Baaria

Hlavní problém je ten, že i mně už se za těch pár let staly zajímavější věci než hlavnímu hrdinovi za celý život. Pořád jsem čekala, že za krajní nepřekvapivostí příběhu se bude skrývat něco opravdu extra, ale ani se neptejte, co se tam nakonec skrývá. Exteriéry jako by křičely "šup šup, máme tu málo turistů" a závěr tak dře, až mě to doslova zabolelo. (11.05.2010)

Giuseppe Tornatore se po vzoru svého slavného filmového předchůdce Federica Felliniho rozhodl navrátit do světa dětství a natočit vzpomínkový film. Pohlednicová koláž zachycující genia loci jeho rodného městečka Bagheria a skrze něj složité peripetie italské historie se hlásí k felliniovskému magickému realismu a labyrintickému vyprávění. Na druhé straně místy připomíná rozvleklý reklamní spot kombinovaný s melodramatem a potvrzuje snad všechny předsudky a klišé ohledně italské mentality, které obecné kulturní povědomí obsahuje. (více viz recenzi: http://www.indiefilm.cz/2011/03/05/dvd-baaria/ ) (06.03.2011)

Dvě a půl hodiny trvající lahůdka, která potěší oči, uši i city. Po Maleně je Baaria vlastně druhým Tornatoreho filmem, který jsem viděl, a musím říci, že mě jednoduše dostala. Mozaika příběhů, spousta postav, sicilská vesnička měnící se v průběhu desítek let a její obyvatelé, kteří se mění s ní. Fantastické obrazy, nádherná Morriconeho hudba, krajina, roztomilé (malování kostelní fresky, návštěva kina), dramatické (komunisté) i dojemné (prohlížení filmových políček, odjezd do války, závěr) epizody, dobří herci a miliony komparzistů. Jediné, co mi chybělo, byl nějaký celistvější děj... A za to (zatím) nemůžu dát více než poctivě vysloužené čtyři.__P.S. Taky vám představitel hlavní role připomínal křížence Roberta De Nira a Richarda Gerea? (15.09.2010)

Tornatore se po třech letech vrací. K režii, ke svému dětství, ke svým dřívějším filmům (zejména Bio ráj a Malèna). Není na podobný návrat ve třiapadesáti trochu brzy? Baarìa vážně připomíná „uzavírací“ dílo mnohem staršího režiséra. V dobrém i zlém. Především je filmem nenasytným, který chce během sto padesáti minut shrnout čtyři desetiletí jedné vísky i jednoho člověka. Namísto uceleného vyprávění sází na různé dlouhé epizody z jednotlivých časových údobí. Dlouho a marně jsem čekal, kdy už skončí zestručněný prolog a začne hlavní příběh. Až zpětně mi došlo, že režisérův přístup prozrazuje již první scéna – půjde o průlet italskou historií. Je to opravdu zvláštní forma podání, ale vzhledem k rozsahu má něco do sebe, neboť alespoň není čas začít se nudit. Stejně tak bohužel chybí příležitost „přilnout“ k postavám, jejichž psychologickému prokreslení nebylo věnováno mnoho péče a jež navíc ztvárňují herci předně pohlední, teprve pak dobře hrající (nevím, jestli vás to potěší, nebo odradí, ale Francesco Scianna vypadá jako mladý a opálenější Richard Gere). Anekdotické epizodky z vesnického života (apotéka) jako by pro režiséra byly důležitější než osudy hrdinů (Mannina). Skutečnou hlavní postavou je nakonec Bagheria. Díky bohaté výpravě, na niž Tornatore s chutí upozorňuje, také postava nejživější. Na ulicích je stále rušno, pro horkokrevnost místních někdy až příliš, ale to už asi k Sicílii patří. Kdo jiný by to mohl vědět lépe než Tornatore, tamější rodák. S předstihem (protože jeden nikdy neví) si natočil film svého srdce a zaplnil jej vším, co má rád (tzn. včetně Moniky Bellucci). Natočil jej pěkně, to ano, zároveň ale trochu zmatečně, nepříliš nápaditě a bez většího překvapení (vyústění až příliš mnoha scén uhádnete předem). Má-li navíc Baarìa nějaké ústřední téma (nejspíš rodina vs. kariéra), přistupuje k němu stejně nesoustředěně jako ke všemu ostatnímu. Záchranou na poslední chvíli není ani závěr, pozoruhodný do stejné míry jako směšný a hloupý. Určitě díky němu ale budete mít po odchodu z kina chvíli nad čím přemýšlet. Opravdu jen chvíli. Apendix: I když jsou poznámky na účet socialismu a komunismu díky naší znalosti jeho pravé tváře úsměvné, Tornatore režim rozhodně nekritizuje. Peppino je až do konce vykreslován jako idealista bojující za správnou věc. 70% (29.03.2010)

Tornatoreho filmy mám moc rád, ale tady pan režisér poněkud přestřelil. Na první pohled je sice poznat typický T. rukopis, film se tváří rozmáchle a září technickou bravurou, ale výsledek je nemastný neslaný... Hezky se kouká na obrazy, ale příběh je rozvláčný, myšlenka nejasná, divné řazení scén... Baaria je pro mě ale zvláštní film hlavně proto, že nedokážu říct, že je "vyloženě špatný", nebo "přiměřeně dobrý", nedokážu ho nijak zařadit a vlastně je mi ten film úplně jedno - pokochal jsem se hezkými obrazy, pobavily mě (občas) vtipné momenty, ale tím to pro mě skončilo. Teplé barvy na mě paradoxně sálaly chlad. Mám-li sáhnout po filmu, který těží ze vzpomínek, bezkonkurenčně vítězí Amarcord. Mám-li sáhnout po sáze, která reflektuje politickou i rodinnou historii Itálie, sáhnu po XX. století. Pokud bych srovnal přímo Tornatoreho snímky, tak zatímco Bio ráj nádherným způsobem bezpečně eliminoval jakoukoli sentimentalitu, v tomto filmu se jí už nevyhnul. Slabé 3*. (19.09.2011)