlouvy a bylo po srandě. Včetně té werichovské. ()
Milé "rozumování" čili intelektuální rozprava s naším velkým umělcem z lidu... :-) Názory "vážného klauna", který celý svůj život jen chtěl, aby se lidé k sobě chovali slušně a aby to dělali rádi. Když si představíte tu strašnou předpověď v posledním díle tohoto pořadu, je vám ouzko ještě dlouho poté... ()
Mistr Werich je velmistr českého slova a jeho slovíčkaření miluju.Kdo by třebářs řekl o ruských vojácích (1968) že to jsou "Vstupci"?Nikdy nikdo nedokázal tak krásně používat a vymýšlet slova,která jsou veskrze česká a přece nezvyklá a nikým jiným nepoužívaná?Takže:Když už jsme,tak koukejme aby jsme byly a jsme tím čím jsme a né tím čím nejsme,jak tomu v mnoha případech je! Nááádhera.V tomto pořadu bylo slyšet i to,co slyšeti býti nemělo a to zcela veřejně.Díky pane Werichu! ()
Keď si uvedomíme aká ťažká politická situácia vládla v roku 1968 v Československej socialistickej republike, tak je nevyhnutné uznať, že myšlienky, ktoré prezentuje Ján Werich v týchto jeho krátkych publicistických vstupoch boli viac ako odvážne. Jeho slobodomyselný postoj a názory sú mi veľmi sympatické. Je z toho cítiť, že to bol inteligentný človek so zmyslom pre spravodlivosť a demokraciu. *** ()
Tak už jsem tady s tím vápnem! Jan Werich uměl vyprávět. Mistr slova, který dovedl (a díky technice stále dokáže) nasytit duši. A "člověk, který umí nasytit duši, není zlý člověk." Příjemně se poslouchají myšlenky, zážitky, vzpomínky, ale i reakce Jana Wericha na tehdy aktuální dění. Jeho slova mají váhu i dnes. Copak by asi odpověděl, kdyby se mohl setkat s panem Škutinou a ten se ho zeptal na svět 2011 svojí obligátní otázkou "Co tomu říkáte, pane Werichu?" Možná, že někde v nebi právě debatují o lidském chybování, Jan Werich se poťouchle usmívá a říká: "Jen kdyby lidi nedělali pořád stejné a staré chyby, a zvykli si, že jeden druhého vždy šidí, bylo by na světě o tolik míň hádání, jenže ti lidi by nebyli lidi, kdyby neměli chyby, a ti, kteří by tu bez chyby zbyli, na co by tu vlastně byli a k čemu by tu vlastně žili bez chybování?" ()
Reklama