Mléko strachu

Po zhlednuti reziserskeho debutu Madeinusa, ktery me zaujal, jsem se tesil na dalsi film Claudie Llosy. Mleko strachu me nechalo chladnym, nedokazal jsem se vcitit do problemu hlavni hrdinky. Ac uznavam, ze Magaly Solier je velmi charismaticka herecka a myslim, ze je skoda, ze jeji kinematografie neni bohatsi. (02.11.2016)

Na film jsem šla víceméně "náhodou" v rámci loňského ročníku MFF KV. Dobře jsem udělala. Na to, jaké téma zpracovává je velmi jemný, nenápadný, a přitom emocionálně silný. Výtvarně překrásný snímek (barevnost, široké záběry na krajinu, detaily obličeje...) Pro mě zajímávý "výlet" do úplně cizího světa, kde duchové, pohanské mýty a lidové pověry mají stále své místo. Vedle Panny Marie, květin, svatebních šatů a telenovel. Krásná hudba, hlavní představitelka (Magaly Solier) je na své mládí výjimečně citlivá, talentovaná a charismatická herečka. Jedním slovem SÍLA. (24.08.2010)

V úvodu filmu rozhovor mezi lékařem a strýcem Fausty - ani jeden nechápe toho druhého. Jeden říká, co by se mělo udělat, druhý vysvětluje, proč jsou věci, jak jsou. Žádné řešení... Mléko strachu je zvláštním příběhem. I když jde o věci vážné, má velmi tichou až klidnou atmosféru. Napětí je pod povrchem všeho dění, nefunguje tu žádná optika naší civilizace, zapomeňte na slovo "akce". Jedinou stopou po ní je klavír prohozený oknem - divák přichází po akci, opět do ticha, klavír leží mezi střepy a zahradník říká: "je rozbité, ale stále zpívá..." Jako by to řekl o samotné Faustě, která má ve svém srdci strach a zatím se ho neumí zbavit. Možná, až pohřbí matku v jejich vesnici, rozpustí se mlha v jejím vědomí, roztáhne poraněná křídla... přinejmenším má k tomu nakročeno... Druhý celovečerní film režisérky, po debudu Madeinusa (2006) příběh posunutý doslova v časoprostoru - z téměř izolované vesnice, kde sní hlavní hrdinka o cestě do Limy a životu tam - do Limy, jejího předměstí. Obě hlavní postavy ztvárnila s odstupem tří let Magaly Solier. (04.03.2011)

Obávám se, že i přes smutné téma, kde je čerpáno zřejmě ze skutečných vzpomínek, tak mě Mléko strachu osobně emotivně nestrhlo. Ve výsledku jsem se víc soustředila na práci s kamerou a některými jejími zajímavými záběry. Netradiční drama, které je i netradičně zpracované bylo pro mě tentokrát těžko uchopitelné a nebo jsem nebyla zrovna dnes na stejné vlně jako Claudia Llosa. Jednou to opráším....... (24.07.2016)

Na vítěze Zlatýho medvěda jsem byl opravdu zvědavej. Je to zvláštní film, který řeší pro Středoevropana dost neuchopitelný téma - a proto na mě film působí divně. Už ten úvod... Ale je to zajímavá sonda do života v Peru a hlavní představitelka je zvláštním způsobem charizmatická. Vlastně se to těžko hodnotí, z čehož mi vyšlo 60 %. A vůbec nejzvláštnější jsou asi ty zpěvy - uvědomuju si, že režisérka při přebírání ceny taktéž zpívala - neuvěřitelná směs krásy, smutku a dost šílenejch "textů"! ( 44. KVIFF ) (16.07.2009)