Baaria

Giuseppe Tornatore je skvělý režisér, který dokáže výtečně zachytit postavy, ale i prostředí a vlastně také dobu. To se mu daří i ve filmu "Baaria", kterým vlastně navazuje na svůj film "Bio Ráj". Jenže mám pocit, že si vzal schéma a akorát do něj zkusil napasovat nové postavy a osudy, což tentokrát tak skvěle nevyšlo. (22.06.2016)

Bio ráj, Maléna či Neznámá, nebo Legenda o "1900" jsou mi bližší a srozumitelnější. Baaria je pro mě bohužel snímkem nepochopitelným, stejně jako nekonečnost vesmíru. Jde o dílo příliš umělecké a pojato tak, že jsem místy stíhal konzumovat pouze vyprávění obrazu (což ostatně umí Tornatore více než skvěle) a pozadí, ten vlastní dějový obsah, se v záplavě obrazu a mnoha postav postupně utápěl. Z tohoto snímku (v protikladu od Neznámé a jiných jeho filmů) mám pocit, že ke skvělému obrazovému vyjádření mělo být dialogům věnováno více prostoru. Zcela jistě by to přispělo větší srozumitelnosti. Po zhlédnutí jsem měl pocit, jako bych koukal celou dobu na vysoce umělecká Piccasova malířská díla, kterým nerozumím. Mnohdy méně znamená více. Souhlasím s komentářem uživatele Matty. (18.03.2011)

Hlavní problém je ten, že i mně už se za těch pár let staly zajímavější věci než hlavnímu hrdinovi za celý život. Pořád jsem čekala, že za krajní nepřekvapivostí příběhu se bude skrývat něco opravdu extra, ale ani se neptejte, co se tam nakonec skrývá. Exteriéry jako by křičely "šup šup, máme tu málo turistů" a závěr tak dře, až mě to doslova zabolelo. (11.05.2010)

Tak se mi zdá, že Tornatore měl v hlavě obraz, ale potřeboval k nim najít brýle, které by jej omluvily před kritikou z přílišného sentimentu a zrůžovění skutečnosti. Nasadil si tedy tedy masku dvou malých chlapců, jednoho spícího a druhého rovnou letícího. Nyní bez problémů sneseme, že půlka dění vypadá sen, kouzlo, či klukovská hra. Můžeme věřit klidně tomu, že jde o kouzlem seslaný sen o vzpomínkách někoho jiného. Pojetí snímku utvrzuje podezření, že je tomu opravdu tak. +++++ Když se snažíme vyprávět souvislý příběh na základě našich vzpomínek, musíme často svou paměť vědomě usměrňovat, jinak se rozbíhá nechronologicky pod tlakem různých asociací a pokud má být tím příběhem život náš a našich rodičů, je to již obzvláště obtížné, protože životy se neskládají do dramatických oblouků, neberou na sebe strukturu dramatu. Na zásadní část událostí má člověk pramalý vliv, vnější svět je obrovský a tak chybí jednoznačné kauzální propojení. +++++ Baaria právě tímto usměrňovaným polokauzálním způsobem řadí postupně své historky. Pokud se příčiny pohybují napříč hrdinovým životem, máme o nich povědomí, jsou-li vzdálené, přicházejí jejich důsledky náhle a nečekaně. Usměrňované vzpomínky sledují tok času, jindy je vede spíše motivická, ba přímo vizuální asociace, vyjádřená kupříkladu takto: zuby - střih - zuby či někdo mi hýbe s hlavou - střih - někdo jiný mi hýbe s hlavou nebo hadi - střih - hadičky. +++++ Šitíčko umné, švy perfektní, ale výsledek je nuzný kabát z pestrobarevných odstřižků, který je každému strášně dlouhý. Ano, ano, jde přeci o kouzlem seslaný sen o vzpomínkách někoho jiného či tak něco. Nasaď si taky, Subjektive, ty brýle, uvidíš ostře! Jenže mně se vůbec nechce. +++++ Pohlednice nenakupuji, proti krásnému krásnému nic nemám, krásné ošklivé je mi obvykle cizí. Mafie, fašismus ani komunismus nechci vidět jako součást lokálních koloritů, jež mají dodávat kraji na osobitosti. Baaria dokráčela přibližně na půl cesty k tomuhle mně nesympatickému cíli. Bagheria již nežije skutečným životem, ale stává se skanzenem mýtů a představ, pouťovou atrakcí, Disneylandem sicilskosti a krámkem se zaručeně místními suvenýry. Když zasmrádne paměť, čpí to sentimentem. Silné **. (23.08.2011)

Tak už i režisér mnou zbožňovaného Bio ráje si vybral svou slabou chvilku. Sledovat přes dvě hodinky tenhle portrét poválečné Itálie prostřednictvím hrdinů jedné zapadlé italské vesnice, která se zmítala ve víru politiky a komunismu, není žádná slast. Z celého filmu si zapamatuji jen milostné vzplanutí mezi hlavními představiteli, protože to jediné bylo uvěřitelné a krásné. Pro mě další z filmů, u kterých jen milosrdně čekám, kdy skončí. (13.08.2014)