Jazzový zpěvák

V jedné scéně jsou současně k vidění synchronizovaný zvuk s obrazem, němá kamera i obrazové titulky, což asi nejlépe charakterizuje historickou pozici filmu na křižovatce technologií a filmařských stylů. Více než samotný zvuk, který v té době dávno nebyl novinkou, byl tahákem filmu tehdejší přední showman Al Jolson, možnost ho vidět a slyšet zpívat. Díky jeho jménu zvukový film prokázal komerční životnost a to přesto, že v době uvedení stejně většina diváků mohla film vidět jen jako němý. Jeho další snímek "The Singing Fool" se posléze stal nejvýdělečnějším filmem do "Severu proti Jihu". Jedna z písní se také stala první vydávanou zvukovou stopou z filmu. Hodnotím jako fenomén, bez vědomí historického kontextu samotný film funguje jen stěží. (06.09.2008)

Moc často ve filmech neuvidíte Žida hrát černocha. Navíc, je potřeba vyvrátit mýtus 'němého filmu', který nikdy nexistoval, nějaká zvuková stopa se vždycky vyskytovala (ať už vypravěč, orchestr...). Ale Jazzový zpěvák je revoluční v tom, že je to první film, který začal používat synchonizovaný zvuk, přehrávaný živě z přístroje Vitaphone. (15.01.2014)

Jazz Singer přinesl filmovému divákovi poprvé synchronizovaný zvuk s obrazem. Jiné výjimečnosti už ale nikoli - sentimentální příběh o střetu generací, o povinnosti vůči své rodině a zároveň kariéře žádným způsobem nevybočuje (spíše se ztrácí) v řadě dalších tuctových dojemných filmových historek. Ani použití několika filmových technik (hlavně dvojexpozice) ho na konci dvacátých let nedělá už ničím novým. Zvuk do filmového světa nevtrhl jako stoprocentní a úplný - v tomto i v dalších snímcích rané zvukové éry se mísí mezititulky s mluveným slovem ("part-talkies") a nesmí chybět zpěv. Tak jako se s prvními pohyblivými obrázky na plátně objevuje často tanec, sport a jakákoli jiná činnost ukazující film "v plné kráse", tak se s prvním filmovým zvukem rozeznívá v potemnělých kinech především zpěv. A kam jinam zasadit tolik hudebních čísel než do prostředí hudební revue? A proto je Jazz Singer předchůdcem pozdějších "backstage" muzikálů. (17.05.2006)

6.10. 1927. Legendární to datum, kdy byla započata éra zvukového filmu (part-talkie).."Say, Ma, listen to this"..aneb první skutečná slova která zaznívají s filmovéhom plátna..Celkem jich tenkrát spočítali něco nad 250...Zároveň se jednalo o první natočený a zfilmovaný muzikál..Za přínos pro kinematografii za 2, samotný film nic moc....to Fabienne : Ano např. i u nás, sice až v roce 1930 to nebylo stoprocentní a úplný jak píšeš to asi nikde jidne ve světě... (02.05.2008)

Asi skutečně platí, že si historie nevybírá.... Proto musí dostat takhle nevýrazný snímek status historicky zásadního. Tak trochu zábavný, tak trochu melodramatický příběh o samostatně smýšlejícím synkovi, co nectí kořeny a běhá místo toho prosazovat tu "ďábelskou hudbu". Jmenuje se Al Jolson, což dneska asi opravdu nikomu nic neřekne. Nehledě na to, že býval výsadní hvězdou, na níž chodívali davy. Dávno pryč... Dnes divák nesleduje film díky jeho umu. Doufá, že se budu hovořit a hovořit. Jenže ono se to i s tou revoluční zvukovou stopou má všelijak. Jazzový zpěvák je ve většině němý a mluvené části provádí (až na vzácné výjimky) s hudebního základu. Že to byla bomba věřím (ostatně, své o tom ví i postavy z muzikálu Zpívání v dešti), že to dnes nestačí se obávám. Bez souvislostí film nemá šanci, je zkrátka průměrný. (02.03.2010)